Wikipedie

Jitrocelovité

čeleď rostlin

Jitrocelovité (Plantaginaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Nástup molekulární systematiky v posledních dvou desetiletích učinil doslova převrat ve vymezení a obsahu této čeledi.

Jak číst taxoboxJitrocelovité
alternativní popis obrázku chybí
Jitrocel větší (Plantago major)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis čeledi

editovat

Vzhledem k tomu, že společné morfologické znaky charakterizující všechny zástupce čeledi v podstatě neexistují, je následující popis poněkud vágní.

Rostliny jednoleté nebo vytrvalé, někdy keře nebo vodní rostliny, nikdy nejsou parazitické nebo poloparazitické.

Chlupy obvykle jednoduché, často žláznaté, někdy hvězdovité nebo štítnaté. Listy vstřícné nebo střídavé, vzácně přeslenité, většinou jednoduché, vzácně složené, celistvé až zpeřené se zpeřenou žilnatinou (u rodu jitrocel (Plantago) žilnatina více či méně souběžná). Palisty chybí.

Květenství různého typu, někdy květy samostatné. Květy obvykle oboupohlavné a souměrné, ale u některých pravidelné (např. Bacopa, Sibthorpia) nebo redukované (hvězdoš – Callitriche). Rody hvězdoš (Callitriche) a prustka (Hippuris) jsou jednodomé, některé druhy jitrocelů (Plantago), rodu Hebe a jeden druh hvězdoše (Callitriche) jsou dvoudomé, popř. mnohomanželné. Korunních lístků nejčastěji 5, ale někdy též 4 následkem srůstu horních laloků koruny, někdy koruna dále srůstá až na 2 lístky (Lagotis). U některých rozrazilů (Veronica) a u rodu hvězdoš (Callitriche) koruna chybí.

Tyčinky obvykle 4, stejné či nestejné velikosti, někdy počet redukován na 2 nebo 1 (prustka – Hippuris, hvězdoš – Callitriche). Někdy přítomna pátá nefunkční tyčinka – staminodium. Prašné váčky různého tvaru. Pyl isopolární, trikolpátní nebo trikolporátní s retikulátní exinou (což ale vždy neplatí). Opylování větrem, hmyzem, ptáky nebo vodou (hvězdoš – Callitriche).

Pestík ze dvou plodolistů, s jednou čnělkou (redukovanou u Hemiphragma a Erinus). Blizna dvoulaločná nebo vřetenovitá. Semeník svrchní s axilární placentací, dvoupouzdrý (u rodu pobřežnice (Littorella) zaniká zadní pouzdro). Vajíčka obvykle početná , někdy jen po 1 v každém pouzdru (např. Lagotis), obrácená nebo přímá, jednoobalná. Často přítomný nektariový disk.

Plod je obvykle tobolka (nejčastěji lokulicidní), ale vyskytují se i jiné typy plodů (např. nažka u prustky (Hippuris), tvrdka u hvězdoše (Callitriche).


Ze sekundárních metabolitů převažují iridoidy, ale někdy chybí a nahrazeny různými glykosidy.

Taxonomie

editovat

Tradiční (morfologické) vymezení čeledi

editovat

Podle původního morfologického pojetí obsahuje čeleď 3 rody – jitrocel (Plantago), pobřežnice (Littorella) a Bougueria, někdy se odděluje ještě čtvrtý rod chmelík (Psyllium), jiní autoři naopak slučují všechny zástupce do jediného rodu jitrocel (Plantago).

Převrat v čeledi krtičníkovitých a následky pro složení jitrocelovitých

editovat

V roce 1995 byla publikována první studie dokazující, že velká a zavedená čeleď krtičníkovitých není monofyletická.[1] Další výzkum tyto výsledky podepřel a krtičníkovité čekal úplný rozpad.[2]

V původní čeledi zbylo jen minimum rodů (z českých zástupců pouze krtičník (Scrophularia), divizna (Verbascum) a blatěnka (Limosella)). Tyto rody se vyznačují specifickým typem prašníků, kde prašné váčky navzájem splývají a otevírají se příčnou štěrbinou.

Většina rodů z krtičníkovitých byla přeřazena do jiných stávajících čeledí. Nejvýznamnější přírůstek zaznamenaly právě jitrocelovité, kam je dnes řazena asi polovina (přes 90) původních rodů krtičníkovitých (z české květeny např. rody hledík (Antirrhinum), lnice (Linaria), náprstník (Digitalis), rozrazil (Veronica)). Silně se rozrostly také zárazovité (Orobanchaceae), kam byly přeřazeny všechny parazitické a poloparazitické rody – z českých např. černýš (Melampyrum), světlík (Euphrasia), zdravínek (Odontites), všivec (Pedicularis), kokrhel (Rhinanthus) a podbílek (Lathraea). Zbývající rody byly zařazeny do menších čeledí: do čeledi puštičkovité (Linderniaceae) 13 rodů, do čeledi Phrymaceae 8 rodů, do nové čeledi pantoflíčkovité (Calceolariaceae) 2 rody. Rod pavlovnie (Paulownia) byl přeřazen do samostatné čeledi pavlovniovité.

Do jitrocelovitých byla na základě molekulárních studií zařazena také řada menších čeledí z řádu hluchavkotvarých (Lamiales), morfologicky často naprosto odlišných – např. koulenkovité (Globulariaceae) nebo vodní monogenerické čeledi hvězdošovité (Callitrichaceae) a prustkovité (Hippuridaceae) s redukovanými květy. Čeleď jitrocelovité tak v dnešním pojetí představuje podivuhodnou směsku morfologicky zcela nepodobných skupin rostlin, u nichž je téměř nemožné najít společné morfologické či ultrastrukturální charakteristiky.

Podčeledi a rody

editovat

Čeleď v dnešním pojetí zahrnuje 12 podčeledí, přes 90 rodů a cca 2000 druhů, rozšířených po celém světě.

Čeští zástupci čeledi

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ OLMSTEAD R.G, REEVES P.A. Evidence for the polyphyly of the Scrophulariaceae based on chloroplast rbcL and ndhF sequences. [s.l.]: Annals of the Missouri Botanical Garden 82: 176-193, 1995. 
  2. ↑ OLMSTEAD R.G ET. AL. Disintegration of the Scrophulariaceae. [s.l.]: American Journal of Botany 88: 348-361, 2001. 

Literatura

editovat
  • ALBACH D.C., MEUDT H.M., OXELMAN B. Piecing together the "new" Plantaginaceae. [s.l.]: American Journal of Botany 92(2): 297-315, 2005. 
  • Květena České republiky. Příprava vydání B. Slavík. Díl 6. Praha: Academia, 2000. 
  • Klíč ke květeně České republiky. Příprava vydání K. Kubát a kol. Praha: Academia, 2002. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jitrocelovité&oldid=23373035“