Karel V. ze Schwarzenbergu

český šlechtic

Karel V. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Johann Alfons Ignaz Alexander Fürst zu Schwarzenberg (26. února 1886 Praha6. září 1914 Vukovar), byl kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů, rakousko-český velkostatkář, vlastenec a dědeček českého politika Karla Schwarzenberga.

Karel V. kníže ze Schwarzenbergu
Karel V. ze Schwarzenbergu v roce 1912
Karel V. ze Schwarzenbergu v roce 1912
6. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
4. října 1913 – 6. září 1914
PředchůdceKarel IV. Schwarzenberg
NástupceKarel VI. Schwarzenberg
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
24. prosince 1913 – 6. září 1914
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození26. února 1886
Čimelice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. září 1914 (ve věku 28 let)
Vukovar (srbská fronta)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Choť(1910) Eleonora Clam-Gallasová (1887–1967)
RodičeKarel IV. ze Schwarzenbergu (1859–1913) a Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (1866–1889)
Děti1. Karel VI. (1911–1986)
2. František (1913–1992)
Příbuznínevlastní bratr: Jan ze Schwarzenbergu (1903–1978)
nevlastní bratr: Arnošt ze Schwarzenbergu (1892–1979)
děd: Bedřich Karel Kinský (1834–1899)
babička: Žofie Mensdorff-Pouilly (1845–1909)
děd: Karel III. ze Schwarzenbergu (1824–1904)
babička: Vilemína Marie z Öttingen–Wallersteinu (1833–1910)
praděd: Karel II. ze Schwarzenbergu (1802–1858)
prababička: Josefína Marie Wratislavová z Mitrowicz (1802–1881)
praděd: Bedřich Kraft z Oettingen-Wallersteinu (1793–1842)
prababička: Marie Anna z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1806–1885)
vnuk: Karel VII. Schwarzenberg (1937–2023)
vnučka: Marie Eleonora Schwarzenbergová, provd. von Bredow (* 1936)
tchán: František Clam-Gallas (1854–1930)
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita
CommonsKarel V of Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Erb Schwarzenbergů

V mládí mu byl poručníkem jeho strýc Bedřich Schwarzenberg, který zasedal v říšském sněmu společně s Tomášem Garriguem Masarykem. Chodil na gymnázium s Janem Masarykem.

Jeho manželkou byla Eleonora, rozená hraběnka Clam-Gallasová, která se po jeho smrti znovu provdala, a to do českého vlasteneckého hraběcího rodu Kinských.

Jeho mladší bratr Jan (Johann von Nepomuk Erkinger Alfred Joseph Peter zu Schwarzenberg) se stal po druhé světové válce rakouským občanem. Byl velvyslancem Rakouska v Itálii (1947–1955), Velké Británii (1955–1966) a posléze u Svatého stolce, tedy ve Vatikánu (1966–1969).

V roce 1913 zavedl na svém panství Orlík češtinu jako výlučný úřední jazyk.[1] Byl dědičným členem panské sněmovny a místodržitelský koncipista v.v.

JUDr. Karel Bedřich kníže Schwarzenberg, majorátní pán na Orlíku, záložní c. a k. poručík v hulánského pluku čís. 2., jeden ze šlechticů, upřímně česky smýšlejících a cílících, zemřel dne 6. září ve věku teprve 28 let ve Vukovaru ve Slavonii, napsal magazín Světozor ve svém vydání z 18. září 1914.[2] Karel zemřel na úplavici[3] jako ordonanční důstojník rakousko-uherské armády na srbské frontě. Pohřeb se konal na Orlíku 12. září 1914. Rakev byla uložena do rodinné hrobky Schwarzenbergů.

Karel kníže Schwarzenberg zemřel. Majitel svěrenství Orlického, Karel kníže Schwarzenberg, syn loni zemřelého Karla Schwarzenberga, odebral se, jak známo, na bojiště jižní a sice co důstojník při automobilovém voj. sboru. Tam v dáli rozstonal se na úplavici a včera ve Vukovaru (v Slavonsku) vypustil šlechetnou svou duši. Byl stár 28 let. Mimo zesnulého z orlické linie zúčastní se polního tažení ještě 22letý kníže Arnošt a to při c. a k. 2. pluku hulánů. (Z krumlovské linie vysláno na bojiště šest členů.) Zesnulý Karel kníže Schwarzenberg narodil se v Praze dne 26. února 1886 jako syn dne 4. října 1913 zemřelého Karla knížete Schwarzenberga a jeho choti Marie roz. hraběnky Kinské ze Vchynic a Tetova (zemřelé 11. května 1889). Karel kníže Schwarzenberg, doživotní člen panské sněmovny, pojal dne 5. února 1910 za choť Eleonoru hraběnku Clam-Gallasovou (naroz. 4. listopadu 1887 ve Frýdlantě) a nad jeho smrtí truchlí dvě útlé dítky, a sice princ Karel, narozen 5. července 1911, a František, naroz. 24. března 1913. Mladý kníže tento byl představitelem nové šlechty české. Opravdu české. Kladli jsme do něho veliké naděje a teď je nám naprosto zmařena.

Venkov, 08.09.1914[4]

Karel V. se oženil 5. února 1910 ve Vídni s Eleonorou Clam-Gallasovou (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách31. květen 1967 Vídeň, ve Vídni byla také pochována), dcerou hraběte Františka Clam-Gallase (1854–1930) a Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938). Měli spolu dva syny:

Vdova Eleonora se podruhé vdala 7. června 1921 v Praze za Zdenka Radslava Kinského (14. červenec 1896 Chlumec nad Cidlinou1. leden 1975 Řím). Spolu měli tři děti (dva syny a jednu dceru):

Nevlastní sourozenci z obou manželství Eleonory se stýkali.

Reference

editovat
  1. MAJEWSKI, Piotr. Sudetští Němci 1848–1948. Dějiny jednoho nacionalismu. Brno: Conditio humana, 2014. ISBN 978-80-905323-2-8. S. 29. 
  2. Karel Bedřich Schwarzenberg zemřel. Světozor. 18.9.1914, roč. 1914-5 (15.), čís. 1, s. 1. Dostupné online. 
  3. Pohřeb kn. Karla Schwarzenberga na Orlíku. Národní listy. 13.9.1914, roč. 1914 (54.), čís. 251, s. 2. Dostupné online. 
  4. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Bezecný, Zdeněk : Nedokončená povídka Karla Vysokého ze Schwarzenberka. Jihočeský sborník historický 62, 1993, s. 218–219.
  • Bezecný, Zdeněk : Karel V. ze Schwarzenberku. (Životní styl šlechtice přelomu 19. a 20. století.) Opera Historica 4, 1995, s. 281–295.
  • Křížek, Jiří : Čtyřicet koní pro Karla V. ze Schwarzenbergu. Šlechta a počátky automobilismu na příkladu orlických Schwarzenbergů. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 629–634.
  • Ourodová-Hronková, Ludmila : Víra a konfese Karla V. ze Schwarzenbergu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 529–538.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat