Kós (v novořečtině Κως) je řecké přístavní město, správní středisko stejnojmenného řeckého ostrova Kós v Egejském moři v souostroví Dodekanés. Nachází se na severovýchodním pobřeží ostrova ve vzdálenosti přibližně 4 km od protilehlého tureckého přístavu Bodrum. Město je významným přístavem a střediskem cestovního ruchu. Na západě hraničí s obecní jednotkou Dikeios.

Kós
Κως
přístav
přístav
Poloha
Souřadnice
StátŘeckoŘecko Řecko
KrajJižní Egeis
Regionální jednotkaKós
ObecKós
Obecní jednotkaKós
KomunitaKós
Kós na mapě
obecní jednotka Kós na mapce ostrova
Kós
Kós
Kós, Řecko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha67,2 km²
Počet obyvatel19 432 (2011[1])
Hustota zalidnění289,17 obyv./km²
Správa
Vznik366 př. n. l.
Oficiální webwww.kos.gr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obyvatelstvo

editovat

V roce 2011 žilo ve městě 19 432 stálých obyvatel, což je dle sčítání také počet obyvatel obecní jednotky a komunity. Město tak pro statistické účely tvoří jedno sídlo spolu s vesnicemi Lambi, Platani, Ampavris, Kako Prinari, Giapili a Paradisi.

Dějiny

editovat

Dějiny města jsou úzce spojeny s dějinami ostrova Kós. Město bylo založeno v roce 366 př. n. l. Město je rodištěm slavného antického lékaře Hippokrata z Kóu. Jeho památku ve městě připomíná památný platan. Vedle antických památek je ve městě řada památek z období rytířského řádu Johanitů a tureckého panství. V první polovině 20. století, kdy ostrov připadl Itálii, byla vystavěna řada veřejných i správních budov, které i dnes jsou v architektuře města nepřehlédnutelné (např. správní budova u přístavu, centrální náměstí - Platía Eleftherías - s tržnicí a archeologickým muzeem). Po silném zemětřesení 23. dubna 1933 se větší část starého města ocitla v rozvalinách, což umožnilo rozsáhlý archeologický výzkum i částečnou rekonstrukci některých památek.

Pamětihodnosti a zajímavosti

editovat

Centrum města je soustředěno kolem přístavu Mandráki, jehož dominantou je středověká rytířská pevnost, která pochází z dob vlády Johanitů. Pevnost po zemětřesení v roce 2007 není pro veřejnost přístupná.

Antické památky vytvářejí ve městě Kós 2 celky:

  • antická agora poblíž přístavu,
  • západní vykopávková oblast, na kterou navazují Ódeion a Casa Romana

Antická agora byla hospodářským i politickým centrem antického města. Kromě tržiště a shromáždiště, které byly zřízeny po založení města, se zde nacházely dílny a krámky řemeslníků. Později byly vztyčeny i antické chrámy, které se dnes nacházejí v rozvalinách.

V západní vykopávkové oblasti jsou pozůstatky staveb od 3. stol př. n. l. až do 2. stol. n. l. Znovu vztyčené sloupy označují gymnasion - sportoviště pro atlety. Budova tzv. nymfea sloužila zřejmě jako lázně. Má pozoruhodný vnitřní dvůr - atrium, není však přístupná. Na více místech areálu byly odkryty krásné antické mozaiky, z nichž vyniká Únos Evropy na námět starořecké báje.

Ódeion - římské divadlo z 2. století. které má 15 řad mramorových sedadel, z nichž některá jsou původní.

Casa Romana - římská vila ze 3. století, která byla objevena italskými archeology po ničivém zemětřesení a byla do značné míry rekonstruovaná. Budova obsahuje tři atria a představuje vysoký životní standard bohatých Římanů.

Památky z tureckého období - dochovalo se několik mešit, zejména Defdarova mešita na centrálním náměstí a dále mešita Hadži Hassana (tzv. mešita s lodžií) poblíž přístavu. Obě mešity pocházejí z 18. století. Vedle Hassanovy mešity se dochovaly původní turecké lázně.

Archeologické muzeum se nachází na centrálním náměstí v budově ze 30. let 20. století. Vystavuje zejména sochy a mozaiky z helénistického a římského období. V centrální hale v přízemí je položena barevná mozaika z 2.- 3. století Příjezd boha lékařství Asklépia na Kós, kterého vítá lékař Hippokratés. Řada soch v muzeu má vztah k "lékařské" tradici Kósu - socha Hygie, boha Asklépia, Hippokrata.

V blízkosti města se nachází antický léčebný, lázeňský a náboženský areál Asklépion.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. počet obyvatel obecní jednotky, komunity a města dle [1]

Literatura

editovat

Weiss Helmuth, Kós, Merian, nakladatelství Jan Vašut 2009, 128 s.

Externí odkazy

editovat