Josef Robotka
Josef Robotka (25. února 1906 Tasov[1] – 12. listopadu 1952 Praha) byl podplukovník generálního štábu Československé armády a v době druhé světové války účastník protinacistického odboje kdy byl spoluzakladatelem Rady tří. Po únorovém převratu byl popraven komunistickým režimem. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a in memoriam mu byla udělena hodnost generálmajora.
| Josef Robotka | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. února 1906 Tasov, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. listopadu 1952 (ve věku 46 let) Praha, Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | podplukovník gšt. (generálmajor in memoriam) |
| Doba služby | 1925–1948 |
| Sloužil | Československo (do roku 1939) Obrana národa Československo (do roku 1945) Československo (do roku 1948) |
| Složka | Československá armáda (1925-1939) (1945-1948) |
| Vyznamenání | Řád Bílého lva Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy Odznak Československého partyzána medaile Za vítězství nad Německem |
 multimediální obsah na Commons | |
Život
editovatDo roku 1938
editovat
Narodil se domkáři Františku Robotkovi a jeho manželce Marii, roz. Kačírkové. Po ukončení reálné školy a složené maturitní zkoušce absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, kde získal hodnost poručíka pěchoty. Po absolvování Vysoké školy válečné v Praze působil od jara 1938 ve funkci přednosty výcvikové skupiny na štábu VI. sboru v Košicích. Po maďarském záboru v listopadu 1938 byl evakuován do Spišské Nové Vsi, kde sloužil až do německé okupace. Již 1. dubna 1937 byl povýšen do hodnosti kapitána a k 15. březnu 1939 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu.
1938–1945
editovatNa podzim roku 1939 se Robotka zapojil do ilegální činnosti Obrany národa v Brně.Jako vládní úředník musel složit slib věrnosti vůdci Adolfu Hitlerovi, který slíbil splnit stejně jako slib věrnosti sudetských Němců Československé republice.[2] V roce 1942 navázal spojení se štábním kapitánem Karlem Veselým-Štainerem, generálem Vojtěchem Lužou a profesorem Josefem Grňou a působil ve vojenské odbojové organizaci Rada tří. Stal se členem štábu a později vojenským zmocněncem celé organizace. Tehdy již opustil místo úředníka Městské spořitelny v Brně. Fiktivně pracuje jako lesní dělník v Košíkách. Ve skutečnosti ale organizuje partyzánskou činnost, pomáhá skupinám vysazeným nad protektorátem a shromažďuje důležité informace. Po zavraždění generála Luži protektorátním četnictvem převzal funkci zmocněnce Rady tří pro oblast Moravy. Od 17. září 1944 až do konce 2.světové války již trvale žije v ilegalitě. Za svou činnost v odboji získal řadu vyznamenání, mimo jiné Čs. válečný kříž 1939.
Po roce 1945
editovatPo válce sloužil Robotka na velitelství 3. oblasti v Brně. V letech 1947 až 1948 studoval v SSSR na Vyšší vojenské akademii generálního štábu v Moskvě. Byl z ní však předčasně odvolán a převelen na funkci přednosty velitelství v Táboře.
Po únoru 1948 byl převelen na místo velitele I. praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě. Již v létě je mu však udělena zdravotní dovolená a koncem roku je definitivně zproštěn činné vojenské služby. Dne 25. července 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady a vyzvědačství. Bylo mu kladeno za vinu, že se netajil nepřátelstvím vůči novému režimu a že shromažďoval důležité informace, které pak prostřednictvím svého přítele podplukovníka Karla Šedy předával americké tajné službě CIC. Věrohodnost obvinění nelze posoudit, protože jediné důkazy spočívaly v materiálech vyrobených StB a doznání obviněných, o nichž bylo již v roce 1967 zjištěno, že byly vynuceny mučením.[3]
Dne 12. listopadu 1952 v 5:40 byl Josef Robotka v Praze na Pankráci popraven. Rozloučení s tímto významným vojákem se konalo bez obřadu pouze za přítomnosti manželky o 2 týdny později.
V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajor in memoriam. 28. října 1997 obdržel Řád Bílého lva III. třídy z rukou prezidenta ČR.
Generálmajor in memriam Josef Robotka si vedl osobní deníky do kterých si zapisoval své každodenní zážitky ze třicátých a čtyřicátých let. Úryvky z nich publikoval server Obcasnik.eu .
Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Robotkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[4]
Vyznamenání
editovat
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v létech 1941 – 1945 (SSSR)
Odznak čs. partyzána
Řád Bílého lva, III. třídy, udělen 1997 in memoriam
Připomínky
editovat- Pamětní deska Josefu Robotkovi ve Velké Bíteši[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ MAREŠ, Miroslav. Robotkovy deníky: Slib věrnosti vůdci splním jako sudetští Němci republice (květen 1940) [online]. web: Občasník eu, 2016-05-05 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. „Bylo mně slíbeno…“ Příběh Josefa Robotky, člena Rady tří. [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2016-03-14]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 32.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
Literatura
editovat- PEJČOCH, Ivo. Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9. Kapitola Podplukovník gšt. Josef Robotka, s. 165–170.
- PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti : vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949-1966 a z kriminálních příčin v letech 1951-1984. Cheb: Svět křídel, 2011. 406 s. ISBN 978-80-87567-01-2. Kapitola Podplukovník gšt. Josef Robotka, s. 286–292.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Robotka na Wikimedia Commons - MALLOTA, Petr. JOSEF ROBOTKA (1906-1952) [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 [cit. 2022-09-16]. Dostupné online.
