Jilmovité
Jilmovité (Ulmaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Jsou to dřeviny se střídavými jednoduchými listy a drobnými nenápadnými květy, které jsou opylovány větrem. Plodem je nejčastěji křídlatá nažka (samara) nebo oříšek, Čeleď zahrnuje asi 60 druhů v 7 rodech a je rozšířena v Eurasii, Americe a severní Africe. V české květeně je zastoupena třemi druhy jilmů. Jilmy, zelkovy a plotovník Davidův jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.
 Jilmovité | |
|---|---|
 Plody jilmu vazu (Ulmus laevis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | jilmovité (Ulmaceae) Mirb., 1815 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovat
Zástupci čeledi jilmovité jsou jednodomé nebo dvoudomé stromy nebo keře s jednoduchými, střídavými, dvouřadě uspořádanými listy s palisty. Čepel listů je na okraji jednoduše nebo dvakrát pilovitá, se zpeřenou žilnatinou. Odění je z jednoduchých chlupů. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, nenápadné, pravidelné, s češulí, v úžlabních svazečcích. Okvětí je nerozlišené, v počtu 4 až 9 volných nebo srostlých plátků. Tyčinek je stejný počet jako okvětních plátků a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, obvykle s jednou komůrkou a 1 vajíčkem. Plodem je samara (křídlatá nažka) nebo oříšek, výjimečně peckovice (Ampelocera).[1]
Rozšíření
editovatČeleď jilmovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 60 druhů v 7 rodech.[2] Je rozšířena převážně v severním mírném pásu. V jihovýchodní Asii a Latinské Americe přesahuje i do tropů. Největším rodem je jilm (38 druhů). Tento rod má také největší areál rozšíření, zahrnující Eurasii, Severní a Střední Ameriku a severní Afriku. Rod planera se vyskytuje na jihovýchodě a jihu USA. Rody Ampelocera a Phyllostylon jsou rozšířeny pouze v tropické Americe.[3]
Na území České republiky (ČR) jsou domácí 3 druhy jilmů: v teplejších oblastech roste jilm vaz (Ulmus laevis) a jilm habrolistý (Ulmus minor), v pahorkatině a podhorských krajích jilm horský (Ulmus glabra). Zastoupení jilmů na území ČR bylo silně zredukováno tzv. grafiózou, houbovou chorobou způsobující odumírání větví nebo i celých stromů.[4]
V evropské květeně se mimo jilmů vyskytují i dva endemické druhy rodu zelkova, a sice zelkova krétská (Zelkova abelicea) na Krétě a zelkova sicilská (Z. sicula) na Sicílii.[5]
Ekologické interakce
editovatNenápadné květy jilmovitých jsou opylovány větrem. Plody jsou většinou křídlaté a šířené větrem. Oříšky severoamerické planery vodní (Planera aquatica) jsou šířeny vodou.[1]
Taxonomie
editovatČeleď jilmovité v klasickém smyslu zahrnovala 15 rodů a asi 200 druhů. Později bylo na základě molekulárních studií 7 rodů (břestovec – Celtis, Trema aj.) přeřazeno do čeledi konopovité (Cannabaceae). Podle kladogramů APG jsou jilmovité sesterskou větví skupiny čeledí zahrnující konopovité (Cannabaceae), morušovníkovité (Moraceae) a kopřivovité (Urticaceae).[3]
Zástupci
editovatVýznam
editovatDřevo jilmů je dobře až středně dobře opracovatelné, žádané jsou zejména kořenicové dýhy.[7] Jako okrasné dřeviny jsou v ČR pěstovány domácí i cizokrajné jilmy (Ulmus), zelkova habrolistá (Zelkova carpinifolia), zelkova ostrolistá (Zelkova serrata) a plotovník Davidův (Hemiptelea davidii).[8] Drobnolistý jilm čínský (Ulmus parvifolia) je v Asii využíván k tvorbě bonsají.
-
Zelkova ostrolistá (Zelkova serrata) -
Jilm čínský (Ulmus parvifolia) -
Jilm horský (Ulmus glabra) -
Jilm vysoký (Ulmus procera)
Seznam rodů
editovatAmpelocera, Hemiptelea, Holoptelea, Phyllostylon, Planera, Ulmus, Zelkova[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
- ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
- ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
- ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
Literatura
editovat- Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
- Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
- Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu jilmovité na Wikimedia Commons 
Taxon Ulmaceae ve Wikidruzích- Angiosperm Phylogeny
- Flora of China: Ulmaceae
- Flora of North America: Ulmaceae
- The Families of Flowering Plants: Ulmaceae Archivováno 17. 4. 2019 na Wayback Machine.
