Wikipedie

Jiří Burghauser

Narozen 3.8.1887 v Písku. JUDr., sokolský pracovník, literatura o sokolském hnutí.

Jiří Jan Burghauser (3. srpna 1887 Písek – 2. února 1942 koncentrační tábor Osvětim) byl kolem roku 1930 soudním radou okresního soudu v Klatovech, když před tím pracoval na různých soudech v různých lokalitách (v Písku, ve Volyni, v Mostě). Od roku 1907 pak desítky let působil jako sokolský pracovník v různých vyšších funkcích v Československé obci sokolské (ČOS). Jako vzdělavatel byl autorem publikací a statí o sokolském hnutí a jeho historii.[1][2][3] Za protektorátu byl během Akce Sokol zatčen při zátahu gestapa na pracovníky a činovníky Sokola, následně vyslýchán, vězněn a deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde zemřel.

JUDr. PhC. Jiří Burghauser
Jiná jménaJiří Jan Burghauser
Narození3. srpna 1887
Písek,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. února 1942 (ve věku 54 let)
koncentrační tábor Osvětim,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánísoudce
ZaměstnavatelMinisterstvo spravedlnosti Československa
TitulJUDr., PhC.
Politická stranaČeská státoprávní demokracie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Studia

editovat

Jiří Burghauser se narodil 3. srpna 1887 v Písku. Středoškolské studium absolvoval na gymnáziu v Benešově. Poté úspěšně ukončil studium práv na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (titul JUDr.). Aby získal odborné vzdělání a mohl pracovat v muzejní a archivní službě vystudoval i Filozofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (titul PhC.)[4] Znalosti nabyté v tomto oboru využil při zřizování městského muzea v Benešově, na němž se spolupodílel.[5]

Soudní praxe

editovat

K soudu v Benešově nastoupil v roce 1912 a odtud byl přeložen ke krajskému soudu v jihočeském Písku. V roce 1918 byl jmenován soudcem a o rok později (1919) jej přeložili do Volyně. Ke krajskému soudu do Mostu nastoupil v roce 1925, ale o rok později (1926) byl přeložen do Klatov k okresnímu soudu a o dva roky později pak byl jmenován soudním radou krajského soudu v Klatovech.[4] V různých časopisech se několika články vyjadřoval k otázce soudcovské krize.[4]

Práce v sokolské organizaci

editovat

V sokolské organizaci začal být činný od roku 1907, pracoval jako vzdělavatel a zasedal v předsednictvu několika sokolských žup (Blanické, Jeronýmovy, Šumavské). Celkem deset let pracoval jako člen výboru Československé obce sokolské (ČOS) a kolem roku 1930 vykonával funkci místostarosty Šumavské župy.[4] Během svého působení v sokolské organizaci přednesl celou řadu proslovů, přednášek a příležitostných veršů; sepsal také mnoho úvah a statí uveřejňovaných jak v jihočeských krajinských, tak i v různých sokolských periodikách. V roce 1927 sepsal útlou publikaci Základy sokolské historie: příspěvek k otázce kronik jednot i žup, která byla určena jak pro archiváře, tak i pro potřeby sokolské organizace. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vytvoření samostatného Československa jej sjednocující státoprávně-demokratické strana nominovala do Národního výboru v Písku na funkci jednatele. (Jiří Burghauser byl stoupencem státoprávně-pokrokové politiky a členem státoprávně-demokratické strany.) Pracoval též na historických vzpomínkách z doby kolem roku 1918 především z pohledu událostí v Písku, který byl tehdy střediskem Prácheňského kraje.[4] Nějakou dobu vyučoval ve Volyni na zemské průmyslové a zemské hospodářské škole základy práva (předmět se tehdy jmenoval „zákonoznalství“) a občanskou nauku.[4]

V protiněmeckém odboji

editovat

Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora (27. září 1941) a vyhlášení prvního stanného práva[p. 1] se Obec sokolská v odboji (OSVO) stala cílem úderů německých bezpečnostních orgánů (gestapo, sicherheitsdienst). Drtivý úder sokolské organizaci zasadily německé bezpečnostní složky v noci ze 7. na 8. října 1941, kdy proběhla tzv. Akce Sokol.[6] Při této razii bylo zatčeno asi 1 500 členů České obce sokolské[7] (mezi nimi: Antonín Benda, Stanislav Bukovský, Ladislav Jandásek, Jan Václav Keller, Jan Pelikán, v Klatovech pak i starosta Šumavské sokolské župy Jiří Burghauser a mnoho dalších) z toho asi 800 funkcionářů.[6] Dne 8. října 1941 byla sokolská organizace rozpuštěna, ale úředně k tomuto aktu došlo až 11. října 1941. Rekonstrukcí poničených struktur OSVO se začal zabývat Ladislav Vaněk – zakladatel ilegální organizace Jindra, která se stala přímým pokračovatelem OSVO.

V rámci domácího protiněmeckého odboje se v červnu 1939 v Praze (při Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD)) zformovala ze členů rozpuštěné organizace Svazu rotmistrů a poddůstojníků ilegální skupina Všeobecné národní hnutí známá spíše pod neoficiálním označením Prstýnkáři. Zpočátku tato organizace, působící po celém teritoriu protektorátu, pomáhala skutečně plnit úkoly domácího odboje. Časem se do řad prstýnkářů vloudil bývalý štábní rotmistr prvorepublikové československé armády Antonín Nerad. Antonín Nerad byl konfidentem gestapa, kterého nasadila ústřední služebna gestapa v Praze do ilegální organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), s níž prstýnkáři spolupracovali. Antonín Nerad postupně organizaci prstýnkářů přetvořil ve „volavčí síť“, v níž uvízlo mnoho odbojářů, kteří nakonec vinou Nerada přišli o život.

Nabídku ke spolupráci s prstýnkáři obdržel i Jiří Burghauser a ředitel muzea v Klatovech František Plánička. Oba ale výzvu ke spolupráci s prstýnkáři odmítli, neboť se domnívali, že jde o fingovanou akci gestapa.[8][p. 2]

V rámci Akce Sokol bylo klatovským gestapem 8. října 1941 zatčeno i několik hlavních představitelů Sokola a členů odbojové organizace Jindra: starosta Sokolské župy Šumavské JUDr. Jiří Burghauser, místostarosta Sokolské župy Šumavské Josef Novotný, pokladník župy Václav Klíma, náčelník župy Václav Černovský, starosta TJ Sokol Klatovy JUDr. Karel Nejdl starší. (JUDr. Karla Nejdla mladšího zatklo klatovské gestapo už 7. září 1941.) Výslechy a vyšetřování zatčených osob vedl na služebně klatovského gestapa vrchní tajemník Filip Scholtyssik (stál v čele II BM). Zatčení nebyli souzeni, většina z nich byla vězněna v nacistických káznicích a koncentračních táborech, odkud byli propuštěni během listopadu 1942 či v průběhu roku 1942 nebo až po konci druhé světové války, jako například Karel Nejdl mladší (až 20. května 1945).[8]

Jiří Burghauser byl nejprve vězněn v Praze na Pankráci, odkud jej přesunuli 2. října 1942 do policejní věznice gestapa Malé pevnosti v Terezíně.[9] Odtud byl deportován 18. ledna 1943 transportem do koncentračního tábora Osvětim, kde 2. února 1942 přišel o život.[9]

Publikační činnost

editovat
  • BURGHAUSER, Jiří Jan. Základy sokolské historie: příspěvek k otázce kronik jednot i žup. Písek: Sokolská župa Jeronýmova, 1927; 38 stran.
  • BURGHAUSER, Jiří Jan. Příručka pro činovníky jednot sokolských. III. díl, O základech sokolské historie: příručka pro archiváře a kronikáře jednot a žup. 2. doplněné vydání. V Praze: Československá obec sokolská, 1929; 46 stran.

Připomínka

editovat

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Tyršově domě.[10] Na desce je nápis: „NA PAMĚŤ ČLENŮ ÚSTŘEDÍ ČOS, / KTEŘÍ PŘINESLI V LETECH 1939 – 1945 / OBĚŤ NEJVYŠŠÍ // ... následuje výpis jmen ... JUDR. JIŘÍ BURGHAUSER *3.8.1887 +2.2.1942 OSVĚTIM .... “[10]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ První stanné právo za protektorátu trvalo od 28. září 1941 do 20. ledna 1942; druhé stanné právo za protektorátu pak od 27. května 1942 do 3. července 1942.
  2. ↑ Odkrýt a zničit skupinu prstýnkářů (vytvořenou v roce 1941 a určenou pro okres Klatovy) se členové klatovského gestapa pokusili na přelomu října a listopadu 1941.[8] Celá tato akce ale vyzněla naprázdno. Jejím výsledkem bylo jen to, že v Klatovech byl získán jako informátor Karel Kesman (zaměstnaný jako koželuh ve firmě Singer v Klatovech).

Reference

editovat
  1. ↑ Jiří Jan Burghauser (* 3. 8. 1887 Písek – 2. 2. 1942 KT Osvětim, Polsko): JUDr.; soudce, sokolský pracovník, autor publikací o sokolském hnutí [online]. Databáze osobností NK ČR [cit. 2023-09-22]. Identifikační číslo: jk01020338. Dostupné online. 
  2. ↑ Burghauser, Jiří Jan, (* 3. srpna 1887 Písek – 2. února 1942 KT Osvětim); JUDr., soudce, sokolský pracovník, autor publikací o sokolském hnutí. [online]. Jihočeská vědecká knihovna [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ BURGHAUSER Jiří Jan (* 3.8.1868) [online]. Biografický slovník Českých zemích (AV ČR) [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f NAVRÁTIL, Michal. Burghauser Jiří JUDr. a PhC., soudní rada v Klatovech [online]. Almanach československých právníků, 1930 [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Burghauser Jiří (Georg) (* 3. 8. 1887, Písek): Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Právnická fakulta Univerzity Karlovy [online]. Studenti pražských univerzit 1882–1945; Matrika imatrikulovaných české Karlo-Ferdinandovy univerzity (inventrální číslo 20) [cit. 2023-09-22]. Období výskytu: ZS 1906/1907 - 24. 4. 1915. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KOUŘIL, Jiří. Příčiny zrušení České obce sokolské 8. října 1941 [online]. Masarykova univerzita, 2015 [cit. 2023-09-12]. Studia sportiva. 9. 114. 10.5817/StS2015-1-13. (strana 118). Dostupné online. 
  7. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola 7. Opus pro smrtihlava, s. 422. První kniha z trilogie. 
  8. ↑ a b c CIBULKOVÁ, Karolína. Klatovské gestapo v roce 1942. Plzeň, 2015 [cit. 2023-09-22]. 68 s. Bakalářská. Západočeská univerzita v Plzni; Fakulta filozofická; Katedra historických věd; Studijní program: Historické vědy; Studijní obor: České dějiny. Vedoucí práce PhDr. Roman Kodet, Ph.D.. s. 15. Dostupné online.
  9. ↑ a b JIŘÍ BURGHAUSER Jiří Burghauser (* 3. srpna 1887 Písek – + 2. února 1943 Auschwitz); bydliště: Klatovy; povolání: okresní soudce. [online]. Databáze: Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-09-22]. Z Prahy Pankrác přesunut 2. října 1942 do MP Terezín a odtud 18. ledna 1943 transportován do KT Auschwitz. Dostupné online. 
  10. ↑ a b KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní desky Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-04-05 [cit. 2023-09-22]. Umístění: Praha 1, Újezd 450/40, v budově Tyršova muzea. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků: životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby : k III. sjezdu čs. právníků v Bratislavě. V Praze: Michal Navrátil, 1930, strana 530.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Burghauser&oldid=23909619“