Wikipedie

Jiří Šejnoha

český stavební inženýr, výzkumník a vysokoškolský profesor (1939—2023)

Jiří Šejnoha (2. srpna 1939, Nová Paka – 20. června 2023, Zlatá Olešnice) byl český stavební inženýr, vědec v oboru inženýrské mechaniky a univerzitní profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Profesor Šejnoha byl odborníkem v oboru nelineární a výpočetní mechaniky kontinua, mechaniky kompozitních materiálů a spolehlivosti inženýrských konstrukcí. Dvanáct let vedl Katedru mechaniky na Fakultě stavební a čtyři roky zastával funkci prorektora pro výstavbu ČVUT. Sedm let řídil Centrum integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí CIDEAS.

prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc., FEng.
Jiří Šejnoha (13. června 2008)
Jiří Šejnoha (13. června 2008)
Narození2. srpna 1939
Nová Paka
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí20. června 2023 (ve věku 83 let)
Zlatá Olešnice
ČeskoČesko Česko
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze (1956–1961)
PracovištěFakulta stavební ČVUT (1964–2021)
Oboryinženýrské stavitelství, pružnost a pevnost, spolehlivostní inženýrství a výpočetní mechanika
OceněníMedaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (1999)
Manžel(ka)Jarmila (Krainerová) Šejnohová (1963–2023)
DětiMichal Šejnoha
Marie (Šejnohová) Brožová
Webwww.researchgate.net/profile/Jiri-Sejnoha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Jiří Šejnoha se narodil 2. srpna 1939 v Nové Pace.[1] Ve stejném městě navštěvoval jedenáctiletou střední školu, kterou ukončil maturitou v roce 1956. Při střední škole si přivydělával na stavbách, což ho přivedlo k rozhodnutí studovat na Fakultě architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze, kde v roce 1961 získal inženýrský titul (na Fakultě stavební, která vznikla po rozdělení původní fakulty na dvě části).[2] Odbornou praxi získal jako statik v Pozemních stavbách Praha a Pražském projektovém ústavu,[1] kde se podílel například na návrhu jednadvacetipodlažních panelových domů založených na čtyřpodlažním monolitickém podnoží.[2] Z těchto zkušeností těžil i po svém návratu na Fakultu stavební, kde zůstal v kontaktu s praxí díky mnohým projektům a expertízám až do konce své kariéry.[2][1]

V roce 1964 Jiří Šejnoha nastoupil na Katedru stavební mechaniky Fakulty stavební ČVUT.[1] V roce 1968 obhájil kandidátskou disertační práci na téma Vyšetřování účinku vodorovného zatížení na novodobé konstrukční systémy výškových budov[3] pod vedením Vladimíra Kolouška. Jako odborný asistent se pod vedením zkušených statiků zapojil do prací na tehdy projektovaných budovách stavební fakulty v Praze – Dejvicích a získal přitom další cenné praktické zkušenosti a podněty pro profesní růst.[4] V roce 1974 se habilitoval,[1][2] v roce 1981 obhájil doktorskou disertační práci na téma Analýza konstrukcí výškových budov[5] a v roce 1984 se stal profesorem.[1][2] V roce 2021 byl jmenován emeritním profesorem v oboru Teorie stavebních konstrukcí a materiálů.[6] Během své akademické kariéry sloužil jako školitel nejméně jedenácti aspirantů, doktorandek a doktorandů,[7] kterým poskytoval nejen vědecké vedení, ale i osobní podporu.[8]

V období 1987–1999 působil jako vedoucí Katedry stavební mechaniky na Fakultě stavební ČVUT.[1] Po Sametové revoluci, v roce 1989, se stal prvním předsedou Akademického senátu této fakulty.[1] V letech 1997–2000 byl prorektorem pro výstavbu pro ČVUT.[2][1] V letech 2005–2011 působil jako vedoucí Centra integrovaného navrhování progresivních konstrukcí CIDEAS,[1] které spojovalo kolem dvou set výzkumných pracovníků ze tří stavebních fakult v České republice (Praha, Brno a Ostrava) a z podnikového výzkumu ve velkých i středních stavebních společnostech.[8]

Jiří Šejnoha zemřel 20. června 2023,[9] během letního pobytu na chalupě ve Zlaté Olešnici. O jeho odkazu svědčí, mimo jiné, odpovědi jeho spolupracovnic a spolupracovníků v anonymní anketě při příležitosti 75. narozenin,[10] kteří opakovaně zmiňují jeho velkorysost, pedagogický talent, organizační schopnosti a vliv na jejich profesní rozvoj a kariéru. Pomyslný štafetový kolík bádání po něm převzal jeho syn Michal Šejnoha, též profesor na ČVUT v Praze.[2]

Dílo

editovat

Jiří Šejnoha vždy důsledně propojoval své učitelské, vědecké a inženýrské povolání.[1]

Pedagogická činnost

editovat

Prof. Šejnoha řadu let přednášel na bakalářském a magisterském studiu, zejména předmět Pružnost a pevnost, na doktorském studiu pak předměty Přetváření a porušování materiálů a Teorie spolehlivosti konstrukcí.[1] Na všech úrovních studia jeho přednášky vynikaly jasným a srozumitelným výkladem; vždy přednášel zpaměti a k zaujetí posluchačů mu stačila jen tabule a křída.[1] Podílel se na tvorbě řady vysokoškolských učebnic a skript:

Výzkumná činnost

editovat

Jiří Šejnoha byl uznávaný odborník v oborech nelineární a výpočetní mechaniky materiálů a konstrukcí, mechaniky heterogenních materiálů a spolehlivosti konstrukcí[1][2] a patřil k prvním průkopníkům využití metody konečných prvků pro řešení inženýrských úloh. Přednášel na zahraničních univerzitách, například RTWH Aachen, University of Wisconsin-Madison, University of Southern Denmark v Odense nebo Rensselaer Polytechnic Institute v Troy.[1] Své výsledky shrnul v sedmi výzkumných monografiích,[1] z nichž následující vyšly v zahraničních nakladatelstvích:

Konkrétně první monografie vyšla též v ruské verzi,[11] druhá a třetí práce byly, se zásadním přispěním tehdejších aspirantů Petra Krysla a Milana Jiráska, přeloženy do angličtiny a společně vydány nakladatelstvími ASCE Press a Thomas Telford.[12]

Projekční a konzultační činnost

editovat

Inženýrské aktivity profesora Šejnohy zahrnovaly jak projektování a expertní konzultace a posudky, tak i zedničení.[2] K ověření složitých výpočtů mnohdy nepotřeboval výpočetní programy; stačil mu papír, tužka, kalkulačka a hlavně inženýrský cit.[1] Vytvořil původní metodiku navrhování stěnových systémů panelových budov,[5] podílel se na vypracování prognózy sedání jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a prognózy vývoje trhlin v ochranné obálce jaderné elektrárny Temelín.[1] Vedl tým, který provedl podrobný výpočet stavu napětí a porušení konstrukce Karlova mostu v Praze, jenž se stal jedním z klíčových podkladů pro následnou rekonstrukci mostu.[13] Ve vlastním počítačovém modelu byla zohledněna heterogenita konstrukce, postupný způsob její výstavby a vnější vlivy jako proměnlivá teplota, povodeň nebo náraz ledové kry.[14][15][16]

Ocenění

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MÁCA, Jiří. Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc., FEng. (1939–2023). Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2023-11. Roč. 2022–2023, čís. 3–1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-05-11. ISSN 1211-2046. 
  2. ↑ a b c d e f g h i BOHUNICKÝ, Milan. Jiří Šejnoha: Člověk by neměl být závislý na jedné činnosti [online]. ASB - architektura, stavebnictví, byznys, 2008-06-13 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-28. 
  3. ↑ ŠEJNOHA, Jiří. Vyšetřování účinku vodorovného zatížení na novodobé konstrukční systémy výškových budov. Praha, 1968 [cit. 2024-09-02]. 140 s. Kandidátská disertační práce. Fakulta stavební ČVUT v Praze. Vedoucí práce Vladimír Koloušek. Dostupné online.
  4. ↑ ŠEJNOHA, Jiří. Prof. Ing. Václav Plachý, DrSc., sedmdesátníkem. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2011-12-15. Roč. 2011, čís. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-2046. 
  5. ↑ a b ŠEJNOHA., Jiří. Analýza konstrukcí výškových budov. Praha, 1981 [cit. 24-09-02]. 240 s. Doktorská disertační práce. Fakulta stavební ČVUT v Praze. Dostupné online.
  6. ↑ Zápis z 16. zasedání Vědecké rady Fakulty stavební [online]. 2021-02-11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Jiří Šejnoha na Mathematics Genealogy Project [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b MÁCA, Jiří. Profesor Jiří Šejnoha – 70 let. S. 27–28. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2009-12-15. Roč. 2009, čís. 3, s. 27–28. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-2046. 
  9. ↑ MÁCA, Jiří. Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc., FEng. †83 let [online]. Zprávy a informace ČKAIT, 2023-09-11 [cit. 2024-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ a b MÁCA, Jiří; KRUIS, Jaroslav. Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc. 75 let. S. 42–45. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2014. Roč. 2014, čís. 1, s. 42–45. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-2046. 
  11. ↑ ЕНДЕЛЕ, Милан; ШЕЙНОГА, Джордж. Высотные задания с диафрагмами и стволами жесткости. Překlad Долгова Е. Б.. Москва: Стройиздат, 1980. 335 s. Dostupné online. (rusky) 
  12. ↑ BITTNAR, Zdeněk; ŠEJNOHA, Jiří. Numerical methods in structural mechanics. New York a London: ASCE Press a Thomas Telford, 1996. 422 s. ISBN 978-0-7844-0170-5. DOI 10.1061/9780784401705. (anglicky) 
  13. ↑ Příprava opravy Karlova mostu. Silnice a železnice [online]. 2008. Roč. 3, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1801-822X. 
  14. ↑ ZEMAN, Jan; NOVÁK, Jan; ŠEJNOHA, Michal; ŠEJNOHA, Jiří. Pragmatic multi-scale and multi-physics analysis of Charles Bridge in Prague. Engineering Structures [online]. 2008-11-01 [cit. 2024-08-08]. Roč. 30, čís. 11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 0141-0296. DOI 10.1016/j.engstruct.2008.05.012. (anglicky) 
  15. ↑ Rekonstrukce Karlova mostu [online]. Česká televize, 2010-09-29 [cit. 2024-09-03]. (PORT). Dostupné online. 
  16. ↑ Chat o rekonstrukci Karlova mostu [online]. Česká televize, 2010-09-29 [cit. 2024-09-18]. (PORT). Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Lidé ocenění medailí prof. F. J. Gerstnera [online]. Fakulta dopravní ČVUT [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 
  18. ↑ Ceny rektora 2008 [online]. České vysoké učení technické v Praze [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-21. 
  19. ↑ BITTNAR, Zdeněk; JETTMAR, Josef; MÁCA, Jiří; HÁJEK, Petr; HUML, Milan; ŠENBERGER, Tomáš; KOŠATKA, Bedřich. Zpráva o činnosti Fakulty stavební ČVUT za rok 2008 [online]. Fakulta stavební ČVUT, 2008-11 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-25. 
  20. ↑ List of Members 2013–2015 [online]. Engineering Academy of the Czech Republic, 2014-09-25 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-21. (anglicky) 
  21. ↑ Seznam oceněných Felberovou medial a medailí ČVUT [online]. České vysoké učení technické v Praze, 2024-06-20 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-03. 
  22. ↑ Zápis z 12. zasedání Vědecké rady Fakulty stavební [online]. Fakulta stavební ČVUT, 2019-05-12 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-03. 
  23. ↑ Seznam čestných členů ČKAIT [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-08-05. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Šejnoha&oldid=24318232“