Jindřich IV. Parléř

gotický kameník, sochař a stavitel, který po roce 1373 pracoval v českých zemích

Jindřich IV. Parléř chybně uváděn také jako Jindřich Parléř mladší, (Henricus Parlerius), syn Johanna z Gmündu, synovec Petra Parléře a vnuk Heinricha z Gmündu (Jindřich Parléř starší) byl kameník, sochař a stavitel. Správně by měl být uváděn jako Jindřich z Gmündu, neboť parléř (= polír, vedoucí stavitel - parléř magistra operis) v tomto případě bylo označením jeho funkce ve svatovítské huti do roku 1378. Později byl parléřem Jošta Lucemburského.[1]

Jindřich IV. Parléř
Narození14. století
Povolánísochař a architekt
RodParléřové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich IV. Parléř byl jako člen pražské parléřovské stavební huti zapsán v účetní knize dne 3. dubna 1373.[2] Jeho datum narození a úmrtí nejsou známy. Jeho manželkou byla Drutgina, sestra kameníka a sochaře Michaela ml. z Kolína ("Colnera"), zmiňovaná r. 1387. Na Moravě pracoval jako markraběcí stavitel v období 1381–1387 ve službách markraběte Jošta a dostával týdenní plat půl hřivny grošů. Jeho dům v Brně stál u brány augustiniánského kláštera sv. Tomáše.[3] Další záznam ho uvádí jako jednoho z architektů a sochařů katedrály v Ulmu (po Jindřichu Parléřovi starším z Ulmu a jeho synu Michaelu Parléřovi) před rokem 1391.[4]

V Praze je Jindřich Parléř autorem náhrobku knížete Spytihněva II., Břetislava I. a některých byst v triforiu katedrály sv. Víta, např. Václava z Radče a Alžběty Pomořanské.[5] Jeho nejvýznamnějším dílem v katedrále je polychromovaná socha svatého Václava s kopím a štítem (1373) ve svatováclavské kapli. Jde o vůbec první samostatně stojící sochu tohoto světce, která zároveň představuje formální předstupeň k pozdějším madonám krásného slohu .[6] Jaromír Homolka uvádí, že Jindřichův sv. Václav představuje sblížení plastiky s novým pojetím knižních iluminací.[7]

V brněnském kostele sv. Tomáše je Jindřichu Parléřovi připisováno tamější opukové sousoší horizontální Piety.[8] Tento typ se pak rozšířil po široké oblasti v Porýní, okolí Baltu a zasáhl až do střední Itálie. Oproti klasickým parléřovským pietám, Jindřichova stylizace postavy Krista v některých rysech předjímá podobná sousoší krásného slohu.[9]. Piety stejného typu se nacházejí v dominikánském kostele v Landshutu, kostele sv. Barbory ve Wroclawi (dnes zničená), Lutíně, Klosterneuburgu a Cipíně.[10]

Arcidiecézní muzeum Olomouc uvádí, že Jindřich Parléř by mohl být autorem jedné z nejkrásnějších madon krásného slohu - Šternberské madony, která pochází z 90. let 14. století.[11] Na zádech sochy je rytá signatura čtená jako „Hen(us)“ nebo „Hen(ricus)“, která vede k úvahám o jejím tvůrci, kterým snad mohl být Jindřich Parléř nebo jeho syn Jan.[12][13]

Z doby kolem roku 1390 pochází také gotická konzola s rostlinným motivem a poprsím mladé ženy v Museum Schnütgen, původně z chrámu v Kolíně nad Rýnem navrženého Petrem Parléřem, která má značku rodiny Parléřů, ale neexistují doklady, které by určily konkrétního sochaře.

Díla připisovaná Jindřichu IV. Parléřovi

editovat

Reference

editovat
  1. Hlobil I, 2007, s. 20
  2. Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV., Artia Praha 1978, s. 180
  3. Fajt J, 2006, s. 196
  4. Münster - katedrála v Ulmu
  5. Heraldica, s. 36
  6. Socha sv. Václava. udu.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2015-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  7. Homolka J, Studie k počátkům umění krásného slohu v Čechách, 1974, s.39
  8. Ehm Josef, České gotické umění, nakl. ČTK Praha 1977, s. 39
  9. Homolka J, Studie k počátkům umění krásného slohu v Čechách, 1974, s.43, 52
  10. Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 109
  11. Arcidiecézní muzeum Olomouc: Šternberská madona
  12. Hlobil I, 2007, s. 19-20
  13. Olumart: Šternberská madona. www.olmuart.cz [online]. [cit. 2015-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-10. 
  14. Albert Kutal, Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně. Brno 1937

Literatura

editovat
  • Ivo Hlobil, Šternberská madona, krásná socha krásného slohu, Šternberk 2007, ISBN 978-80-254-1414-9
  • Jiří Fajt (ed.), Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437, Academia, Praha 2006, ISBN 80-200-1399-7
  • Anton Legner, Die Parler und Schöne Stil 1350–1400 Europäische Kunst unter der Luksemburgen. Köln 1978
  • Jaromír Homolka, Studie k počátkům umění krásného slohu v Čechách, Acta Universitatis Carolinae Philosophica et historica, Monographia LV, Praha 1974
  • Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk Praha 1972
  • Schmidt G, Peter Parler und Heinrich IV. Parler als Bildhauer, Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte Bd. XXIII, 1970, 108n.
  • Jaromír Homolka, K problematice české plastiky 1350–1450, Umění XI, 1963