Jaroslav Alois z Lobkowicz
Jaroslav Alois z Lobkowicz, též z Lobkovic (26. března 1877 Konopiště[1] – 24. října 1953 Křimice, dnes Plzeň 5-Křimice),[2] celým jménem Jaroslav Alois František Kunigund Emanuel Maria kníže z Lobkowicz byl český šlechtic z (konopišťsko-)křimické linie šlechtického rodu Lobkowiczů a majitel statku Křimice. Od roku 1938 byl 11. knížetem z Lobkowicz a vladařem domu lobkowiczkého, 5. vévodou z Roudnice a okněžněným hrabětem ze Sternsteinu. Byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty ze 7. září 1939.
| JUDr. Jaroslav Alois Lobkowicz | |
|---|---|
| 11. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 5. vévoda roudnický | |
| Ve funkci: 22. prosince 1938 – 24. října 1953 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) | |
| Předchůdce | Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz |
| Nástupce | Bedřich František z Lobkowicz |
| 5. hlava křimické linie roudnické primogenitury Lobkowiczů | |
| Ve funkci: 9. srpna 1931 – 24. října 1953 | |
| Předchůdce | Bedřich Filip Lobkowicz |
| Nástupce | Bedřich František z Lobkowicz |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1906 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Narození | 26. března 1877 Konopiště  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. října 1953 (ve věku 76 let) Křimice  Československo |
| Místo pohřbení | Kostel Narození Panny Marie |
| Choť | (1905) Marie Terezie z Beaufort-Spontinu (1885–1942) |
| Rodiče | František Evžen z Lobkowicz (1839–1898) a Kunhuta ze Sternbergu (1847–1916) |
| Děti | Bedřich (1907–1954) Jaroslav (1910–1985) Ladislav (1925–1985) |
| Příbuzní | vnučka: Polyxena, provd. Czerninová (* 1941) vnuk: Jaroslav Lobkowicz (* 1942) vnučka: Marie Leopoldina, provd. Sternbergová (1943–2017) vnuk: František Lobkowicz (1948–2022) vnuk: Filip (Zdeněk) Lobkowicz (* 1954) děd: Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799–1878) babička: Karolína Marie Bruntálská z Vrbna (1815–1843) děd: Zdeněk ze Sternbergu (1813–1873) babička: Marie Žofie Terezie ze Stadion-Thannhausenu (1819–1873) |
| Sídlo | Křimice |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | důstojník řádu Františka Josefa (1916) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Původ a kariéra
editovatNarodil se jako čtvrtý syn a páté dítě Františka Evžena z Lobkowicz (1839–1898) a Kunhuty ze Sternbergu (1847–1916).
Vystudoval práva.[3] V roce 1906 se stal c. k. komořím. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1916 se stal důstojníkem řádu Františka Josefa s válečnou dekorací.[2] Kromě toho byl také papežským tajným komorníkem a velkokomturem bavorského Řádu sv. Jiří.[4]
Po smrti Ferdinanda Zdeňka z Lobkowicz (1858–1938) z roudnické primogenitury přešel na Jaroslava titul panujícího knížete z Lobkowicz, protože Ferdinandův první syn Ferdinand Josef (1885–1953) se kvůli nerovnému sňatku musel vzdát nástupnických práv a druhý syn, dědic Maxmilián Ervín (1888–1967) se oženil s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak oba porušili rodinná pravidla.
V roce 1918 podporoval akci T. G. Masaryka a 20. prosince jej doprovázel v jeho vlaku při triumfálním návratu do vlasti. [5]
Majetek
editovat
Po otci zdědil zámek a velkostatek Křimice. Za první republiky ho pozemková reforma připravila o téměř 30 % jeho rozlohy. Ve 30. letech 20. století tvořilo křimický velkostatek 451 hektarů polí, luk a zahrad a 499 hektarů pastvin, lesů, rybníků a stavební (neplodné) půdy.[3] Zisk dále generoval parní pivovar, dvě cihelny v Křimicích a Vochově, elektrárna a krouhárna zelí.[3] Za německé okupace fungovala na statcích nucená správa, v roce 1945 mu byl však majetek navrácen. Po komunistickém puči v roce 1948 mu byla vyvlastněna půda nad 50 hektarů. Dne 2. ledna 1950 byla uvalena národní správa i na ostatní majetek.[6] Na zámku směl dožít, ale už v roce 1951 byl zámek přidělen Leninovým závodům v Plzni (Škoda Plzeň) a rodina se musela přestěhovat do budovy zámeckého pivovaru.[7]
V roce 1908 si nedaleko Křimic na skalním masívu Čertova kazatelna nad údolím řeky Mže nechal postavit patrovou vilu na téměř čtvercovém půdoryse s novogotickými prvky, která se označovala jako Zámeček u Plzně (dnes Pod Vinicemi 889/82, Plzeň 1 - Severní předměstí). Staviteli byli Josef a Václav Páskovi. Předlohou Zámečku s válcovými nárožními věžicemi byl zámek Konopiště, kde se Jaroslav narodil a který jeho otec v roce 1887 prodal Františku Ferdinandovi d'Este. Na pohodlném Zámečku přišlo na svět několik Jaroslavových dětí.[8]
Rodina
editovatOženil se 11. května 1905 v Bečově nad Teplou s Marií Terezií z Beaufort-Spontinu (6. srpna 1885 Breuilpont – 22. února 1942 Křimice), dcerou Bedřicha z Beaufort-Spontinu (1843–1916) a jeho manželky Marie Melanie z Ligne (1855–1931). Narodilo se jim čtrnáct dětí, ze sedmi synů se jich šest dožilo dospělosti:[2][9]
- 1. Marie Kunhuta (11. září 1906 Křimice – 11. dubna 2005 Woluwe-Saint-Lambert)
- ∞ (13. června 1932 Křimice) Karel z Limburg-Stirum (15. září 1906 Huldenberg – 14. června 1989 Uccle)
- 2. Bedřich (28. listopadu 1907 Křimice – 25. prosince 1954 Pacy-sur-Eure), 12. kníže z Lobkowicz, vévoda roudnický, emigroval do Francie
- 3. Beatrice (20. ledna 1909 Zámeček u Plzně – 5. července 1999 Moravské Budějovice, pohřbena v Křimicích)
- 4. Jaroslav (18. června 1910 Zámeček u Plzně – 7. května 1985 Plzeň-Křimice), 13. kníže z Lobkowicz, vévoda roudnický
- 5. Jan (10. ledna 1912 Křimice – 10. ledna 1912 Křimice)
- 6. Markéta (4. července 1913 Zámeček u Plzně – 13. února 1946 Sünching, Německo)
- ∞ (16. května 1934 Křimice) Zdenko z Hoenning O'Carroll (6. srpna 1906 Sünching – 8. května 1996 Sünching)
- 7. Eleonora (6. ledna 1916 Sünching – 15. listopadu 2000 Isareck)
- ∞ (církevně 20. května 1943 Křimice, civilně 18. května 1943 Plzeň) František Xaver Basselet de la Rosée (6. října 1906 Neuburg an der Kammel – 5. března 1984 Freising)
- 8. Anna (5. května 1917 Křimice – 16. ledna 1919 Křimice)
- 9. Gabriela (8. ledna 1919 Křimice – 7. února 2010 Praha), sestra III. řádu sv. Františka, řádové jméno Beata
- 10. Jan Nepomuk (25. prosince 1920 Křimice – 10. února 2000 Breuilpont)
- ∞ 1. (civilně Breuilpont 25. června 1949, církevně 29. června 1949 Paříž) Marie Tereza z Belcredi (23. dubna 1922 Líšeň – 3. června 1978 Breuilpont)
- ∞ 2. (19. prosince 1981 Breuilpont) Pauline d'Ursel (7. dubna 1926 Berlin – ?)
- 11. Karel (22. září 1922 Křimice – 28. června 1990 Praha, pohřben ve Štěchovicích), katolický kněz, farář ve Štěchovicích
- 12. Kristián (12.6.1924 Křimice – 2. září 2001 Lovaň, Belgie, pohřben ve Štěchovicích), rytíř Maltézského řádu
- ∞ (26. června 1954 Kremsmünster) Marie Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1. srpna 1922 Praha – ?)
- 13. Ladislav (24. října 1925 Křimice – 28. ledna 1985 Uccle), nabyl belgický titul Prince de Lobkowicz 31. srpna 1958
- ∞ (28. srpna 1954 Malèves, Belgie) Therese Cornet d'Elzius du Chenoy (23. ledna 1932 Brusel)
- 14. Marie Melanie (28. ledna 1928 Křimice – ?)
- ∞ (4. listopadu 1961 Breuilpont) Pierre Bazinet (13. prosince 1925 Angoulème – ?)
Vývod z předků
editovat| Ferdinand Filip z Lobkowicz | ||||||||||||
| Josef František Maxmilián z Lobkowicz | ||||||||||||
| Marie Gabriela Savojsko-Carignanská | ||||||||||||
| Jan Karel Filip z Lobkowicz | ||||||||||||
| Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Marie Karolína ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu | ||||||||||||
| František Evžen z Lobkowicz | ||||||||||||
| Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna | ||||||||||||
| Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna | ||||||||||||
| Marie Terezie Antonie z Kounic-Rietbergu-Questenbergu | ||||||||||||
| Karolína Bruntálská z Vrbna | ||||||||||||
| Karel Michael z Erdődy-Monyorókeréku a Monoszló | ||||||||||||
| Marie Barbora Erdödyová z Monyorókerék a Monoszló | ||||||||||||
| Marie Františka z Lichtenbergu | ||||||||||||
| Jaroslav Alois z Lobkowicz | ||||||||||||
| František Adam ze Šternberka | ||||||||||||
| Josef Leopold ze Šternberka | ||||||||||||
| Josefa Marie Anna Wilczková | ||||||||||||
| Zdeněk ze Šternberka | ||||||||||||
| František Antonín z Walseggu | ||||||||||||
| Karolína z Walseggu | ||||||||||||
| Karolína z Lamberg-Sprinzensteinu | ||||||||||||
| Kunigunda ze Sternbergu | ||||||||||||
| Graf Johann Georg von Stadion zu Thannhausen | ||||||||||||
| Johann Philipp, Graf von Stadion zu Thannhausen | ||||||||||||
| Sophie, Freiin Wambolt von Umstadt | ||||||||||||
| Terezie Stadionová z Thannhausenu | ||||||||||||
| Graf Karl von Kesselstatt | ||||||||||||
| Kunigunde, Gräfin von Kesselstatt | ||||||||||||
| Gräfin Therese von Stadion zu Thannhausen | ||||||||||||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matrika narozených 1874–1888, rok 1877, Benešov 46, pag. 115 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 236.
- ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 45.
- ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 192. Dále jen Lobkowiczové.
- ↑ PRECLÍK Vratislav: Z Horního Dvořiště do Českých Budějovic, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 55-56, str. 7-11, ročník XI., listopad-prosinec 2003, registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
- ↑ Lobkowiczové, s. 55, 192
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 75. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu.
- ↑ Zámeček Radčice [online]. Informační portál obce Křimice [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-30 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online.
Literatura
editovat- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 75.
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 192.
