Johannes Schwarzenberg
Johannes Nepomuk Schwarzenberg, (německy Johann von Nepomuk zu Schwarzenberg; 31. ledna 1903, Praha, Rakousko-Uhersko – 26. května 1978, Città della Pieve, Provincie Perugia, Itálie)[1] byl rakouský velvyslanec.
| Dr. Johannes Nepomuk Schwarzenberg | |
|---|---|
| Velvyslanec Rakouska u Svatého stolce | |
| Ve funkci: 1966 – ? | |
| Velvyslanec Rakouska ve Velké Británii | |
| Ve funkci: 1955 – ? | |
| Narození | 31. ledna 1903 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. května 1978 (ve věku 75 let) Città della Pieve  Itálie |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Murau |
| Choť | (1931) Kathleen de Spoelberch (1905–1978) |
| Rodiče | Karel IV. ze Schwarzenbergu (1859–1913) Ida z Hoyos-Sprinzensteinu (1870–1946) |
| Děti | 1. Karel Erkinger (* 1933) 2. Colienne Ida, provd. von Meran (* 1937) |
| Příbuzní | nevlastní bratr: Karel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) bratr: Arnošt ze Schwarzenbergu (1892–1979) sestra: Marie, provd. Trauttmansdorff-Weinsbergová (1896–1945) sestra: Eleonora, provd. Hartigová (1899–1984) synovec: Karel VI. ze Schwarzenbergu (1911–1986) švagrová: Eleonora Clam-Gallasová (1887–1967) vnuk: Philipp Karl von Meran (* 1962) vnuk: Christoph Johannes Joseph von Meran (* 1963) vnučka: Catharina Eleonore von Meran (* 1967) vnuk: Isabel Philippa von Meran (* 1971) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Profese | právník a diplomat |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovat.svg)
Narodil se v Praze 31. ledna 1903 a byl pokřtěn jako Jan Nepomuk Erkinger Alfred Josef Petr ze Schwarzenbergu. Jeho rodiči byli Karel Bedřich ze Schwarzenbergu a jeho manželka Ida z Hoyos-Sprinzensteinu.
V roce 1921 ukončil v Praze studium maturitou a následně studoval práva na univerzitě ve Vídni, která ukončil v roce 1926 promocí. V roce 1927 ve Vídni vstoupil do rakouských státních služeb jako policejní komisař. V roce 1928 složil prakticko-politickou zkoušku u zemské vlády Dolního Rakouska a v roce 1930 složil diplomatickou zkoušku a přešel na ministerstvo zahraničí. Od roku 1930 do roku 1933 pracoval jako atašé v oddělení zahraničních záležitostí kanceláře spolkového kancléře. Od roku 1933 do roku 1936 byl legačním sekretářem v Římě. Od roku 1936 do roku 1938 byl legačním sekretářem v Berlíně a od 11. března 1938 zastával tutéž funkci v Bruselu.
Po anšlusu Rakouska utekl do Ženevy a zde získal švýcarské občanství pod jménem Jean-Etienne Schwarzenberg a od roku 1940 do roku 1945 byl ředitelem a delegátem Mezinárodního červeného kříže. Koncem roku 1942 převzal agendu civilních vězňů a židů. Byl členem ICRC Governing Boards. Od března 1944 vedl Division d'Assistance spéciale (DAS).[2]
Od roku 1947 byl zástupce rakouské vlády v Římě. V roce 1955 přešel na post velvyslance ve Velké Británii a od roku 1966 byl velvyslancem u Svatého stolce, dále byl předsedou Apelačního výboru FAO a vedl delegaci FAO do Sýrie, Egypta a Jordánska po šestidenní válce, aby zařídil pomoc ve prospěch arabských a palestinských uprchlíků vyhnaných z obsazených území. V roce 1969 odešel do důchodu.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 344.
- ↑ Jean-Claude Favez, The Red Cross and the Holocaust, 1999, S. 287
- ↑ Rolf Steininger, Austria, Germany, and the Cold War: from the Anschluss to the State Treaty, 2008, S. 170
