Julij Rybakov

ruský politik a disident

Julij Andrejevič Rybakov (rusky Юлий Андреевич Рыбаков, * 25. února 1946 Mariinsk, Kemerovská oblast, Rusko) je ruský disident, aktivista v oblasti lidských práv a někdejší politický vězeň. Po deset let byl poslancem Státní dumy (1993–2003). V roce 2010 byl signatářem kampaně 'Putin musí odejít'.[1]

Julij Andrejevič Rybakov
Stranická příslušnost
ČlenstvíJabloko
Demokratický svaz
Volba Ruska
Demokratická volba Ruska
Demokratické hnutí
Svaz pravicových sil

Narození25. února 1946 (78 let)
Mariinsk
Země RuskoRusko Rusko
Alma materPetrohradská umělecká akademie Ilji Repina
Profesepolitik, lidskoprávní aktivista a poslanec Státní dumy
OceněníNejctihodnější řád sv. Jana Jeruzalémského
CommonsYuly Rybakov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julij Rybakov se narodil v gulagu na Sibiři, kde si jeho otec, básník Andrej Rybakov odpykával pětiletý trest za psaní antisovětské literatury. Jeho matka tam pracovala v nemocnici.[2]

Jeho dědeček z matčiny strany byl Čech, námořní důstojník jménem Vladimír Tazki. Byl oceněn za statečnost v rusko-japonské válce. Učil na vojenské akademii v Petrohradě. V roce 1918 vedl protestní povstání proti Říjnové revoluci; o několik dní později byl i se svými studenty poslán do Finského zálivu, kde byli všichni utopeni.[2]

Julij Rybakov studoval umění v Petrohradě, s přáteli přitom pořádali „podzemní“ výstavy, dopisovali si se zahraničními umělci a tajně se scházeli s diplomaty ze Západu. V noci vyráželi psát obrovské antikomunistické nápisy na veřejná místa. Jedné noci roku 1976 napsali metr a půl velkými písmeny na zeď Petropavlovské pevnosti:

Svobodu můžete ukřižovat, ale lidská duše zůstane navždy nespoutaná!
— [pozn. 1][2]

O několik dní později byl Rybakov a jeho společníci zatčeni KGB. Kromě účasti v disidentském hnutí usilujícím o dodržování lidských práv byl obviněn také z rozšiřování knih Alexandra Solženicyna. Byl odsouzen k šesti letům vězení. Strávil je ve vězeňském táboře u Murmansku za severním polárním kruhem, kde teploty v zimě klesaly pod minus 40 stupňů.

V roce 1982 se vrátil do Leningradu, kde začal studovat práva. V roce 1988 se stal jedním ze zakladatelů a lídrů liberální a proreformní strany Demokratická unie. V roce 1990 byl zvolen do městské rady Leningradu, o tři roky později se stal poslancem Státní dumy.

Za první čečenské války odjel v červnu 1995 spolu s dalším poslancem Sergejem Kovaljovem vyjednávat s čečenským velitelem Šamilem Basajevem, jehož muži zadržovali stovky rukojmí v nemocnici v Buďonnovsku. Trojnásobný otec Rybakov se nechal vzít jako rukojmí výměnou za propuštění matek s novorozenými dětmi.[2] Snaha elitních ruských protiteroristických oddílů o obsazení nemocnice byla neúspěšná.[3] Rybakov posléze nemocnici opustil jako jeden z rukojmích, kteří odjížděli s komandem Basajevových mužů v autobusovém konvoji do Čečenska. Za čečenskou hranicí separatisté z autobusů vystoupili. Rukojmí ponechali na místě; zpátky na hranici je dopravily ruské jednotky.[2]

Poznámky

editovat
  1. angl. You can crucify freedom, but man's soul will forever remain unfettered!

Reference

editovat
  1. Рыбаков Юлий Андреевич. Lobbying.ru [online]. [cit. 2015-05-22]. Biografie v RJ, bez uvedení datace. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-22. 
  2. a b c d e ARNOLD, Chloe. Russian Human Rights Activist Perfects The Daring Art Of Involvement. RFE/RL [online]. 2008-6-11. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Přepadení nemocnice v Buďonnovsku - přes 140 mrtvých. ČT [online]. 2010-6-14. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat