Wikipedie

Jarmila Horáková

česká divadelní herečka, filmová herečka, herečka a herečka němého filmu

Jarmila Horáková (7. března 1904 Praha[1] – 20. ledna 1928 Praha[2]) byla česká herečka.

Jarmila Horáková
Narození7. března 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. ledna 1928 (ve věku 23 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materPražská konzervatoř
RodičeJaroslav Horák
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium, divadelní začátky

editovat

Narodila se v Praze, v Žitné ulici, do rodiny uzenáře, podnikatele a pozdějšího politika Jaroslava Horáka. Jedním z jejích sourozenců byl automobilový závodník Vladimír Horák. Pro divadlo se rozhodla již ve svých 13 letech. V letech 1917–1923 účinkovala v Řevnicích v lesním divadle, kde jí viděl i Jaroslav Kvapil a upozornil na její talent její rodiče[3]. Od roku 1919 se připravovala v soukromé filmové škole a v letech 1922–1926[4] na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře hudby, kde k jejím učitelům patřili např. Jaroslav Hurt[5] a Marie Laudová–Hořicová. V Německu byla na stáži v rytmicko-hudební škole Émila Jaques-Dalcroze.

Českým uměleckým vzorem jí byla především Andula Sedláčková.[3]

Již jako studentka konzervatoře hrála ve dvacátých letech v holešovické Legii malých a v Scéně adeptů spolu s dalšími nadějnými mladými herci a studenty herectví, převážně žáky profesora Jaroslava Hurta (Miloslav Jareš, Jiří Frejka, Saša Machov, Miloš Nedbal, Jan Škoda, František Salzer, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Lola Skrbková a další),[6] rovněž tak v souborech Zkušební scéna a Divadlo mladých.[7] Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla 8. února 1926 v roli Klaudiny ve hře Cirkus Dandin v pražském sále Na Slupi.[8]

Angažmá

editovat

Po ukončení konzervatoře byla v roce 1926 po úspěšném pohostinském vystoupení v roli Stázy ve Šrámkově Létě ihned angažována šéfem činohry K.H.Hilarem do pražského Národního divadla,[5] kde setrvala až do své smrti v roce 1928. Na její místo následně Národní divadlo angažovalo Boženu Půlpánovou.[9] Pohostinsky účinkovala i ve Vinohradském a ve Švandově divadle.

Za svůj krátký život nastudovala 85 rolí a hrála ve 343 představeních.[10]

Zabývala se také recitací a vystoupila několikrát i ve filmu.

Deník Jarmily Horákové, smrt

editovat

Celý život si vedla podrobný deník, který byl v roce 1940 vydán jako kniha (Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové). Jarmila Horáková se stala inspirující předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Barényiové Herečka, uvedené v premiéře v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli.[11]

Jarmila Horáková zemřela ve věku 23 let na zhoubný nádor (sarkom).[12] Je pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

V české herecké tradici lze spatřovat v Horákové přímé navázání na umělecký odkaz Hany Kvapilové[13].

Divadelní role, výběr

editovat

Filmografie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matrika ŠT N42, sn. 43 [online]. AHMP [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 29
  3. ↑ a b Frant. L. Novák: Nezapomínáme..., In: Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XIV (IX), číslo 5 (15. března 1931), str. 66, foto str. 67, vyd. Matice divadelní, Praha, 1931
  4. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 508
  5. ↑ a b Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  6. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  7. ↑ Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Na s. 481-485 údaj o rukopisné vzpomínce Miloše Nedbala na Jarmilu Horákovou v počátcích její herecké dráhy. Týž: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W. In: Almanach autorů A, č. 3, Praha, 1991, s. 79-83, ISBN 80-85214-08-3
  8. ↑ a b František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 24 (část VPR), ISBN 978-80-7304-099-4
  9. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 191, 232
  10. ↑ Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové, Českomoravský Kompas, Praha, 1940, str. 168
  11. ↑ Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd. Petrklíč, 2007, str. 124, ISBN 978-80-7229-165-6
  12. ↑ Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 40
  13. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 161
  14. ↑ Databáze českého amatérského divadla – Cedule k premiéře Když ženy něco slaví…
  15. ↑ Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Když ženy něco slaví... (RÁDL str. I-30)
  16. ↑ Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Když ženy něco slaví... (RÁDL str. I-32)
  17. ↑ Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin
  18. ↑ Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Cirkus Dandin (RÁDL str. I-42)
  19. ↑ Bedřich Rádl Plakát k inscenaci Misantrop (RÁDL str. I-48a)
  20. ↑ Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Veselá smrt (RÁDL str. I-58)
  21. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32–3
  22. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144

Literatura

editovat

Památce Jarmily Horákové je věnována část čísla 10 časopisu Rozpravy Aventina (ročník 3, 1927–1928, strany 115–116, obrazová příloha str. 119, dostupné on-line

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jarmila_Horáková&oldid=24680716“