Kajan
Kajan (Cajanus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to keře nebo liány s trojčetnými listy a motýlovitými květy, rostoucí v tropické Asii, Africe, na Madagaskaru a v Oceánii. Kajan indický (Cajanus cajan)[1] je důležitá luštěnina, pěstovaná v sušších oblastech tropů celého světa.
 Kajan | |
|---|---|
 Kajan indický (Cajanus cajan) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Faboideae |
| Tribus | Phaseoleae |
| Rod | kajan (Cajanus) Adans., 1763 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatKajany jsou keře, polokeře nebo dřevnaté či bylinné liány s trojčetnými listy a drobnými palisty nebo bez palistů. Květenství jsou úžlabní nebo koncové hrozny. Kalich je zvonkovitý, s 5 krátkými laloky, horní 2 laloky jsou téměř nebo zcela srostlé. Pavéza je téměř okrouhlá, obvejčitá nebo obvejčitě oválná, nehetnatá a se svinutými oušky. Křídla jsou úzce až široce oválná, ouškatá, člunek je okrouhlý, na vrcholu tupý. Tyčinky jsou dvoubratré, 9 jich je srostlých a 1 volná. Semeník je téměř přisedlý a obsahuje 2 až 6 vajíček. Čnělka je dlouhá, čárkovitá, na vrcholu zahnutá a nese drobnou hlavatou bliznu. Lusky jsou zploštělé, pukavé, podlouhle čárkovité a obsahují 2 až 10 ledvinovitých až téměř kulovitých semen.[2]
Rozšíření
editovatKajany se vyskytují v počtu asi 30 druhů v tropické Asii, Africe, na Madagaskaru a v Oceánii. Druh Cajanus scarabeoides má velmi rozsáhlý areál rozšíření zahrnující tropickou Asii, Afriku i Oceánii.[2]
Taxonomie
editovatV minulosti byly do rodu Cajanus v převládajícím pojetí řazeny pouze 2 druhy: Cajanus cajan a africký druh C. kerstingii.[3] V roce 1986 sem byla přeřazena drtivá většina druhů rodu Atylosia a počet druhů rodu kajan se tak rozrostl na 30.[4][5]
Obsahové látky
editovatSemena kajanu obsahují aminokyseliny (např. fenylalanin) a vitamíny B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin). V kůře kořenů jsou obsaženy flavony, isoflavony (např. kajanol), steroly, triterpenoidy a deriváty antrachinonu.[6]
Zástupci
editovat- kajan indický (Cajanus cajan)
Význam
editovatKajan indický je pátá nejdůležitější plodina na světě poskytující luštěniny. Je pěstován v sušších oblastech tropů celého světa a je využíván také jako zelenina, krmivo, zelené hnojivo a využití má i v medicíně. V Indii je to 2. nejdůležitější luštěnina. Původ této plodiny byl dlouho neznámý a spekulovalo se že pochází z Afriky, kde byl pěstován již 2000 let před naším letopočtem. V současnosti je za místo původu považována spíše Asie.[2][3][7] Kajan indický je také občas pěstován jako okrasná rostlina, v mírném klimatu jej lze pěstovat jako jednoletku.[8]
Zelené listy a semena kajanu snižují hladinu cholesterolu. Pasta z listů, soli a vody je v tradiční indické medicíně podávána na lačno při žloutence. Listy také slouží k léčení onemocnění ústní dutiny a zevně na zarděnky a jiná vyrážková onemocnění kůže.[6] V medicíně jsou využívány i kořeny druhu Cajanus scarabeoides.[2]
Stonky kajanu indického jsou místně používány na doškové střechy, pletené koše a výrobu dřevěného uhlí. Listy jsou používány jako krmivo housenek bource morušového. Pěstuje se také jako krycí rostlina a zelené hnojení.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://www.garten.cz/forum/vt/cz/7347-kajan-indicky-cajanus-cajan/
- ↑ a b c d REN, Sa; GILBERT, M.G. Flora of China: Cajanus [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
- ↑ International Legume Database: Cajanus [online]. Dostupné online.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné online.
- ↑ a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
- ↑ VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.
- ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3.
