Josef Robotka

voják

Josef Robotka (25. února 1906 Tasov[1]12. listopadu 1952 Praha) byl podplukovník generálního štábu Československé armády a v době druhé světové války účastník protinacistického odboje kdy byl spoluzakladatelem Rady tří. Po únorovém převratu byl popraven komunistickým režimem. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a in memoriam mu byla udělena hodnost generálmajora.

Josef Robotka

Narození25. února 1906
Rakousko-Uhersko Tasov, Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. listopadu 1952 (ve věku 46 let)
Československo Praha, Československo
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Vojenská kariéra
Hodnostpodplukovník gšt.
(generálmajor in memoriam)
Doba služby1925–1948
SloužilČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (do roku 1939)
Obrana národa Československo (do roku 1945)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (do roku 1948)
SložkaČeskoslovensko Československá armáda (1925-1939)
(1945-1948)
VyznamenáníŘád Bílého lva
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá medaile za zásluhy
Odznak Československého partyzána
medaile Za vítězství nad Německem
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Do roku 1938

editovat
 
Pamětní deska na fasádě domu ve Velké Bíteši, Masarykově nám., kde žil Josef Robotka.

Narodil se domkáři Františku Robotkovi a jeho manželce Marii, roz. Kačírkové. Po ukončení reálné školy a složené maturitní zkoušce absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, kde získal hodnost poručíka pěchoty. Po absolvování Vysoké školy válečné v Praze působil od jara 1938 ve funkci přednosty výcvikové skupiny na štábu VI. sboru v Košicích. Po maďarském záboru v listopadu 1938 byl evakuován do Spišské Nové Vsi, kde sloužil až do německé okupace. Již 1. dubna 1937 byl povýšen do hodnosti kapitána a k 15. březnu 1939 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu.

1938–1945

editovat

Na podzim roku 1939 se Robotka zapojil do ilegální činnosti Obrany národa v Brně.Jako vládní úředník musel složit slib věrnosti vůdci Adolfu Hitlerovi, který slíbil splnit stejně jako slib věrnosti sudetských Němců Československé republice.[2] V roce 1942 navázal spojení se štábním kapitánem Karlem Veselým-Štainerem, generálem Vojtěchem Lužou a profesorem Josefem Grňou a působil ve vojenské odbojové organizaci Rada tří. Stal se členem štábu a později vojenským zmocněncem celé organizace. Tehdy již opustil místo úředníka Městské spořitelny v Brně. Fiktivně pracuje jako lesní dělník v Košíkách. Ve skutečnosti ale organizuje partyzánskou činnost, pomáhá skupinám vysazeným nad protektorátem a shromažďuje důležité informace. Po zavraždění generála Luži protektorátním četnictvem převzal funkci zmocněnce Rady tří pro oblast Moravy. Od 17. září 1944 až do konce 2.světové války již trvale žije v ilegalitě. Za svou činnost v odboji získal řadu vyznamenání, mimo jiné Čs. válečný kříž 1939.

Po roce 1945

editovat

Po válce sloužil Robotka na velitelství 3. oblasti v Brně. V letech 19471948 studoval v SSSR na Vyšší vojenské akademii generálního štábu v Moskvě. Byl z ní však předčasně odvolán a převelen na funkci přednosty velitelství v Táboře.

Po únoru 1948 byl převelen na místo velitele I. praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě. Již v létě je mu však udělena zdravotní dovolená a koncem roku je definitivně zproštěn činné vojenské služby. Dne 25. července 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady a vyzvědačství. Bylo mu kladeno za vinu, že se netajil nepřátelstvím vůči novému režimu a že shromažďoval důležité informace, které pak prostřednictvím svého přítele podplukovníka Karla Šedy předával americké tajné službě CIC. Věrohodnost obvinění nelze posoudit, protože jediné důkazy spočívaly v materiálech vyrobených StB a doznání obviněných, o nichž bylo již v roce 1967 zjištěno, že byly vynuceny mučením.[3]

Dne 12. listopadu 1952 v 5:40 byl Josef Robotka v Praze na Pankráci popraven. Rozloučení s tímto významným vojákem se konalo bez obřadu pouze za přítomnosti manželky o 2 týdny později.

V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajor in memoriam. 28. října 1997 obdržel Řád Bílého lva III. třídy z rukou prezidenta ČR.

Generálmajor in memriam Josef Robotka si vedl osobní deníky do kterých si zapisoval své každodenní zážitky ze třicátých a čtyřicátých let. Úryvky z nich publikoval server Obcasnik.eu .

Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Robotkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[4]

Vyznamenání

editovat

Připomínky

editovat

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. MAREŠ, Miroslav. Robotkovy deníky: Slib věrnosti vůdci splním jako sudetští Němci republice (květen 1940) [online]. web: Občasník eu, 2016-05-05 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  3. PEJČOCH, Ivo. „Bylo mně slíbeno…“ Příběh Josefa Robotky, člena Rady tří. [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. 
  4. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 32. 
  5. Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo. Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9. Kapitola Podplukovník gšt. Josef Robotka, s. 165–170. 
  • PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti : vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949-1966 a z kriminálních příčin v letech 1951-1984. Cheb: Svět křídel, 2011. 406 s. ISBN 978-80-87567-01-2. Kapitola Podplukovník gšt. Josef Robotka, s. 286–292. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat