Bratři Jindřich (* 23. března1942 v Brně) a Jan (* 25. dubna1945 v Brně) Pospíšilovi jsou trenéři a hráči kolové, daleko nejúspěšnější hráči v historii tohoto sportu: dvacetinásobní mistři světa a dvacetipětinásobní mistři Československa. Pro své úspěchy získali jednou ocenění Sportovec roku a osmkrát ocenění Král cyklistiky.
Před tím, než spolu poprvé vystoupili na mistrovství světa v roce 1964, kde získali stříbrnou medaili, starší Jindřich už vyhrál stříbrnou a bronzovou se svým původním partnerem Jaroslavem Svobodou. O rok později se stali poprvé světovými šampiony. Se svou hráčskou kariérou se rozloučili na mistrovství světa v roce 1988 ziskem dvacáté zlaté medaile. Tehdy bylo Janovi 43 a Jindřichovi 46 let. Vedle dvaceti zlatých získali ještě čtyři stříbrné medaile a jednu bronzovou, nebylo tak mistrovství světa, z něhož by odjeli bez medaile.[1] Dále vyhráli 16x Evropský pohár v kolové a 25x Mistrovství Československa v kolové.[2]
Od dětských let po celou jejich unikátní sportovní kariéru, čtyřicet let, je vedl jako trenér Rudolf Harth (1918-2013). Byl nejen spolutvůrcem jejich úspěchů, ale nahrazoval jim i otce, který padl v posledních dnech druhé světové války.[3][4]
Když přestali hrát, stali se trenéry: Jan odešel do zahraničí, zatímco Jindřich coby reprezentační trenér dovedl hned následující rok ke zlatu na mistrovství světa dvojici Miroslav Berger-Miroslav Kratochvíl. Poté se ale se svazem rozhádal a rovněž odešel trénovat do zahraničí.[5]
V roce 1979 o nich a jejich trenéru Rudolfu Harthovi režisér Jiří Papoušek natočil 12minutový dokumentární medailon Bratři v duhovém triku.[6]
Kromě záznamů z Mistrovství světa v kolové existuje v televizním archivu i bilanční 32minutový pořad Pospíšilové (r. 1989). Zde s nimi, s jejich manželkami i s trenérem Harthem vedl rozhovor sportovní novinář Petr Kment.[7]
Ve filmu Samotáři se Pospíšilové objevili v archivním záběru z roku 1988, kdy přebírali zlaté medaile za svůj poslední titul mistrů světa a hrála jim k tomu československá hymna. Na tyto záběry navazoval dialog na téma hymna mezi Jiřím Macháčkem a Zdeňkem Suchým.[8]
↑ Archivovaná kopie. www.ceskysvazcyklistiky.cz [online]. [cit. 2012-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑CÍCHA, Jaroslav; PRCHAL, Jaroslav. Encyklopedie cyklistiky. Praha: Český svaz cyklistiky, 2014. 216 s. ISBN978-80-260-5626-3. S. 153.
↑ Zemřel Rudolf Hart, kouč bratří Pospíšilů. ČESKÝ SVAZ CYKLISTIKY - CZECH CYCLING FEDERATION [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑CÍCHA, Jaroslav; PRCHAL, Jaroslav. Encyklopedie cyklistiky. Praha: Český svaz cyklistiky, 2014. 216 s. ISBN978-80-260-5626-3. S. 166.
POSPÍŠILOVÉ, Jan a Jindřich; KOTRBA, Jan. Duhové návraty. Praha: Olympia, 1987. 172 s. (Stadión sv. 20). 16 stran čb. obrazové přílohy.
CÍCHA, Jaroslav; PRCHAL, Jaroslav. Encyklopedie cyklistiky. Úvod Marian Štetina, prezident ČSC. Praha: Český svaz cyklistiky, 2014. 216 s. ISBN978-80-260-5626-3. S množstvím fotografií od historie po současnost, přehledem závodníků a dalších osobností, klubů a významných výsledků a obsáhlým přehledem literatury.
100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN978-80-7376-521-7. S. 212.
ČT Archiv Z: J & J Pospíšilové ČT sport 2020-03-24 21:40 (106 min. Záznamy z MS v Herningu 1987 a Ludwigshafenu 1988. S původním komentářem Jiřího Baumruka (1987) a Petra Kmenta (1988). Režie Robert Záruba 2015. Premiéra 8. 9. 2015 na ČT sport)
