Wikipedie

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice

jaderná elektrárna na Slovensku

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice jsou provozní jadernou elektrárnou na Slovensku. Nachází se u stejnojmenné obce v okrese Trnava. Jedná se v podstatě o tři nezávisle na sobě existující jaderné elektrárny, protože každá má své vlastní vedení a management. Jsou označovány A1, V1 a V2. V budoucnu je plánováno vybudovat elektrárnu V3. V současné době (2024) jsou v elektrárně dva provozní reaktory a tři trvale mimo provoz.

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice (EBO)
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
UmístěníJaslovské Bohunice, Trnava
StavV2 v provozu, A1 a V1 odstavená
Začátek výstavby1. srpna 1958
Zprovoznění25. prosince 1972
Uzavření15. května 1979 – A1
31. prosince 2008 – V1
VlastníkSlovenské elektrárne – V2
Javys, a.s. – A1 a V1
ZhotovitelŠkoda JS (Škoda Plzeň)
ProvozovatelSlovenské Elektrárne – V2
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu2 × 500 MW
Plánované reaktory1 × 1000–1700 MW
Odstavené reaktory2 × 440 MW
1 × 93 MW
Typ reaktorůKS-150 - A1
VVER-440/230 – V1
VVER-440/213 – V2
PalivoNeobohacený uran – A1
Uran 235U – V1 a V2
Elektrická energie
Celkový výkon1000 MW
Roční výroba7 779 GW·h
Koeficient využití87,9%
Souřadnice48°29′40″ s. š., 17°40′50″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a technické informace

editovat

Počátky

editovat

V Československu již počátkem 50. let existovaly jasné náznaky, že domácí konvenční zdroje energie nebudou pro budoucí energetické zásobování země stačit. Od roku 1954 se konkrétně uvažovalo o možnosti zásobovat domácími zásobami uranu jaderné elektrárny. Za tímto účelem byl na začátku roku 1955 navázán kontakt se Sovětským svazem za účelem navázání spolupráce v oblasti jaderné energetiky.

A

editovat

Původně bylo plánováno vybudovat dva reaktory, z nichž se realizace dočkal pouze jeden. Elektrárna A se měla skládat z reaktorů A1 a A2.

A1

editovat

První těžkovodní reaktor chlazený oxidem uhličitým (označovaný jako A1) typu KS-150 byl budován od srpna 1958 a byl uveden do komerčního provozu v prosinci 1972. Její jaderný reaktor s označením KS-150 byl vyprojektovaný v SSSR a Československu. Nádobu reaktoru a vnitřní komponenty aktivní zóny, kromě palivových elementů, vyrobil závod Škoda v Plzni. Koncepce reaktoru měla ověřit možnost používat jako palivo neobohacený (přírodní) uran. Palivo bylo v reaktoru umístěno v 148 kanálech, přičemž konstrukce reaktoru umožňovala výměnu paliva za provozu pomocí zavážecího stroje. V reaktoru bylo také umístěno 40 regulačních tyčí. Palivové elementy byly vyrobeny z kovového uranu a opatřeny pseudoslitinou hořčíku a berylia. Aktivní zóna měla průměr 3,56 m a výšku 4,0 m. Bylo v ní umístěno 24,6 t přírodního uranu. Celý reaktor byl pak 20,1 m vysoký a měl průměr 5,1 m. Tloušťka stěny byla od 150 mm do 600 mm.[zdroj?]

Jako moderátor sloužila těžká voda, které bylo v reaktoru 57,2 tun, a reaktor byl chlazen oxidem uhličitým. Chladivo vstupovalo do reaktoru pod tlakem 6,5 MPa a teplotě 112 °C, na výstupu mělo 5,5 MPa a teplotu 426 °C. Reaktorem protékalo 1576 kg/s chladicího plynu.[zdroj?]

Projektovaný tepelný výkon elektrárny byl 560 MW, hrubý elektrický výkon 144 MW, čistý 93 MW.[1] Pro výrobu elektrické energie sloužily 3 elektrické generátory, každý s maximálním výkonem 50 MW.

Havárie

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Havárie elektrárny Jaslovské Bohunice A1.

V průběhu spuštění a provozu elektrárny A1 docházelo k četným poruchám (jednalo se o první jadernou elektrárnu v Československu), přičemž došlo ke dvěma skutečně závažným haváriím. K první došlo v roce 1976, kdy čerstvý palivový článek nedosedl v aktivní zóně – nebyl správně zajištěn a tlakem plynu došlo k jeho vystřelení ven z reaktoru do prostoru reaktorového sálu (dva mrtví mimo prostor reaktoru, udušení uniklým oxidem uhličitým). K nejzávažnější havárii pak došlo 22. února 1977. Byla hodnocena stupněm 4. V důsledku této havárie bylo rozhodnuto o odstavení elektrárny A-1 z provozu.[2] Došlo k částečnému roztavení aktivní zóny a vzhledem k náročnosti opravy byl blok v roce 1977 vyřazen z provozu a nyní probíhá jeho postupná likvidace.[zdroj?]

Likvidace elektrárny

editovat

Od roku 1979 probíhá postupná likvidace elektrárny EBO A1. Veškeré jaderné palivo bylo na základě mezistátní dohody odvezeno do Ruské federace. V současnosti představují největší riziko nádrže s radioaktivními kaly a pevné radioaktivní odpady.[zdroj?]

A2

editovat

V roce 1965 podnik Energoprojekt Praha oznámil, že začal plánovat druhou jadernou elektrárnu o výkonu 400 MW.[3] Mělo se opět jednat o plynem chlazený těžkovodní reaktor na přírodní uran, který měl být zvětšenou variantou reaktoru A1. Cílem bylo zahájit výstavbu již v roce 1968.[3] Do roku 1966 byly provedeny přípravné práce na výstavbu.[4] Na konci 60. let však bylo zřejmé, že konkurence ze strany sovětského VVER-440 je příliš silná, jelikož VVER-440 měl vyšší účinnost, byl hospodárnější a měl lepší technologické parametry (porovnání proběhlo s blokem Novovoroněž 3). Po roce 1970 byl vývoj reaktoru opuštěn na základě nové dohody o výstavbě reaktorů VVER-440/230.[5]

V1

editovat
 
Schéma aktivní zóny reaktoru KS-150. Modře jsou označeny regulační tyče, zeleně tyče automatického řízení, červeně nouzové regulační tyče, žlutě ionizační kanály.

Další dva reaktory typu VVER-440/230 se označují souhrnně jako elektrárna V1. Jejich výstavba začala v srpnu 1972 a do komerčního provozu byly uvedeny v letech 1980 a 1981. První z nich byl odstaven 31. prosince 2006 a druhý 31. prosince 2008, jako jedna z podmínek vstupu Slovenska do Evropské unie.[6] Na počátku roku 2009 však vláda odsouhlasila jeho opětovné dočasné spuštění v souvislosti se zastavením dodávek zemního plynu z Ruska, ale Evropská komise varovala, že obnovením provozu bloku V1 by Slovensko porušilo evropské právo.[7][8]

Oba dva bloky byly několikrát náročně modernizovány a upraveny tak, aby odpovídaly bezpečnostním normám. Rekonstrukční práce probíhaly až do roku 2000, kdy byly završeny tzv. Malou rekonstrukcí. Při ní došlo i k vyžíhání tlakových nádob reaktorů, aby bylo částečně odstraněno jejich radiační zkřehnutí.[9]

Po definitivním odstavení druhého bloku V1 muselo Slovensko několik let dovážet energii, do doby, než byla dostavěna elektrárna v Mochovcích.[10]

Na začátku roku 2012 začala společnost Javys (Jaderná vyřazovací společnost) připravovat demolici některých objektů elektrárny. Jedná se především o chladicí věže a ostatní nejaderné zázemí. Likvidace je naplánována ve dvou etapách a potrvá až do roku 2025, cena se bude pohybovat kolem 1,1 miliardy eur.[11]

V2

editovat

Dva reaktory typu VVER-440/213 se označují jako V2 a začaly se stavět v roce 1976. Do komerčního provozu byly uvedeny v roce 1985. Počítá se s životností minimálně 60 let, neboť oba bloky jsou průběžně modernizovány.[12]

V roce 2006 nový Italský vlastník Enel SpA rozhodl o postupném zvyšování výkonu jednotlivých bloků. Nynější hrubý výkon bloků činí 500 MW každý.[13]

V3

editovat

Původní plán na vybudování elektrárny s označením V3 vznikl v 80. letech 20. století. Tehdy se uvažovalo nad výstavbou dvou tlakovodních reaktorů VVER-1000/320, stejných, jako provozuje JETE. Projekt však po roce 1989 zanikl.[14][15]

Oživení plánu

editovat

Plány na výstavbu 5. bloku označovaného jako V3 byly představeny v dubnu 2008. Výstavba měla začít v roce 2014, ale v roce 2013 ztratil ČEZ zájem o projekt.[16] V únoru 2023 ČEZ prohlásil, že má zájem o oprášení projektu. Slovenský podnik JESS, ve kterém má ČEZ 49% podíl v reakci na to podala ke slovenskému Úradu jadrového dozoru žádost o vydání povolení na umístění jaderného zařízení o výkonu až 1000 až 1700 megawattů jako náhradu za V1 a postupem času i V2.[17]

Informace o reaktorech

editovat
Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Jaslovské Bohunice - A1[1] KS-150 93 MW 143 MW 1. 8. 1958 25. 12. 1972 25. 12. 1972 17. 5. 1979
Jaslovské Bohunice-1 (V1)[18] VVER-440/230 408 MW 440 MW 24. 4. 1972 17. 12. 1978 1. 4. 1980 31. 12. 2006
Jaslovské Bohunice-2 (V1)[19] VVER-440/230 408 MW 440 MW 24. 4. 1972 26. 3. 1980 1. 1. 1981 31. 12. 2008
Jaslovské Bohunice-3 (V2)[13] VVER-440/213 468 MW 500 MW 1. 12. 1976 20. 8. 1984 14. 2. 1985 2045
Jaslovské Bohunice-4 (V2)[20] VVER-440/213 468 MW 500 MW 1. 12. 1976 9. 8. 1985 18. 12. 1985 2045
Jaslovské Bohunice-5 (V3) 1000–1700 MW[17] 2039[17]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ VALENTA, Petr. Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice [online]. proatom.luksoft.cz, 2007-02-04 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Kerntechnische Gesellschaft. 10. vyd. Bonn, Německo: Handelsblatt, 1965. S. 395. 
  4. ↑ United States. Bureau of Mines, Geological Survey (U.S.): Minerals Yearbook. 3. vyd. Spojené státy: [s.n.], 1966. S. 983. 
  5. ↑ Kerntechnische Gesellschaft. 15. vyd. Bonn, Německo: Handelsblatt, červenec 1970. S. 303. 
  6. ↑ Druhý blok jadrovej elektrárne V1 v Bohuniciach odstavili. SME [online]. 2008-12-31 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOPP, Milan; HOUSKA, Ondřej. Evropská komise je proti obnovení provozu Jaslovských Bohunic. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2009-01-11 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Slovensko kvůli plynové krizi zprovozní odstavený reaktor. iDNES.cz [online]. 2009-01-10 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ I srdce jaderné elektrárny lze omladit | MM Průmyslové spektrum. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ Slovensko odstaví část Jaslovských Bohunic - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ Slováci připravují demolici jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Atominfo.cz [online]. 2012-02-19 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ INFO@SABRE.CZ, Sabre, www sabre cz, e-mail:. Škoda Power zmodernizuje elektrárnu v Jaslovských Bohunicích | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz. Dostupné online [cit. 2023-12-24]. 
  13. ↑ a b PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ Benutzer:TZV/Spielwiese 4 – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ VLACH, Josef. Příručka pro lektorský sbor ČSKAE II.: Využití tepla z jaderných zdrojů. Praha: Ústav jaderných informací, 1990. 61 s. Dostupné online. ISBN 80-7073-011-0. S. 55. 
  16. ↑ Rosatom ponders participation in Slovak project - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c TRAMBA, David. ČEZ chce stavět jaderné bloky ve velkém, a to nejen na českém území. Oprášil také projekt na Slovensku. Ekonomický deník. 2023-02-17. Dostupné online [cit. 2023-02-21]. 
  18. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaderná_elektrárna_Jaslovské_Bohunice&oldid=24341684“