Josef Stipsicz
Josef svobodný pán Stipsicz (německy Joseph Freiherr Stipsicz zu Ternowa, maďarsky Ternovai báró Stipsics József) (15. srpna 1755 Šoproň – 16. září 1831 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1774, vyznamenal se ve válkách proti republikánské Francii a následně v napoleonských válkách. Nakonec dosáhl hodnosti generála jízdy (1813) a v letech 1814–1830 zastával funkci viceprezidenta dvorské válečné rady. V roce 1806 byl povýšen na barona.
| Josef svobodný pán Stipsicz | |
|---|---|
 | |
| Viceprezident Dvorské válečné rady | |
| Ve funkci: 1814 – 1830 | |
| Předchůdce | Wilhelm von Kerpen |
| Nástupce | Johann Friedrich von Mohr |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | generál jezdectva (1813), polní podmaršál (1800), generálmajor (1797) |
| Narození | 15. srpna 1755 |
| Úmrtí | 16. září 1831 (ve věku 76 let) Vídeň |
| Titul | baron (1806) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze staré uherské rodiny, která od roku 1662 užívala šlechtický stav. Byl synem Ignáce Stipsicze a jeho manželky Josefy, rozené baronky Ujváryové.[1] Do armády vstoupil v roce 1774 a později byl pobočníkem prince Karla z Lichtenštejna. Zúčastnil se války proti Turkům a jako kapitán generálního štábu sloužil pod maršálem Hadikem, poté byl pobočníkem maršála Laudona a v roce 1790 dosáhl hodnosti majora. Jako pobočník prince Josiase Sasko-Koburského bojoval ve válkách proti revoluční Francii. Vyznamenal se v bitvě u Neerwindenu, téhož roku byl povýšen na podplukovníka a získal Řád Marie Terezie (1793).[2][3][4] Na jaře 1794 krátce zastával funkci generálního pobočníka císaře Františka II. a téhož roku byl povýšen na plukovníka.
V roce 1797 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem brigády jezdectva, pod velením arcivévody Karla se znovu vyznamenal v bojích proti Francii na německém území. V roce 1800 získal hodnost polního podmaršála a v letech 1801–1803 byl inspektorem vojenského zásobování ve Vídni,[5] od roku 1801 byl také čestným majitelem 10. husarského pluku.[6] Za války třetí koalice v roce 1805 byl znovu aktivním vojákem v Ulmu a po Prešpurském míru byl jmenován členem dvorské válečné rady. V letech 1807–1810 byl zemským velitelem v Horním Rakousku se sídlem v Linci a v roce 1809 byl účastníkem další války proti Napoleonovi (válka páté koalice). V roce 1810 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[7]a v letech 1811–1814 byl zemským velitelem v Sedmihradsku, kde zároveň vykonával funkci dvorního komisaře u zemského sněmu.[8] V roce 1813 dosáhl hodnosti generála jezdectva[9]. Kvůli zlomenině nohy musel rezignovat na další aktivní službu a po napoleonských válkách zastával řadu let funkci viceprezidenta dvorské válečné rady (1814–1830).[10] Nakonec byl krátce před smrtí šéfem vojenské sekce ve státní radě (1830-1831).[11] Ve Vídni byl jeho sídlem dům Singerstrasse 895.[12]
V roce 1806 byl povýšen do stavu svobodných pánů pro rakouské země, titul barona mu byl v roce 1821 potvrzen i pro Uherské království, tehdy také získal predikát zu Ternowa odvozený od názvu panství Târnova v sedmihradské župě Arad (dnešní Rumunsko). V roce 1813 získal komandérský kříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1824 velkokříž Leopoldova řádu. Vzhledem k účasti v napoleonských válkách obdržel několik vyznamenání také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice (1814) a sicilského Řádu sv. Januaria (1818).
V armádě sloužil 57 let a zemřel v roce 1831 ve věku 76 let, byl jednou z prvních obětí epidemie cholery ve Vídni. V nekrologu byl popisován jako ušlechtilý válečný hrdina, bystrý státník, vlastenec a charakterní muž.[13]
S manželkou Johannou (1768–1854) měl dvě dcery a syna Josefa (1803–1847), který sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dějiny rodu Stipsicz dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 55
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie v letech 1792–1815 dostupné online
- ↑ Seznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 35 dostupné online
- ↑ Militär Almanach 1801; Vídeň, 1801; s. 148 dostupné online
- ↑ Seznam majitelů husarského pluku č. 10 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914, Vídeň, 1914; s. 712 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 62 dostupné online
- ↑ Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 28 dostupné online
- ↑ Služební postup Josefa Stipsicze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 98 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1815; Vídeň, 1815; s. 8 dostupné online
- ↑ Milität Schematismus des oesterreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1831; s. 485 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 285 dostupné online
- ↑ Josef Stipsicz in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Dějiny rodu Stipsicz dostupné online
Literatura
editovat- DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; 321 s. ISBN 978-80-86829-34-0
- ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 501 s. ISBN 978-80-7557-041-3
