Jie Šeng-tchao
Jie Šeng-tchao (čínsky pchin-jinem Yè Shèngtáo, znaky zjednodušené 叶圣陶, tradiční 葉聖陶; 28. října 1894 — 16. února 1988) byl čínský spisovatel a politik, místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1983–1988) a předseda Čínského sdružení pro rozvoj demokracie (1984–1987), jedné z menších politických stran Čínské lidové republiky. Od 20. let byl známý svými povídkami a románem Ni Chuan-č’, v nichž zobrazoval portréty učitelů zápasících se starým zkostnatělým systémem vzdělání. Popularitu si získaly také jeho povídky, pohádky a básně pro děti. Od 20. let se aktivně účastnil literárního hnutí v Šanghaji, od konce 40. let působil na ministerstvu školství a v nakladatelstvích Čínské lidové republiky.
| Bingcheng Hua | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. října 1894 Su-čou |
| Úmrtí | 16. února 1988 (ve věku 93 let) Peking |
| Místo pohřbení | Papaošanský revoluční hřbitov |
| Alma mater | Wuchanská univerzita |
| Povolání | spisovatel, novinář a autor dětské literatury |
| Politická strana | Čínské sdružení pro rozvoj demokracie |
| Děti | Ye Zhishan Ye Zhicheng |
| Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců náměstek ministra … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJie Šeng-tchao se narodil 28. října 1894 v okrese Wu v provincii Ťiang-su v rodině účetního.[1] Po absolvování střední školy roku 1912 pracoval jako učitel na základní škole. Od mládí psal, zprvu povídky v klasické čínštině, po roce 1919 se připojil k hnutí čtvrtého května a připojil se k autorům propagujícím literaturu v hovorovém jazyce paj-chua.[1] Od 20. let se aktivně účastnil literárního života, po přestěhování do Šanghaje roku 1923 se zapojil do tamních literárních kroužků a společností a publikoval povídky, eseje, básně v nichž vynikla jako dovedný stylista. Nejlépe je známý svými povídkami a románem Ni Chuan-č’, obojím ze školského prostředí, v nichž zobrazuje portréty učitelů zápasících se starým zkostnatělým systémem vzdělání, který je předmětem jeho ostré kritiky a který touží nahradit novým svobodným vzděláváním zaměřeným na praktičnost a rozvoj osobnosti studentů.[1] Popularitu si získaly také jeho povídky, pohádky a básně pro děti, v nichž tvořil světy fantazie vnímané z dětské perspektivy. Jako redaktor literárních časopisů objevil a podpořil řadu mladších autorů.[1]
Po roce 1937 odešel do S’-čchuanu, kde pracoval v tamním provinčním úřadu pro vzdělání a přednášel na na S’čchuanské univerzitě, v letech 1948–1949 pobýval v Hongkongu.[2] Po roce 1949 se aktivně účastnil politického života v Čínské lidové republice jako člen Čínského sdružení pro rozvoj demokracie, jedné z menších politických stran republiky. Pracoval v ministerstvu školství, ve vedení Federace literárních a uměleckých kruhů a svazu spisovatelů, podílel se na reformě čínského písma, od roku 1954 byl více než deset let náměstkem ministra školství a od roku 1958 i ředitelem nakladatelství vzdělávací literatury.[2] Působil v Čínském lidovém politickém poradním shromáždění (člen celostátního výboru 1949–1954) i Všečínském shromáždění lidových zástupců (zvolen poslancem roku 1954, 1958 a 1964).[2]
Během kulturní revoluce byl zbaven všech funkcí a úřadů. Od poloviny 70. let se vrátil do veřejného života, byl opět zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (1975, 1978) a členem jeho stálého výboru (1978–1983).[2] Stal se i členem stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (od roku 1978 do smrti) a od roku 1983 i jeho místopředsedou. Při obnovení celostátního vedení Čínského sdružení pro rozvoj demokracie roku 1979 byl zvolen místopředsedou jeho ústředního výboru a roku 1984 postoupil na předsedu ústředního výboru sdružení (do roku 1987).[2]
Reference
editovat- ↑ a b c d YING, Li-hua. Historical dictionary of modern Chinese literature. Lanham: Scarecrow Press,, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7081-9. S. 241–243. (anglicky)
- ↑ a b c d e f BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 582. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bingcheng Hua na Wikimedia Commons
