Wikipedie

Jan Veselý

československý cyklista
Tento článek je o českém cyklistovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Veselý (rozcestník).

Jan Veselý (16. června 1923 Plástovice – 10. února 2003 Praha) byl český sportovec, cyklista. Stal se 26krát mistrem Československa a devětkrát se zúčastnil Závodu míru, jehož 2. ročník v roce 1949 vyhrál jako první československý cyklista.[1] V roce 2000 dostal čestný titul cyklista století. V roce 2014 byl jako první uveden do Síně slávy Českého svazu cyklistiky. [2]

Jan Veselý
Osobní informace
Datum narození16. června 1923
Místo narozeníPlástovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí10. února 2003 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíPraha
ČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Československa v cyklokrosu
zlato 1953 Liberec
zlato 1954 Třebíč

Život

editovat

Narodil se v malé jihočeské vesnici Plástovice, otec pracoval u místního sedláka nebo jako dělník v lomu. Do školy chodil v Sedlci a jeho velkou radostí bylo, když mohl jednou za týden jet na tatínkově kole pro maso. Pravidelně mohl jezdit na kole až jako pekařský učeň v Suchém Vrbném na předměstí Českých Budějovic. Na jízdním kole rozvážel pečivo z pekárny do místních obchodů, na zádech měl nůši s třiceti kilogramy rohlíků a chleba. Konec učební doby prožil v Praze, kde absolvoval i svůj první cyklistický závod. V roce 1939 ho mistr přihlásil do závodu v Modřanech, kterého se zúčastnilo na 300 pekařských učňů. Jan Veselý zvítězil a tím začala jeho sportovní kariéra. Stal se členem Českého klubu malostranských cyklistů a na splátky si pořídil závodní kolo. Na podzim roku 1945 vyhrál první poválečné mistrovství republiky v silniční cyklistice. [3] Do konce války pracoval jako pekař, po vojně nastoupil v účtárně redakce Práva lidu. V roce 1949 se oženil a aby získal byt, přestěhoval se do Strakonic, kde nastoupil v místní Zbrojovce. Na kole trénoval většinou individuálně, až po skončení pracovní doby. Každý víkend jezdil do Prahy na závody. Po narození syna se s rodinou vrátil do Prahy. Ze Sparty přestoupil do Armádního tělovýchovného klubu (ATK), kde se mohl věnovat cyklistice profesionálně. Na přelomu 40. a 50. let byl nejúspěšnějším československým cyklistou. V roce 1955 už pomýšlel na konec závodní kariéry, našel si práci v podniku Motokov a vrátil se do Sparty. [3] Do svého posledního ročníku Závodu míru v roce 1957 nastoupil spíš z donucení, na příkaz vedení československé cyklistiky. Bylo mu 34 let, měl zdravotní potíže a nebyl ve formě. Ve třetí etapě kvůli silným bolestem zad byl poprvé v životě nucen vzdát a společně s ním odstoupil spolujezdec Jan Kubr, který byl po operaci křečových žil. Oba byli obviněni z politické provokace, sabotáže a museli okamžitě opustit závod.[4] Byli vyřazeni z reprezentace, byla jim na dva roky zastavena činnost a odebrány tituly mistrů sportu. [3] Jan Veselý musel nastoupit do stavebnictví a jezdil nákladním autem v podniku Konstruktiva. Spisovatel Ota Pavel, který byl dlouholetým přítelem Jana Veselého, později popsal jeho osud v povídce s názvem Když ti to nejede (1967). Později byl zaměstnán jako šofér v redakci Československého sportu. [2] Po odchodu do důchodu si do roku 1996 přivydělával jako vrátný.

Po letech se k cyklistice načas vrátil jako funkcionář a předseda oddílu pražského Favoritu. [3] Byl mu vrácen i titul zasloužilého mistra sportu. Na počátku devadesátých let se spolu s přítelem a dřívějším sportovním soupeřem, německým cyklistou Gustavem Adolfem Schurem zapojil do kampaně o zachování Závodu míru. [5]

V závěru svého života se velmi aktivně angažoval při organizaci dobročinné organizace Bílý kruh bezpečí. [6] V roce 1998 obdržel od Mezinárodního výboru pro fair play při UNESCO čestný diplom.[7]

Poslední roky života bydlel v Praze na Vinohradech, ale často pobýval na své chatě v Mukařově. Kolu zůstal věrný do konce života. Zemřel na rakovinu 10. února 2003 v Praze.

Od roku 2003 Sdružení sportovních klubů Vítkovice pořádá v Ostravě Memoriál Jana Veselého jako poctu tomuto legendárnímu cyklistovi. [8]

Sportovní kariéra

editovat
 
Jan Veselý a Gustav Adolf Schur v roce 1955

V roce 1948 byl Jan Veselý nominován do prvního ročníku amatérského silničního etapového závodu mezi Prahou a Varšavou, který byl organizován deníky komunistických stran Československa a Polska a později dostal název Závod míru. Zejména v prvních ročnících v období studené války dostal politický kontext a měl se stát výkladní skříní socialistického sportu. Jana Veselého v závodě postihlo několik defektů a nakonec skončil na pátém místě. V následujícím roce již zvítězil s velkým náskokem 12 minut. [3] Závod míru jel celkem sedmkrát, v letech 1952 a 1955 byl druhý, čtyřikrát byl členem vítězného družstva, sám vyhrál šestnáct etap.

Jako první cyklista zajel proslulý závod Praha – Karlovy Vary – Praha pod osm hodin, celkem ho vyhrál osmkrát. V domácích závodech získal devět titulů ze silničního závodu jednotlivců, tři ze silnice družstev, dva z etapového závodu, osm ze závodu do vrchu, dva ze stíhačky jednotlivců na dráze, dva z cyklokrosu.[1]

Zúčastnil se čtyřikrát mistrovství světa, ale často ho provázely defekty a pády. Nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1949 v Kodani, kde obsadil deváté místo a nechal za sebou dalších 131 závodníků. [5]

V roce 1948 se Veselý připravoval na Olympijské hry v Londýně. Těsně před odjezdem jeden z reprezentantů oslovil velmi neuctivě vysokého funkcionáře a celé cyklistické družstvo bylo potrestáno zákazem startu. V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách, kde se zapletl do hromadného pádu a skončil v poli poražených.

Mistrovství Československa v silniční cyklistice 9x vítěz 1946–1953, 1955
Místrovství Československa v dráhové cyklistice-stíhací závod 2x vítěz 1948, 1951
Mistrovství Československa v cyklokrosu 2x vítěz 1953, 1954
Praha–Karlovy Vary–Praha 8x vítěz 1946–1951, 1954, 1955
Závod míru 1x celkový vítěz 1949

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český Svaz Cyklistiky | Dle disciplín [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Jan Veselý. Informace [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jan Veselý, s. 163–166. 
  4. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1957/5/31/6.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b POHNUTÉ OSUDY: Cyklistovi Janu Veselému tleskaly desetitisíce, ale zradil dělnickou třídu | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-10-25 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ MČ Praha 2: č. 4 duben - Slavný cyklista J. Veselý byl také patronem Bílého kruhu bezpečí. www.praha2.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-04. 
  7. ↑ A.S, Economia. Ceny fair play pro rytíře sportu. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 1998-09-11 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ memoriál Jana Veselého - o-memorialu. www.memorialjv.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • PONDĚLÍK, Josef. Jan Veselý : Život v pelotonu. Praha: Naše vojsko, 1968. 212 s. S množstvím čb. fotografií. Výsledková část mj. s historií 20 let ZM a rekordní listinou Jana Veselého. 
  • (ANON.). Prohlášení k případu Veselého a Kubra. Předsednictvo ÚV ČSTV zastavilo oběma cyklistům činnost. (19. května 1957). Sport. 23. 6. 2003, s. 19. Rubrika Sport RETRO - 1957. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 146. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Veselý&oldid=24256156“