Wikipedie

Johann Zdiarsky

český politik a podnikatel

Johann Zdiarsky (20. července 1849 Prachatice – 15. února 1907 Prachatice) byl český politik a podnikatel v Prachaticích, prachatický starosta v letech 1891–1907[1][2].

Johann Zdiarsky
starosta Prachatic
Ve funkci:
1891 – 15. února 1907
PředchůdceErnst Mayer
NástupceWenzl Jungbauer
Narození20. července 1849
Prachatice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. února 1907 (ve věku 57 let)
Prachatice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příbuzní
SídloPrachatice
Profesepodnikatel, politik a starosta
CommonsJohann Zdiarsky
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat
 
Ehrenbürger-Diplom (1898, Prachatické muzeum)

Johann Zdiarsky pocházel z prachatického měšťanského rodu. Byl synem hřebenáře Wenzla Zdiarského a jeho manželky Rosiny, rozené Strachotinské. Roku 1865 jeho rodiče koupili dům čp. 13 na Velkém náměstí v Prachaticích nazývaný Sitrův dům (dnešní Prachatické muzeum). Protože v něm rodina Zdiarskych bydlela po několik generací, bývá též i v literatuře označován jako Dům Žďárských[3][4]. Zdiarského otec Wenzel v domě provozoval hostinskou živnost (hostinec v přízemí nesl jméno Zur Bierquelle, tj. U Pivního pramene)[1]. Pohostinstvím se zabýval i Johann. V roce 1871 se Johann oženil s dcerou lékárníka z Nýrska Theresií Rau, jejíž matka pocházela rovněž ze starobylého prachatického rodu Wimberských. Z tohoto Johannova manželství pocházelo osm dětí. V té době byl Johann Zdiarsky i c. k. cejchovním mistrem. Roku 1885 ovdověl a následujícího roku se znovu oženil s místní měšťanskou dcerou Annou Krásovou, jejíž rod pocházel z Volyně. Z tohoto manželství přišly na svět další tři děti[2]. Zemřel 15. února 1907 ve věku 57 let ve svém domě na Velkém náměstí.[1]

Politická a společenská práce

editovat

Johann Zdiarsky jako vlastník domu čp. 13 na Velkém náměstí v něm v osmdesátých letech 19. století zřídil Studentský domov v Prachaticích pro studenty c.k. gymnázia v Prachaticích, o jehož založení se významně zasloužil[5]. Účel studentského domova Zdiarsky sám popsal takto:

Studentský domov (adresa "Ringplatz Nro. 13") má za účel zastupovat studujícím na zdejším c.k. gymnáziu při plném zaopatření a za přísného dozoru rodičovský dům. Domácí procvičování učiva vedou dva akademicky vzdělaní studijní prefekti. Bezprostřední dohled v domě i mimo něj vykonávají prefekti a vedoucí domova sám; kromě toho koná učitelský sbor c.k. státního gymnázia vrchní dozor ve všech směrech. Přijetí nacházejí toliko mravně bezúhonné děti z lepších kruhů. Prospekt a domácí řád, jakož jakoukoli další požadovanou informaci sdělí majitel a vedoucí výchovného tohoto zařízení. Johann Zdiarsky, purkmistr města Prachatice[1][2]

Johan Zdiarsky jako prachatický starosta

editovat

12. března 1891 zemřel v 76 letech prachatický starosta MUDr. Ernst Mayer, lékař a po několik let i poslanec Českého zemského sněmu a vídeňské Říšské rady. Do čela města jako jeho nástupce byl zvolen tehdy dvaačtyřicetiletý Zdiarsky[1].Zdiarsky jako prachatický starosta se zasloužil o vybudování Nové radnice, vytvoření nového územního plánu města, zřízení Městského muzea v Radničním sále Staré radnice[6] a o řešení hygienického stavu města. Pro rozvoj průmyslu v Prachaticích bylo významné zřízení železniční trati z Číčenic do Prachatic (1893), z Prachatic do Volar a v roce 1910 z Volar do Bavorska[7][P 1][7]. I budování železniční infrastruktury bylo výsledkem jeho politické aktivity[1]. Přes svůj český původ a příbuzenské svazky s Čechy byl Johann Zdiarsky jako regionální politik reprezentantem prachatických Němců a také Německého šumavského spolku (Deutscher Böhmerwaldbund).[2]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Ještě v roce 1868 byl vypracován plán tratě vedoucí z Příbrami do Písku, Protivína, Bavorova, Prachatic a Volar. V roce 1875 byl vyhotoven plán trati z Protivína do Husince. Oba plány nebyly realizovány a o několik let později byly získány potřebné finanční prostředky na realizaci projektu trati vedoucí z Číčenic do Vodňany a Prachatic. V roce 1885 byly navrženy dvě varianty vedení tratě. Jedna z nich navrhovala výchozím místem tratě z Protivína a druhá z Číčenic. Nakonec byla zvolena druhá varianta a po několika letech jednání o podrobnostech projektu a hlavně za získaní finančních prostředků. Až dne 18.4.1892 byla vydána koncese pro stavbu dráhy. Je až neuvěřitelné, že trať dlouhá skoro 25 kilometrů (s dalším nezbytným technickým a provozním zázemím) byla dokončena za pouhých 18 měsíců. Dne 14. října byla slavnostní jízdou zahájena doprava na trati Číčenice – Vodňany – Prachatice. K prodloužením železnice do Volar došlo v roce 1899.Takto vodňanský kraj získal železniční spojení západním směrem a ihned se hledaly možnosti jak nově vybodovanou dopravní cestu prodloužit východním směrem k Vltavě a dál do vnitrozemí království.

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f MAREŠ, Jan. Johann Zdiarsky. Studentský domov v Prachaticích [online]. Příprava vydání elektronická verze Ivo Kareš; překlad Jan Mareš. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, rev. 2018-02-11 [cit. 2019-07-26]. (Kohoutí kříž / S Hohnakreiz). Kapitola Studentský domov v Prachaticích. Podléhá licenci Creative Commons 3.0 Česko. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d MAGER, Jan Antonín. Johann Zdiarsky starosta města Prachatice v letech 1891 - 1907. S. 17. Rodopisná revue on-line Rodopisné články, metodické materiály, výběr z pramenů a literatury. Stránky se věnují hlavně jižním a.jihozápadním Čechám.. [online]. Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice [cit. 2019-07-26]. Roč. 13 (2011), čís. 2, s. 17. Dostupné online. 
  3. ↑ MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Josef. Prachatice 38. Politický okres prachatický (1913) [online]. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913 [cit. 2019-07-26]. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). Kapitola Prachatice, s. 268–271. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-02. 
  4. ↑ 1000158135 Měšťanský dům – Žďárských [online]. Praha: Národní památkový ústav Praha [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. : il. (převážně barev.), mapy, portréty; 26 cm [3000 výt.] faksim. s. ISBN 978-80-260-2975-5. Kapitola ČP. 13/I Sitrův dům (Velké náměstí), s. 244. [Dále jen: FENCL, MAGER, JURČO]. 
  6. ↑ MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Josef. Prachatice 38. Politický okres prachatický (1913) [online]. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913 [cit. 2019-07-26]. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). Kapitola Prachatice, s. 257–263. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-02. 
  7. ↑ a b Historie tratě a žst Číčenice [online]. Netolice: Netolická dráha [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • FENCL, Pavel; KOUTNÁ, Jana; KUBŮ, František; MAGER, Jan Antonín. Prachatice. 1. vyd. Praha: Paseka, 2007. 64 stran 131 černobílých fotografií s. ISBN 978-80-7185-843-0. S. 43. 
  • FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín. Prachatice: Vývoj uliční sítě a jejího pojmenování. 1. vyd. Prachatice: Okresní muzeum Prachatice, 1990. 49 s. 
  • FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice.Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s.: il. (převážně barev.), mapy, portréty, faksim.; 26 cm [3000 výt.] s. ISBN 978-80-260-2975-5. Kapitola Vznik ulic a náměstí a vývoj jejich názvů, s. 76. 
  • MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. XXXVIII, Politický okres Prachatický. Praha. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 384 [2] l. barev. obr. příl. s. Kapitola Prachatice, s. 197–305. 
  • MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Josef. Prachatice 38. Politický okres prachatický (1913). 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 197–304.  Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Zdiarsky&oldid=24254865“