Josef Berounský
Josef Berounský (31. srpna 1895 Slaný – 30. dubna 1942 Barentsovo moře)[1] byl účastník 1. a 2. československého odboje a letec RAF.[2]
Brig. gen. Josef Berounský, CBE | |
---|---|
Narození | 31. srpna 1895 Slaný |
Úmrtí | 30. dubna 1942 (ve věku 46 let) Barentsovo moře |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Národnost | Češi |
Povolání | vojenský letec, pilot, legionář a voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatMládí a první světová válka
editovatMládí prožil v carském Rusku, po absolvování gymnázia v Sumách navštěvoval 4 semestry právnické fakulty na univerzitě v Charkově. V roce 1916 dobrovolně narukoval do československých legií v Rusku.[3] Účastnil se bitvy u Zborova a bojů na transsibiřské magistrále. Byl několikrát zraněný v boji.[4][2]
První republika
editovatV roce 1920 se navrátil do Československa, zůstal v armádě a zvyšoval si vojenskou kvalifikaci.[5] V roce 1922 přešel k vojenskému letectvu. Absolvoval kurs leteckého pozorovatele, pilotní a stíhací výcvik. V roce 1929 byl přidělen na ministerstvo národní obrany.[4]
Druhá světová válka
editovatPo okupaci Československa odešel s rodinou do exilu. Ve Francii vedl až do příjezdu generála Janouška celou organizaci letců.[6] Ve Velké Británii poté působil v leteckém odboru Československé vojenské správy, velel československému leteckému depu v Cosfordu a působil jako československý styčný důstojník ve 3. bombardovací skupině RAF. Třikrát se účastnil bojových letů jako palubní střelec.[7]
V červenci 1941 byl vyslán do Moskvy jako zástupce náčelníka Československé vojenské mise do Sovětského svazu.[8][9][10] Na jaře 1942 vyplul z Murmansku (s důležitým poselstvím náčelníka Československé vojenské mise plk. Heliodora Píky[11] – zpráva o československých občanech, kteří jsou vězněni v sovětských gulazích, spolupodepsáno pplk. pěchoty Ludvíkem Svobodou[12] – pro československou vládu) zpět do Velké Británie na křižníku HMS Edinburgh.[13] 30. dubna 1942 byl křižník napaden německou ponorkou a Josef Berounský zahynul ve své kajutě.[2][14][15]
Ocenění
editovatJosef Berounský byl nositelem československého, britského, rumunského a francouzského státního vyznamenání a řady dalších vysokých československých a zahraničních vyznamenání.[2][4][16]
- V roce 1946 byl povýšen na brigádního generála in memoriam.[2]
- Na Vinohradském hřbitově má umístěn na hrobu své ženy symbolický náhrobek.[17]
- V rodném Slaném má umístěnou pamětní desku.[18]
- Je připomenut na pomníku Obětem druhé světové války na Praze 6 (v Bubenči).[6][19]
Galerie
editovat-
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana
-
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení
Vyznamenání
editovat- Československá revoluční medaile (1920)
- Řád britského impéria – třída Commander (CBE, 12.3.1942)
- Národní řád rumunské hvězdy – IV. třída
- Řád čestné legie – V. třída (rytíř)
- Československý válečný kříž 1914–1918 (1920)
- Československý válečný kříž 1939 (31.8.1942 in memoriam)
- Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (21.6.1941)
- Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
- Mezispojenecká vítězná medaile (1920)
- Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie, Velká Británie a SSSR
- Válečný kříž 1914–1918 s palmou (30.6.1919)
- Válečný kříž 1939–1945
- Válečná medaile 1939–1945
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-09-14]. Heslo Josef Berounský. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Berounský, Josef. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Josef Berounský v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- ↑ a b c BEROUNSKÝ Josef 31.8.1895-30.4.1942 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ J O S E F B E R O U N S K Ý 1 8 9 5 —1 9 4 2. www.meuslany.cz [online]. Slánská radnice, 2007. Dostupné online.
- ↑ a b VPM | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ G/Cpt Berounský, Josef and Sgt Heller, Felix Arnošt - Slany, Czech Republic - Specific Veteran Memorials on Waymarking.com. www.waymarking.com [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Berounský, Josef, 1895–1942 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka o událostech od československé mobilizace do 4. března 1941. www.ustrcr.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Osvobození Kyjeva pod československým praporem. www.mzv.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ Čeští a slovenští piloti u Sovětů. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Nevšední doteky dějin. [s.l.]: Plus, 2014. 240 s. ISBN 9788025903179. S. 112–113.
- ↑ Při torpédování křižníku HMS Edinburgh zahynul plk. Josef Berounský 30. 4. 1942 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ Za den třikrát unikl smrti. Přečtěte si neznámý příběh českého vojáka. iDNES.cz [online]. 2019-03-26 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online.
- ↑ plk.i.m. Šťastný Jan - Oficiální stránky obce Chorušice. www.chorusice.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-05.
- ↑ Free Czechoslovak Air Force [online]. 2014-04-26 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ŠTRUPL, Vladimír; ŠTRUPLOVÁ, Diana; KINCL, Jan. Kenotaf Josef Berounský [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2017-10-25 [cit. 2021-06-18]. Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady. Dostupné online.
- ↑ LANZENDORF, Marek; LAŠŤOVKA, Milan. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2017-02-09 [cit. 2021-06-18]. Umístění: Slaný, Soukenická 55, tržnice. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Památník padlých československých letců v letech 1939–1945) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2005-09-23. Umístění: Praha 6, náměstí Svobody, Bubeneč; Souřadnice: N50°6'3.36 E14°23'58.62; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-0006-18911. Dostupné online.
Literatura
editovat- Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob 72238.
- Láník, Jaroslav a kol.: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Ministerstvo obrany ČR – AVIS. Praha 2005. ISBN 80-7278-233-9.
- VHÚ Praha, VHÚ Bratislava – Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Avis Praha 2005.
- Loucký, František: Mnozí nedoletěli, Naše vojsko, 1989.
- Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 455.
- Radosta, Petr: V uniformě RAF. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko 1991, s. 27, 129. ISBN 80-206-0183-X.
- Rail, Jan; Formánek, Vítek. Žít na věky: osudy příslušníků čs. letectva padlých 1939–1945. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2003. 222 s. ISBN 80-86289-27-3.
- Váňa, Josef; Sigmund, John; Padior, Emil. Příslušníci československého letectva v RAF. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 1999. 272 s. ISBN 80-86049-58-2.
- Vančata, Pavel: Letec po hvězdách: válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2009, s. 79–80, 94. ISBN 978-80-86289-64-9
- Veselý, Vlastimil; Veselý, Jaroslav: Ke hvězdám a do mraků: z válečných deníků československého stíhače. 1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2006, s. 29, 159. ISBN 80-86472-26-4.
- Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu (2. část).