Jemos
*Jemos „dvojče“ je rekonstruovaná prvotní bytost v praindoevropské mytologii.[pozn. 1] Martin L. West udává vedle významu „dvojče“ také význam „hermafrodit“, a nabízí tak výklad, že Jemos je dvojčetem sama sebe. Jiné výklady jej považují za dvojče prvotního „člověka“ či „muže“, který jej zabije či obětuje, čímž dá vzniknout světu a stane se prapředkem lidstva.[1][2][3]
Motiv prvotní oběti, pokud k této postavě skutečně patří, spojuje Jema s motivem prvotní bytosti, z jejíhož těla vzniká svět jako je védský Puruša, zarathuštrický Gajómart, severský Ymi nebo čínský Pangu. Z takové bytosti v indoevropských mytologiích také někdy vznikají společenské třídy, což je motiv, na který je kladen důraz zastánci trojfunkční hypotézy.
Mýty
editovatV Rgvédu se objevuje Jama „dvojče“, vládce mrtvých, první člověk, který obětoval bohům a který se měl se svojí sestrou Jamí stát prapředkem lidstva. Jama však odmítl spáchat prvotní incest, a tak tuto úlohu převzal jeho nevlastní bratr Manu, „člověk“, který obětoval svou manželku Manáví. V témže textu se objevuje motiv prvotního obra Puruši, který prostupuje Zemí i vším prostorem. Ten byl obětován bohy a z této oběti povstalo veškeré stvoření, včetně nebe, země a společenských tříd: z úst bráhmani, z paží kšatrijové, ze stehen vajšjové a z chodidel šúdrové.[3][4]
V 19. jaštu Avestu je král Jima „dvojče“ za své hříchy potrestán rozdělením své chvareny mezi Mithru, Keresáspu a Thraetónu a poté rozříznut ve dví Spitjurou.[pozn. 2] Podle Bundahišnu, středoperské kosmologické encyklopedie, se svět zrodil tak, že Ahriman, protivník dobrého boha Ahura Mazdy, zabil prvního člověka Gajómarta a prvního vola, zatímco skutečným předkem lidstva se stal pár Mašjé, „muž“, a Mašjané, „manželka muže“.[1][3][5]
V příběhu o založení Říma, který lze vykládat jako historizovaný mýtus o stvoření, je Remus zabit svým bratrem Romulem. Tuto vraždu lze interpretovat jako oběť zajišťující posvěcení založení města. Existuje také méně známý příběh o tom, jak byl Romulus zabit senátory, kteří jeho tělo rozřezali a vzniklé kusy si odnesli. Jméno Remus je opět vykládáno jako „dvojče“, zatímco jméno „Člověk“ se objevuje v jménu Quirina, božstva, s kterým byl Romulus často ztotožňován.[1][3]
V díle Germania římského historika Publia Cornelia Tacita je zmiňován mýtus kontinentálních Germánů o prapředkovi jménem Tuisto, „Dvojče“, jehož syn Mannus, „Člověk“, zplodil syny tři: zakladatele kmenů Ingaevonů, Herminonů a Istaevonů. V pozdější Poetické Eddě se zase objevuje prvotní obr Ymi, jehož jméno je často vykládáno jako „dvojče“, který je zabit bohy a z jehož těla je vytvořen svět. Severská tradice zná i mýtus o vzniku společenských stavů, ale nefiguruje v něm žádná ze zmíněných postav, ale bůh Heimdall.[1][3]
Velmi pozdní příklad koncepce prvotní bytosti, z které vznikají společenské vrstvy, se objevuje v ruském folklorní písni Golubinaja kniga, doložené až z 19. století, v které je přisuzován různým společenským vrstvám původ z různých částí prvního člověka Adama, carům z hlavy, knížatům-bojarům z ostatků a rolníkům z kolene.[6]
Hypotézy
editovatPodle Jaana Puhvela v původním indoevropské mýtu Dvojče figurovalo jako starší a důležitější z dvojice, zatímco Člověk stál v pozadí, a až obětováním svého bratra vstoupil do děje a zahájil stvoření. Až pozdějším vývojem podle jeho názoru došlo k jejich pojetí jako otce a syna, jako v germánském mýtu, nebo ke vzniku ženských protějšků těchto prvotních bytostí jako ve védském mýtu. Puhvel tento příběh také vykládá jako mýtus o vzniku společenských stavů a mytické postavy a kmeny přiřazuje v rámci trojfunkční hypotézy k určitým funkcím:[3]
- čtyři indické varny vzniklé z Puruši
- Jimova chvarena rozdělená mezi Mithru, Keresáspu a Thraetéónu
- Ramnes, Luceres, Tities – římské kmeny ustanovené Romulem brzy po založení města
- Ingaevones, Herminones, Istvaeones - kmeny vzešlé z Mannových synů
Martin L. West odmítá hypotézu Puhvela a dalších mytologů o tom, že Dvojče bylo zabito Člověkem. Podle jeho názoru došlo v těchto mýtech ke sloučení dvou odlišných konceptů, prvním je hermafroditní Dvojče plodící samo se sebou lidstvo, druhým prvotní obr, jež je zabit a z částí jeho těla utvořen svět. Kontaminaci obou těchto motivů spojuje s představou o tom, jak byly hermafroditní bytosti rozděleny ve dví, a tak došlo ke vzniku mužů a žen, která se objevuje například v Platónově Symposionu, kterou považuje za analogickou představě o oddělení nebes-otce a země-matky na počátku stvoření. Oddělení motivu prvotního člověka a prvotního obra také podporuje fakt, že indoevropeisté James Mallory a D. Q. Adams považují výklad severského Ymi jako „dvojče“ za nesprávný.[1][2]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Hvězdička v historické lingvistice označuje slovo, které není doloženo, ale je rekonstruováno na základě slov doložených, v tomto případě například latinského geminus a sanskrtského jama, oboje ve významu „dvojče“, nebo staroirského emon „dvojčata“. Mallory a Adams rekonstruují jméno jako *i̯emós, Julius Pokorny v Indogermánském etymologickém slovníku jako *i̯emo-, Calvert Watkins v The American Heritage Dictionary of Indo-European Roots jako *yem-, Tamaz Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov v Indo-European and the Indo-Europeans jako *q´emo
- ↑ Spitjura je běžně uváděn jako Džamšídův bratr, ale tato informace se objevuje až v mnohem mladším Bundahišnu, v Avestě je Spitjura daévou.
Reference
editovat- ↑ a b c d e WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 356-359.
- ↑ a b MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 608.
- ↑ a b c d e f PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 324–330.
- ↑ WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 118.
- ↑ MALANDRA, William W. Encyclopædia Iranica - Sacrifice I. [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012 [cit. 2018-06-13]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 19–22. Dostupné online.