Jevgenij Primakov
Jevgenij Maximovič Primakov (rusky Евгений Максимович Примаков; 29. října 1929, Kyjev – 26. června 2015, Moskva[1][2]) byl ruský politik a diplomat. V letech 1998–1999 byl premiérem Ruska, 1996–1998 ministrem zahraničí, 1991–1996 ředitelem Služby vnější rozvědky.[3]
| Jevgenij Maximovič Primakov | |
|---|---|
 | |
| Předseda vlády Ruska | |
| Ve funkci: 11. září 1998 – 12. května 1999 | |
| Ministr zahraničních věcí Ruska | |
| Ve funkci: 9. ledna 1996 – 11. září 1998 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Sovětského svazu Vlast – Všechna Rus |
| Narození | 29. října 1929 Kyjev |
| Úmrtí | 26. června 2015 (ve věku 85 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | rakovina jater |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Moscow Institute of Oriental Studies (do 1953) Ekonomická fakulta Moskevské státní univerzity (do 1956) |
| Profese | politik, diplomat, novinář, ekonom, poslanec Státní dumy a arabista |
| Náboženství | Ruská pravoslavná církev pravoslaví |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce (1975) Řád přátelství mezi národy (1979) Státní cena SSSR (1980) Řád čestného odznaku (1985) Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (1995) … více na Wikidatech |
| Commons | Yevgeny Primakov |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVystudoval ekonomiku a arabistiku.[1] V letech 1956–1970 pracoval jako blízkovýchodní dopisovatel sovětského deníku Pravda a sovětského státního rozhlasu, během kteréžto činnosti plnil zpravodajské úkoly pro KGB. V letech 1970–1977 byl zástupcem ředitele Ústavu světové ekonomie a mezinárodních vztahů Akademie věd SSSR, 1985–1989 jeho ředitelem, 1977–1985 ředitelem Orientálního ústavu Akademie věd SSSR.
Roku 1989 vstoupil do politiky. Byl poté mj. zvláštním emisarem Michaila Gorbačova v Iráku během války v Zálivu roku 1991. Primakov zde využil svých dobrých vztahů se Saddámem Husajnem z doby, kdy plnil na blízkém východě tajné úkoly.
Boris Jelcin ho jmenoval ministrem zahraničí a na deset měsíců na přelomu let 1998 a 1999 předsedou vlády. Ve funkci premiéra ho zastihlo bombardování Jugoslávie leteckými silami NATO. Primakov dostal zprávu o bombardování ve chvíli, kdy letadlem mířil na oficiální návštěvu Washingtonu. Návštěvu však na palubě letadla zrušil a dal pokyn otočit let zpět do Moskvy, v diplomatických kruzích získal tento krok pojmenování „Primakovova smyčka“[zdroj?] či „Primakovova otočka“[3].
Byl v příbuzenském vztahu s bývalým sovětským politikem Alexejem Kosyginem.[zdroj?]
Vyznamenání
editovat| Stát | Stuha | Název | Datum udělení | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
 Bělorusko
|
|
Řád přátelství mezi národy[4] | 2005, 22. března | za velký osobní přínos k rozvoji a posílení rusko-běloruských vztahů |
 Kazachstán
|
|
Řád přátelství I. třídy | 2007 | |
|
Pamětní medaile 20. výročí nezávislosti Kazachstánu | 2012 | ||
 Kyrgyzstán
|
|
Řád Danaker[5] | 2005, 22. prosince | za významný přínos k posílení přátelství a spolupráce a k rozvoji obchodních a hospodářských vztahů mezi Kyrgyzstánem a Ruskem |
 Rusko
|
|
Řád za zásluhy o vlast III. třídy | 1995 | |
|
Řád za zásluhy o vlast II. třídy | 1998, 12. května | ||
|
Řád za zásluhy o vlast I. třídy | 2009, 29. října | za služby poskytované státu a za velký přínos ruské zahraniční politice | |
|
Pamětní medaile 850. výročí Moskvy | 1997 | ||
|
Řád cti[6] | 2004, 29. října | za výjimečný přínos k socioekonomickému rozvoji Ruska a za mnoho let usilovné práce | |
|
Řád Alexandra Něvského | 2014, 25. října | za jeho pracovní výsledky a mnoho let usilovné práce a za sociální aktivity | |
 Sovětský svaz
|
|
Leninův řád | 1986 | |
|
Řád rudého praporu práce | 1975 | ||
|
Řád přátelství mezi národy | 1979 | ||
|
Odznak cti | 1985 | ||
|
Medaile Veterán práce | 1974 | ||
 Tádžikistán
|
Řád přátelství | 1999 | ||
 Ukrajina
|
|
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy | 2004, 27. října | za důležitý přínos k rozvoji ukrajinsko-ruských hospodářských a politických vztahů a při příležitosti jeho 75. narozenin |
Dílo
editovatV češtině vyšla roku 2010 jeho kniha Svět bez Ruska? (ISBN 978-80-7360-951-1).
Reference
editovat- ↑ a b Ve věku 85 let zemřel bývalý ruský premiér Jevgenij Primakov. Rozhlas.cz [online]. 2015-06-26. Dostupné online.
- ↑ Zemřel bývalý ruský premiér Primakov. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-06-26. Dostupné online.
- ↑ a b iDNES.cz. Zemřel ruský expremiér Primakov. Muž, který se pokusil zastavit Putina. iDNES.cz. 2015-06-26. Dostupné online.
- ↑ Евгений Примаков получил из рук Лукашенко орден Дружбы народов | БЕЛОРУССКИЕ НОВОСТИ. web.archive.org [online]. 2011-01-28 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ УКАЗ ПРЕЗ. КР "О НАГРАЖДЕНИИ ОРДЕНОМ "ДАНАКЕР" ПРИМАКОВА Е.М.". web.archive.org [online]. 2009-01-08 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ В.Путин наградил Е.Примакова орденом Почета. www.allmedia.ru [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jevgenij Primakov
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jevgenij Maximovič Primakov na Wikimedia Commons - Portrét ve slovenském deníku SME
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Profil na Answers.com
