Wikipedie

Josef Fischer (filozof)

český filozof, publicista, překladatel, sociolog, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel

Josef Fischer (2. dubna 1891 Kolín – 19. února 1945 Neubrandenburg, Německo) byl český židovský filozof, sociolog, publicista, překladatel, odbojář, bratr literárního vědce Otokara Fischera. Za odbojovou činnost byl vězněn a popraven.

doc. PhDr. Josef Fischer
Narození2. dubna 1891
Kolín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. února 1945 (ve věku 53 let)
Neubrandenburg
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
BydlištěPraha
Národnostžidovská
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípedagog, spisovatel
ZaměstnavatelFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řTGM in memoriam, III. třída 1995
Politická stranaNárodní strana práce
ChoťMilena Fischerová-Balcarová
PříbuzníOtokar Fischer bratr, Jan Otokar Fischer synovec, Vlasta Fischerová-Vostřebalová švagrová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se v rodině Pavla Fischera a Hermíny rozené Krassové. Měl dva sourozence, Annu a Otokara. Oženil se s Milenou rozenou Balcarovou (1905–1945), se kterou měl dvě dcery: Soňu (později provdanou Novou) a Olgu (později provdanou Babulovou).

Po maturitě (1908) vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze filozofii, dějepis a zeměpis (PhDr. v roce 1913 na základě práce Filosofie dějin Františka Palackého). Od roku 1915 působil jako středoškolský profesor krátce na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, pak v Lounech (1915–1919; tuto etapu jeho života zpracoval beletristicky v románě Pavel a Hedvika jeho tehdejší student Karel Konrád), poté na reálce v Praze–Karlíně a od roku 1931 na reálném gymnáziu v Praze–Libni. V roce 1928 se habilitoval pro obor dějiny filozofie na Filozofické fakultě UK,[1] na níž pak také přednášel jako soukromý docent[2][3] (nehonorovaný) moderní filozofii. Zabýval se zejména filozofií dějin, zvláště historicko-filozofickými názory Františka Palackého.

Ve 20. a 30. letech byl významným představitelem levicové sociálně demokratické inteligence sdružené kolem Dělnické akademie. Do různých časopisů psal články orientované v duchu masarykovské demokracie a protifašisticky. Ve 30. letech se výrazně angažoval v protifašistickém hnutí (v letech 1937–1938 byl předsedou Společnosti přátel demokratického Španělska[4]), ve 40. letech pak v protinacistickém odboji.

Josef Fischer byl jedním z iniciátorů manifestu Věrni zůstaneme, vůdčí osobností Petičního výboru Věrni zůstaneme a hlavním autorem jeho programového dokumentu Za svobodu, do nové ČSR, nastiňujícího vývoj poválečné ČSR a přijatého za program celé domácí nekomunistické rezistence. Podílel se také na zpravodajských aktivitách pro zahraniční odboj a šíření ilegálních tiskovin. V říjnu 1941 jej gestapo zatklo, 1941–1943 byl vězněn v pankrácké věznici v Praze, odkud se pokoušel i nadále kontaktovat a vést odboj. Koncem roku 1944 byl odsouzen v Berlíně k trestu smrti a v únoru 1945 popraven. Odboje se aktivně účastnila i jeho manželka Milena – česká herečka, recitátorka, hlasatelka a lektorka pražského rozhlasu, jež zahynula v březnu téhož roku v koncentračním táboře Ravensbrück.

V roce 1995 byl doc. PhDr. Josefu Fischerovi udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.[5]

Dílo

editovat

Výběr z časopiseckých článků Josefa Fischera lze nalézt v publikaci GABRIEL, Jiří, ed. Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2 [Heslo Josef Fischer viz s. 126–127.] Dostupné také z: https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/jfisch.html

Monografie

editovat
  • Presidentův program – Praha: Stanislav Minařík, 1921
  • František Palacký o minulosti pro budoucnost – Praha: Svaz národního osvobození, 1926
  • Myšlenka a dílo Františka Palackého – Praha: Čin, 1926–1927
  • K aktivnímu národnímu dorozumění – Praha: vlastním nákladem, 1927–1937
  • K politice socialistů v Československu – Praha: v. n., 1927–1937
  • Výchova filosofií: kapitola k reformě střední školy – Praha: 1928
  • Případ Petra Korčáka: vypravování o zoufalé bídě legionáře – Brno: Moravský legionář, 1928
  • Před rozhodnutím zákonodárců – Praha: Grafické, knihařské a nakladatelské družstvo, 1933
  • Filosofie a školy – napsali Jan Blahoslav Kozák, Albína Dratvová, Josef Fischer. Praha: Čin, 1933
  • Válka a mír v antické filosofii – Praha: Čin, 1935
  • K dnešnímu postavení filosofie – Praha: v. n., 1936
  • Jejich boj: čemu slouží SdP – napsali J. Fischer, Václav Patzak, V. Perth. Praha: Nová svoboda, 1937
  • Poslání Československa v boji o demokracii – Brno: Ústřední spolek jednot učitelských v zemi Moravskoslezské, 1937
  • Španělská válka a evropský mír – Praha: v. n., 1937?
  • Výchova k demokracii – Praha: v. n., 1937
  • O T. G. Masarykovi: čtyři stati – napsali Josef Fischer – Na okraj dějinného postavení Masarykova; Volfgang Jankovec – Masaryk a světová válka; Václav Patzak – Masaryk a dělnictvo; V. K. Škrach – Masarykova humanitní demokracie. Praha: Dělnická akademie, 1938
  • F. Palacký a T. G. Masaryk – po 1929
  • K principům demokracie – před 1946
  • Tradice do budoucna – před 1946

Překlady

editovat
  • Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann. Cizí dítě. S úvodem O. Fischera. Praha: František Topič, 1910. Osení, sv. 22.
  • Conrad Ferdinand Meyer. Páže Gustava Adolfa. Hradec Králové: Bohdan Melichar, 1912. Melicharův Výkvět světových literatur, č. 24–28.
  • Conrad Ferdinand Meyer. Mnichova svatba. Hradec Králové: Bohdan Melichar, 1912. Melicharův Výkvět světových literatur, II, 2.
  • Novalis. Pohádka. In: 1000 nejkrásnějších novel 1000 světových spisovatelů (č. 26). Praha: J. R. Vilímek, 1912.
  • Ernst Theodor Wilhelm Hoffman. Pískař. In: 1000 nejkrásnějších novel… (č. 33). Praha: J. R. Vilímek, 1912.
  • Conrad Ferdinand Meyer. Plautus v ženském klášteře. In: 1000 nejkrásnějších novel… (č. 89). Praha: J. R. Vilímek, 1915.
  • Otto Erich Hartleben. Jenny Serényiová. In: 1000 nejkrásnějších novel… (č. 100). Praha: J. R. Vilímek, 1916.
  • Friedrich Nietzsche. Ecce homo: jak se stát, čím kdo jsme. Praha: Alois Srdce, 1929. Spisy Friedricha Nietzsche, sv. 4. – Též opatřil poznámkami.
  • Friedrich Nietzsche. Přehodnocení všech hodnot: [fragment]. Předmluva a kniha první, Antikrist. Praha: Alois Srdce, 1929. Spisy Friedricha Nietzsche, sv. 3. – Též opatřil poznámkami.
  • Johann Wolfgang Goethe. Spřízněni volbou a jiné prosy. Erik Adolf Saudek (Spřízněni volbou); Josef Fischer (Pohádka, Novela), Otokar Fischer (Pedagogická provincie, Z maxim a reflexí, Fragment o přírodě), Blažena Plecháčová (Padesátiletý). Praha: František Borový, 1932. J. W. Goethe, sv. 9. Pantheon, kn. 70.

Jiné

editovat
  • Z politického odkazu Františka Palackého. (Praha: Čin, 1926) – uspořádal výběr statí a opatřil úvodem.
  • Vůdcové a tradice: výbor z F. Palackého, K. Havlíčka, T. G. Masaryka. (Praha: Státní nakladatelství, 1932. Kytice, sv. 7) – uspořádal.
  • Naše maminky: básně – vzpomínky – studie. (Praha: Orbis, 1933) — uspořádal spolu s Františkem Halasem.
  • Vavřín spravedlivému: Svět o T. G. Masarykovi: [Sborník projevů]. (Praha: Orbis, 1936) – uspořádal a v Orbisu vydal.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Praha: Academia, 1985, 900 s. [Heslo Josef Fischer viz s. 707–708.]
  2. ↑ GABRIEL, Jiří, ed. Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2 [Heslo Josef Fischer viz s. 126–127.]
  3. ↑ KRÁL, Josef. Československá filosofie: Nástin vývoje podle disciplín. Praha: Melantrich, 1937, 337 s. [O doc. Fischerovi viz s. 235.]
  4. ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo Josef Fischer viz s. 456.]
  5. ↑ Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2023-01-10]. Řád T. G. Masaryka. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Docent Dr. Josef Fischer. Věstník židovské náboženské obce v Praze. 1968, č. 11, s. 1–18.
  • FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, 900 s. [Heslo Josef Fischer viz s. 707–708.]
  • GABRIEL, Jiří, ed. Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2 [Heslo Josef Fischer viz s. 126–127.]
  • GEBHART, Jan. Někteří z mnohých: k činnosti Josefa Fischera, Karla Bondyho a Miloše Otto Bondyho v českém odboji za druhé světové války. In: Postavení a osudy židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě v letech 1939–1945: sborník studií. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1998, s. 145–161. Historia nova, sv. 12. ISBN 80-85270-76-5.
  • KRÁL, Josef. Československá filosofie: nástin vývoje podle disciplín. Praha: Melantrich, 1937. 337 s. [O doc. Fischerovi viz s. 235.]
  • KUKLÍK, Jan. Petiční výbor Věrni zůstaneme v období Mnichova a za druhé republiky. Československý časopis historický. 1969, roč. 17, č. 5.
  • TOMEŠ, Josef. Průkopníci a pokračovatelé. Praha: Česká strana sociálně demokratická, 2005. 249 s.
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 318–319. 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Fischer_(filozof)&oldid=24464316“