Wikipedie

Kaple Božího Těla (Olomouc)

kaple v Olomouci

Kaple Božího Těla je barokní kaple v prostoru bývalého jezuitského konviktu v Olomouci, ve kterém sídlí Umělecké centrum Univerzity Palackého. V současnosti je odsvěcena a je využívána jako koncertní síň a výukový prostor. Kaple je spolu s konviktem chráněná jako kulturní památka.[1]

Kaple Božího Těla
Interiér kaple
Interiér kaple
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecOlomouc
LokalitaNový jezuitský konvikt
Souřadnice49°35′43″ s. š., 17°15′19″ v. d.
Map
Základní informace
Statuskonviktní kaple (původně), konferenční a koncertní prostor
Užíváníkulturní a společenské akce, výuka
Současný majitelUniverzita Palackého v Olomouci
ZasvěceníBoží tělo
Datum posvěcení29. srpen 1728
Světitelrektor Jan Roller
Architektonický popis
Architektneznámý, stavitel Jan Jakub Kniebandl ?
Stavební slohbaroko
Typ stavbykaple, oválná centrála
Výstavba1724–1728
Specifikace
Kapacitacca 110 míst
Délka15,9 m
Šířka10,5 m
Výška11,9 m
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálcihla, kámen
Další informace
AdresaOlomouc, ČeskoČesko Česko
Kód památky13749/8-3746 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky bývalý jezuitský konvikt v Olomouci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Původní kaple Božího Těla byla postavena v 15. století na místě bývalé synagogy. V roce 1566 se v Olomouci usídlil jezuitský řád, který zde v roce 1573 založil univerzitu, a kaple přešla do jejich majetku. Sloužila původnímu jezuitskému konviktu, který byl v 17. století vystavěn do barokní podoby.

Současná kaple byla postavena v letech 1724–1728 zřejmě pod vedením olomouckého stavitele Jana Jakuba Kniebandla (1670–1730), podle návrhu neznámého architekta.[2] Vzorem se stal římský jezuitský kostel Sant'Andrea al Quirinale navržený Gianlorenzem Berninim. Kaple sloužila k bohoslužbám až do roku 1778, kdy byla univerzita přeložena do Brna. Konvikt poté využívala až do roku 1994 armáda. V 19. století kaple sloužila evangelické církvi. V roce 2002 byla kaple restaurována v rámci rekonstrukce celého komplexu pro potřeby Univerzity Palackého.[3]

Popis

editovat

Kaple je situována v severním bočním křídle Nového konviktu. Hlavní vstup do kaple je z ulice Univerzitní, boční vchod vede z přízemní chodby konviktu. Půdorys kaple má tvar protáhlého oválu, s délkou 15,9 m, šířkou 10,5 m a výškou 11,9 m.[3] Podlaha je tvořena z dlaždic ve vzoru černobílé šachovnice. Osvětlení kaple zajišťují dvě řady oken na bočních stěnách a jedno vysoké okno nad hlavním vchodem. Okna ve spodním patře jsou polokruhově zaklenuta, horní jsou obdélníková. Stěny kaple jsou členěny dvojitými pilastry, které nesou dvojitou římsu zdobenou akantem. V čele je mezi dvojicí korintských sloupů umístěn hlavní oltář. Na bočních stěnách jsou oltáře ve štukových rámech zdobených postavami andělů. V zadní části kaple se nachází kruchta s dřevěným zábradlím, která je přístupná také přímo z druhého podlaží konviktu.

Výzdoba

editovat

Umělecká výzdoba kaple probíhala v letech 1727 až 1729. Štukovou a sochařskou výzdobu provedl Filip Sattler (1695–1738), autorem maleb kombinovanou technikou fresco a secco je olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694–1774).

Sattler vyhotovil štukové rámy dvou bočních oltářů s postavami andělů a pískovcové sochy zdobící hlavní oltář. Po stranách jsou to v nadživotní velikosti určené jako alegorie Lásky (vlevo) a Naděje (vpravo), na vrcholu štuková postava Víry obklopená andílky.

Oltářní obrazy jsou dílem Jana Kryštofa Handkeho. Tématem hlavního oltářního obrazu je Večeře v Emauzích (datováno 1729). Na bočních oltářích je na pravém vymalována Nejsvětější Trojice se sv. Barborou a sv. Bonifácem/Wolfgangem? (datováno 1729) a na pravém přesně neurčený kapucínský řeholník, patrně se jedná o sv. Vavřince z Brindisi, případně sv. Felixe z Cantalice, kterému se zjevuje Kristus (druhotně umístěný, datováno 1747). Na menších malbách v okenních špaletách po stranách oltáře jsou zachycení mladí jezuitští světci sv. Stanislav Kostka a sv. Alois Gonzaga při přijímání svátosti oltářní.

 
Klenba s malbou Jana K. Handkeho (1728)

Strop kaple pokrývá Handkeho rozměrná figurální výjev s námětem Oslava Nejsvětější svátosti a legendou zachycující vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v roce 1241. Jaroslav je zde zobrazen před bitvou, při svatém přijímání a jeho slib, že po vítězné bitvě založí kostel na Předhradí. Okraj fresky tvoří iluzivní architektura se šesti kartušemi, na kterých jsou scény vztahující se k legendě o vítězné bitvě a jejich biblické pandány. Výjevy jsou doplněny latinskými nápisy.[4]

Na spodní klenbě kruchty se nachází nástěnná malba Strom života od Jana Drechslera (1727–1728) žáka Handkeho. Od stejného autora je zřejmě i malba iluzivní architektury se sv. Cecílií při vstupu z prvního patra konviktu.[1]

Využití

editovat

Kaple slouží jako koncertní síň a výukový prostor Katedry muzikologie FF UP a také se zde konají svatební obřady. Využívá se také k autorským čtením a poskytuje zázemí i festivalům, které se v Uměleckém centru konají každoročně (např. Academia Film Olomouc).

Kaple Božího Těla je odsvěcená a veřejnosti přístupná při zvláštních příležitostech nebo po předchozí domluvě s manažerkou Uměleckého centra Univerzity Palackého.[5]

Galerie

editovat
  •  
    Pohled k hlavnímu oltáři – štuková výzdoba Filipa Sattlera
  •  
    Detail fresky s přijímáním Jaroslava ze Šternberka od Jana K. Handkeho (1728)
  •  
    Podkruchtí
  •  
    Freska nad kruchtou
  •  
    Obraz Večeře v Emauzích od Jana K. Handkeho (1729)
  •  
    Detail obrazu Večeře v Emauzích od Jana K. Handkeho (1729)
  •  
    Oltář s obrazem sv. Trojice se (sv. Bonifácem) a sv. Barborou – Jan K. Handke (1729)
  •  
    Alegorie Naděje – Filip Sattler (1728)
  •  
    Alegorie Lásky – Filip Sattler (1728)

Reference

editovat
  1. ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-26]. Identifikátor záznamu 123597 : konvikt jezuitský, kaple Božího Těla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ MALÝ, Jan. Univerzitní kaple Božího Těla v Olomouci. Olomouc: FF UPOL, 2024. Diplomová práce.
  3. ↑ a b Kaple Božího Těla. Umělecké centrum [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ DOLEJŠÍ, Kateřina; MLČÁK, Leoš. Olomoucké baroko. Příprava vydání Martin Elbel, Ondřej Jakubec. Olomouc: Muzeum umění, 2010. ISBN 978-80-87149-38-6. Kapitola Zobrazení legendy o zázračném vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatry, s. 107–113. 
  5. ↑ Kaple Božího Těla. Umělecké centrum [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • MALÝ, Jan. Univerzitní kaple Božího Těla v Olomouci. Olomouc: FF UPOL, 2024. Diplomová práce.
  • STERBA, Karin. Vom Sichtbaren zum Unsichtbaren: Studien zur Visualisierung katholischer Dogmen in der Jesuitenkirche und der Fronleichnamskapelle der Stadt Olmütz in der heutigen Tschechischen Republik [From the visible to the invisible. Studies on the visualisation of Catholic dogmas in the Jesuit Church and the Corpus Christi Chapel in Olomouc, Czech Republic]. Innsbruck, 2018. 406 s. Dizertační práce. Philosophisch-Historische Fakultät der Universität Innsbruck. Vedoucí práce Fidler, Petr; Kroupa, Jiří; Stephan, Peter. (německy)

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kaple_Božího_Těla_(Olomouc)&oldid=24295712“