Wikipedie

Jinx Falkenburgová

americká herečka, modelka a moderátorka (1919-2003)

Jinx Falkenburgová (nepřechýleně Jinx Falkenburg, rodným jménem Eugenia Lincoln Falkenburg; 21. ledna 1919 – 27. srpna 2003)[1] byla americká modelka, herečka a rozhlasová i televizní moderátorka. Svou kariéru zahájila v několika nevýznamných, španělsky mluvených filmech, brzy však přešla k modelingu a na počátku 40. let se stala dokonce nejlépe placenou modelkou ve Spojených státech.[2] V roce 1945 se provdala za novináře a publicistu Texe McCraryho[2] a společně utvořili pár známý jako „Tex a Jinx“. Pár propagoval a zpopularizoval žánr talk show, nejprve v rádiu a poté i v televizi.[2][3] Na přelomu 40. a 50. let uspořádali sérii talk show, ve kterých kombinovali rozhovory s celebrity s diskusemi o aktualitách a důležitých i tabuizovaných tématech tehdejší doby.

Jinx Falkenburg
Jinx Falkenburgová v roce 1943
Jinx Falkenburgová v roce 1943
Rodné jménoEugenia Lincoln Falkenburg
Jiná jménaJinx Falkenburg
Narození21. ledna 1919
Španělsko Barcelona, Katalánsko
Úmrtí27. srpna 2003 (ve věku 84 let)
USA Manhasset, New York
Alma materSantiago College
Hollywood High School
Povolánímodelka, filmová herečka, divadelní herečka, žurnalistka, rozhlasová moderátorka, televizní moderátorka
Aktivní roky1937–1975
OceněníHvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Politická stranaRepublikánská strana
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťTex McCrary​ (1945–1980)
DětiJohn Reagan McCrary
Kevin Jock McCrary
RodičeEugene Lincoln Falkenburg
Marguerite Crooks Falkenburg
PříbuzníBob Falkenburg (bratr)
PodpisJinx Falkenburg – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Mládí a začátek kariéry

editovat

Eugenia se narodila 21. ledna 1919 americkým rodičům ve španělské Barceloně.[3] Její otec Eugene Lincoln Falkenburg pracoval jako důlní elektroinženýr pro americkou společnost Westinghouse a její matka Marguerite Crooks Falkenburgová byla úspěšná amatérská atletka a tenistka.[pozn. 1][4] Eugenia i její bratři Bob a Tom se později stali zdatnými tenisty, přičemž její bratr Bob Falkenburg získal dokonce tři grandslamové tituly, včetně Wimbledonu (v roce 1948).[5] Malá Eugenia se již ve třech letech s rodinou přestěhovala do Santiaga v Chile, kde strávila své dětství.[1] Rodina ji také již od útlého věku vedla ke sportu a ve svých třinácti letech dokonce vyhrála juniorské mistrovství Chile v plavání.[2] Z Chile však revoluce vyhnala rodinu do Spojených států, kde se usadili v Los Angeles.[2] Zde Eugenia začala docházet na střední školu Hollywood High School, kterou však v roce 1935 kvůli herecké a modelingové kariéře opustila.[3]

V 16 letech si ji v tenisovém klubu West Side Tennis Club všiml hledač talentů od filmového studia Warner Bros., který jí následně nabídl smlouvu. Eugenia s nabídkou souhlasila a brzy byla obsazena do série „béčkových“ španělsky mluvených filmů pro distribuci v Latinské Americe.[1] O dva roky později, v roce 1937, začala působit i jako modelka u módního fotografa Paula Hesse, který ji dokonce nazval „nejpůvabnější a nejvitálnější osobností, kterou kdy fotografoval“.[1][4] Největší ohlas vyvolala její fotografie na obálce časopisu The American Magazine ze srpna 1937, díky které následně obdržela velkou spoustu nabídek od dalších publikací.[1] Jako modelka se Eugenia působící pod pseudonymem „Jinx“ během 30. a 40. let objevila na více než 200 obálkách časopisů a na zhruba 1500 reklamních plakátech. Kvůli své atletické postavě byla též považována za jednu z nejkrásnějších žen tehdejší doby[2] a magazín The New Yorker ji dokonce popsal jako „držitelku jedné z nejfotogeničtějších tváří a tvarů v západním světě“.[6] V časopise Life z 27. ledna 1941 ji také označili za hlavní kandidátku na americkou dívku roku.[7][1]

 
Jinx Falkenburgová na obálce časopisu Yank z 27. dubna 1945

Vrchol kariéry

editovat

V roce 1939, kdy na Havaji pózovala pro fotografa Edwarda Steichena, se pod ní propadl balkon a Eugenia spadla z výšky zhruba devíti metrů.[1][8] V bezvědomí a s mnoha zraněními byla ihned převezena do místní nemocnice, kde se setkala s dalším pacientem, se známým bavičem a zpěvákem Alem Jolsonem.[1] Ten jí nabídl roli ve své muzikálové komedii Hold On to Your Hats na Broadwayi.[2] Hra byla poprvé představena v lednu 1940 a i Eugenina malá vedlejší role přitáhla velkou pozornost. V Shubertově divadle tak brzy vznikl také „fan klub“ Jinx Falkenburgové, který se stal tehdy jediným fanklubem nezasvěceným filmové hvězdě. Její modelingová kariéra zaznamenala též v roce 1940 velký průlom, kdy se stala tváří marketingové kampaně newyorského pivovaru Rheingold Beer.[9][2][1] Jinx Falkenburgová se následně objevila na billboardech i v hostincích po celém New Yorku, Pensylvánii a Nové Anglii. Na přelomu 30. a 40. let se kromě divadla Falkenburgová angažovala také ve filmech a natočila několik „béčkových“ filmů, převážně u studia Columbia Pictures. Žádný z filmů ani její herecké výkony však u kritiků příliš ohlasu nevyvolaly. Nejslavnějším filmem, ve kterém se kdy objevila, se v roce 1944 stala romantická muzikálová komedie Dívka z titulní strany s Ritou Hayworthovou a Genem Kellym, kde si zahrála sama sebe jako modelku.[1]

Jinx Falkenburgová se s Johnem Reaganem „Texem“ McCrarym poprvé setkala na začátku roku 1941, při oficiálním focení a rozhovoru pro vojenskou publikaci.[2] Tex McCrary tehdy působil jako podplukovník v armádním letectvu,[10] avšak do jejich počínajícího vztahu zasáhla druhá světová válka, do které Spojené státy vstoupily po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941. Nakonec se vzali na konci války, 15. června 1945. Během války se Jinx Falkenburgová, jako mnoho dalších významných žen a hollywoodských hvězd, zapojila do prodeje válečných dluhopisů a návštěv vojenských jednotek v zahraničí.[1][10] Její nejdelší turné zahrnovalo 80 zastávek na trase dlouhé 68 000 kilometrů přes Čínu, Britskou Barmu a Indii.[11] V roce 1945 byla za svůj přínos oceněna medailí Asiatic-Pacific Campaign Medal (Medaile Asijsko-pacifické kampaně).[1]

 
Jinx Falkenburgová na obálce časopisu McCall's z roku 1938

Účinkování v rádiu a příchod televize

editovat

Brzy po válce její manžel přesvědčil Davida Sarnoffa, předsedu společnosti RCA (Radio Corporation of America), kterou vlastnila vysílací společnost NBC (National Broadcasting Company), aby jemu a Jinx svěřil ranní rozhlasovou show na newyorské rozhlasové stanici WEAF.[2][1] Show byla nazvána „Hi Jinx“ (Ahoj, Jinx) a měla premiéru 22. dubna 1946. Manželský pár se zde zabýval aktualitami a kromě nich také kontroverzními tématy, jako například atomovou bombou, organizací OSN, či pohlavními chorobami.[2] Rozhlasová show byla vysílána pět dní v týdnu a brzy se stala hitem u veřejnosti i kritiků.[1] Manželský pár si také zanedlouho vysloužil přezdívku „Mr. Brains and Mrs. Beauty“ (Pan rozum a paní kráska) a brzy též začali pořad kombinovat se staršími i živě vysílanými rozhovory s dalšími známými osobnostmi v jejich sídlech. Do pořadu byli též zváni nejrůznější hosté či baviči jako například Mary Martinová, Ethel Watersová či Esther Williamsová, ale také manželka tehdy již bývalého prezidenta Eleanor Rooseveltová, dcera tehdejšího prezidenta Margaret Trumanová nebo významný letecký konstruktér Igor Sikorskij.

V lednu 1947 manželé McCraryovi debutovali v televizním pořadu At Home, který byl vysílán vždy v neděli večer na stanici NBC.[4] Pořad byl znám také jako „Jinx and Tex at Home“ (Jinx a Tex doma) a kombinovali v něm zaznamenané i živě vysílané rozhovory s dalšími známými osobnostmi v jejich sídlech. O pět měsíců později začal manželský pár také vystupovat v pořadu The Swift Home Service Club. Nadále začali působit i v rádiu v nové rozhlasové show Meet Tex and Jinx, která svou popularitou předstihla i sitcom Duffy's Tavern. Jejich popularita byla na počátku 50. let na vrcholu a kromě účinkování v rozhlase a televizi, psali i sloupky pro deník New York Herald Tribune.[1][2][3][10]

Žurnalistika a pozdější roky

editovat

Jinx Falkenburgová začala v 50. letech dokonce působit jako reportérka, přičemž s magnetofonem dělala rozhovory mimo studio a informovala o aktualitách, včetně korunovace Alžběty II. i svatbě herečky Grace Kellyové s monackým knížetem Rainierem.[2] V roce 1958 také doprovázela tehdejšího viceprezidenta Richarda Nixona na cestě do Venezuely, kde se musela potýkat s davy vrhající kameny a objevila se i v Moskvě před kamerou při debatě mezi Nixonem a sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem.[2] Počátkem 50. let se obecně začala zabývat politickými tématy a v roce 1952 také vedla kampaň za kandidaturu generála Dwighta D. Eisenhowera na post prezidenta Spojených států. O dva roky později se na příkaz finančního předsedy Republikánské strany Johna Haye Whitneyho, stala předsedkyní ženského oddělení finančního výboru.[2][1] Po celý život zůstala republikánkou.

Po ukončení kariéry v roce 1958 se věnovala charitativním divadelním a módním přehlídkám a také sloužila ve správní radě nemocnice North Shore Hospital, kterou se svým manželem pomáhala založit.[1][12] V roce 1951 vydala svou autobiografii, kterou pojmenovala Jinx.[4] V roce 1980 se Falkenburgová se svým manželem rozešla, nikdy se však nerozvedli a zůstali přáteli.[2] Tex McCrary zemřel 29. července 2003 ve věku 92 let, necelý měsíc před svou manželkou.[2][3] Jinx Falkenburgová zemřela 27. srpna 2003 v nemocnici North Shore v Manhassetu ve věku 84 let.[3]

Filmografie

editovat
 
Whitey Schafer: potrétní fotografie Jinx Falkenburgové (1941)

Podle filmových databází ČSFD[13] a IMDb[14].

Filmy

editovat

Nepřipsané role

Pod jinými jmény

Jako Jinx Falkenburg

Krátkometrážní filmy

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ V roce 1927 se stala v tenise mistriní Brazílie.

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Jinx Falkenburg – all-American girl. Aenigma [online]. 2019-02-16 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q THURBER, Jon. Jinx Falkenburg, 84; Model and Actress Later Pioneered Talk Show. Los Angeles Times [online]. 2003-08-29 [cit. 2024-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f SEVERO, Richard. Jinx Falkenburg, Model, Actress, Pioneer Of Radio and TV Talk Shows, Dies at 84. The New York Times. 2003-08-28. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d VALLANCE, Tom. Jinx Falkenburg: All-American cover girl and actress. Indipendent. 2003-09-24. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ GOLDSTEIN, Richard. Bob Falkenburg, Tennis Hall of Famer Turned Entrepreneur, Dies at 95. The New York Times. 2022-01-11. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  6. ↑ ALOFF, Mindy. Comment. The New Yorker. 1992-01-12. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 0028-792X. (anglicky) 
  7. ↑ JENSEN, Oliver. Jinx Falkenburg Is Leading Candidate for Title of America's No. 1 Girl 1941. Life. 1941-01-27, s. 35. (anglicky) 
  8. ↑ BLUMENTHAL, Ralph. Stork Club: America's Most Famous Nightspot And the Lost World of Cafe Society. 1. vyd. New York: Little, Brown and Company, 2000. 296 s. Dostupné online. ISBN 0-316-10531-7. S. 14. (anglicky) 
  9. ↑ YENNE, Bill. Great American Beers: Twelve Brands That Became Icons. Saint Paul: MBI Publishing Company, 2004. 159 s. Dostupné online. ISBN 0-7603-1789-5. S. 133. (anglicky) 
  10. ↑ a b c SAFIRE, William. Opinion: Of Tex and Jinx. The New York Times. 2003-09-15. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  11. ↑ Jinx Returns From the War. Life. 1945-01-01, s. 22. (anglicky) 
  12. ↑ RODENGEN, Jeffrey L. Northwell Health: Shaping the Future of Health Care. Fort Lauderdale: Write Stuff, 2016. 159 s. Dostupné online. ISBN 978-1-932022-67-4. S. 22–27. (anglicky) 
  13. ↑ Jinx Falkenburg. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jinx Falkenburg. IMDb [online]. [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • RODENGEN, Jeffrey L. Northwell Health: Shaping the Future of Health Care. Fort Lauderdale: Write Stuff, 2016. 159 s. Dostupné online. ISBN 978-1-932022-67-4. S. 22–27. (anglicky) 
  • YENNE, Bill. Great American Beers: Twelve Brands That Became Icons. Saint Paul: MBI Publishing Company, 2004. 159 s. Dostupné online. ISBN 0-7603-1789-5. S. 133. (anglicky) 
  • BLUMENTHAL, Ralph. Stork Club: America's Most Famous Nightspot And the Lost World of Cafe Society. 1. vyd. New York: Little, Brown and Company, 2000. 296 s. Dostupné online. ISBN 0-316-10531-7. S. 14. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jinx_Falkenburgová&oldid=24072438“