Wikipedie

Josef Ferdinand Toskánský

rakouský arcivévoda

Josef Ferdinand Toskánský (německy: Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana 24. května 1872, Salcburk – 28. února 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války byl velitelem armádního sboru a nakonec samostatným vrchním velitelem 4. armády. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka, z východní fronty byl ale ještě téhož roku odvolán. Před zánikem Rakouska-Uherska zastával funkci generálního inspektora vojenského letectva (1917–1918), po roce 1918 žil v soukromí.

Josef Ferdinand Toskánský
arcivévoda Josef Ferdinand (1895)
arcivévoda Josef Ferdinand (1895)
Generální inspektor c. k. vojenského letectva
Ve funkci:
8. července 1917 – 3. září 1918
Velitel 4. armády
Ve funkci:
30. září 1914 – 7. června 1916
PředchůdceMoritz von Auffenberg
NástupceKarl Tersztyánszky von Nádas
Velitel 14. armádního sboru
Ve funkci:
2. srpna 1914 – 30. září 1914
PředchůdceViktor Dankl
NástupceJosef Roth
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálplukovník (1916), generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908)
Narození24. května 1872
Salcburk, Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. února 1942
Vídeň, Rakousko
ChoťRosa Jockelová
RodičeFerdinand IV. Toskánský a Alice Bourbonsko-Parmská
DětiClaudia Maria Theresia Principessa di Firenze
Maximiliam Franz Joseph Karl Otto Heinrich Graf von Habsburg
PříbuzníGermana Marie Toskánská, Anežka Marie Toskánská, Luisa Antonie Toskánská, Jindřich Ferdinand Toskánský, Leopold Ferdinand Salvátor Rakousko-Toskánský, Petr Ferdinand Rakousko-Toskánský, Marie Antonie Toskánská[1] a Anna Marie Toskánská (sourozenci)
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesevoják a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
CommonsArchduke Joseph Ferdinand, Hereditary Grand Duke of Tuscany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal[2] a soustředil se na vojenskou kariéru.

Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.[3]

Vojenská kariéra

editovat
 
Arcivévoda Josef Ferdinand (1918)

První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, proslul svým jezdeckým uměním a také jako šermíř. V hodnosti poručíka nastoupil v roce 1892 k tyrolským myslivcům v Bregenzu. V roce 1894 získal hodnost nadporučíka a několik let sloužil u 93. pěšího pluku v Olomouci. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévoda stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny (1894).[4] V letech 1895–1897 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou dokončil v hodnosti kapitána a poté sloužil u 59. pěšího pluku v Salzburgu. V Salzburgu zůstal i v hodnsti majora (1897), ale vrátil se k jednotkám tyrolských myslivců. V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele pěšího pluku č. 27 v Lublani. Jako plukovník (1905) převzal velení 93. pěšího pluku v Olomouci.[5] Od roku 1905 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 45 dislokovaného v Přemyšlu.[6]

V roce 1908 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 5. pěší brigády v Linzi, kde byl od roku 1911 velitelem 3. pěší divize.[7] Mezitím byl povýšen na polního podmaršála (1911). Na začátku první světové války převzal velení 14. armádního sboru[8] a k datu 1. srpna 1914 získal hodnost generála pěchoty.[9] Se svým sborem byl zařazen do 3. armády generála Brudermanna a zúčastnil se bojů na východní frontě. Po značných početních ztrátách v prvních bojích o Halič byl 1. října 1914 povolán do vrchního velení 4. armády.[10] V únoru 1916 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka,[11] krátce nato utrpěla 4. armáda obrovské ztráty během Brusilovovy ofenzívy. Arcivévoda Josef Ferdinand byl na nátlak vrchního velení spojeneckého Německa odvolán v červnu 1916 a odešel do ústraní. Po nástupu Karla I. mu byla nabídnuta nově zřízená funkce generálního inspektora vojenského letectva (Generalinspekteur der Luftstreitkräfte). I když se o letectví zajímal od mládí, v technických záležitostech se příliš neorientoval a jeho nominace narazila na odpor armádního velení. Do funkce byl nakonec jmenován v červenci 1917 a zastával ji až do zániku monarchie. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[12]

Řády a vyznamenání

editovat
 
Arcivévoda Josef Ferdinand

Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řád zlatého rouna,[13] během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[14][15]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat


Rodina

editovat

Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly morganatické.

  1. ~ 1921 Rosa Jockelová (roz. Kaltenbrunnerová) (1878–1929), rozvod roku 1928
  2. ~ 1929 Gertruda Tomaneková (1902–1997)
    1. Klaudie (* 1930), svobodná a bezdětná
    2. Maxmilián (* 1932)

Zájmy

editovat

Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen hrabě Buriano. Vlastnil balon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Leopold II.
 
 
 Ferdinand III. Toskánský
 
 
 
 
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 Leopold II. Toskánský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 Luisa Marie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 Ferdinand IV. Toskánský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Karel IV. Španělský
 
 
 Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
 Marie Luisa Parmská
 
Josef Ferdinand Toskánský
 
 
 
 
 
 Ludvík I. Etrurský
 
 
 Karel II. Parmský
 
 
 
 
 
 
 Marie Luisa Španělská
 
 
 Karel III. Parmský
 
 
 
 
 
 
 Viktor Emanuel I.
 
 
 Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
 
 Marie Tereza Rakouská-Este
 
 
 Alice Bourbonsko-Parmská
 
 
 
 
 
 
 Karel X. Francouzský
 
 
 Karel Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
 Marie Terezie Savojská
 
 
 Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
 
 
 
 
 František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
 Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská
 

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188. 
  3. ↑ Hamannová, str. 189.
  4. ↑ Arcivévoda Josef Ferdinand na webu rakouského parlamentudostupné online
  5. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 18 dostupné online
  6. ↑ Pěší pluk č. 45 na webu valka.cz dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 19 dostupné online
  8. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
  11. ↑ Generálplukovníci rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. ↑ Služební postup arcivévody Josefa Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
  13. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 6 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Ferdinand_Toskánský&oldid=23915706“