Jan Konůpek
Jan Konůpek (10. října 1883 Mladá Boleslav[1] – 13. března 1950 Praha) byl český grafik, malíř, ilustrátor a rytec, příležitostný výtvarný kritik.
| Jan Konůpek | |
|---|---|
 Jan Konůpek | |
| Narození | 10. října 1883 Mladá Boleslav  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. března 1950 (ve věku 66 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | pedagog, malíř, grafik, ilustrátor, architekt, učitel, kritik umění, esejista a výtvarník |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se jako nejstarší ze tří synů gymnaziálního profesora Jana Konůpka staršího a jeho manželky Anny, rozené Šťastné.[2] Když absolvoval nižší třídy gymnázia v Novém Bydžově, získal otec od září 1899 místo profesora na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, rodina se přestěhovala do Nového Města pražského a Jan roku 1901 odmaturoval na tomto reálném gymnáziu. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štechem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat výtvarnou školu. V letech 1906–1908 absolvoval AVU v Praze, kde studoval v ateliéru pro monumentální malbu Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a u grafika Alessandra de Pian.
S malířem Emilem Pacovským založil již při studiu na AVU grafickou revui Veraikon, později se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1911 spoluzaložil skupinu symbolistních grafiků Sursum, spoluzakládal také družstvo Artěl (1908). Roku 1913 se stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes, z něhož roku 1929 zase vystoupil.[3] Spolupracoval s katolickou revuí Meditace a od roku 1910 vedl s Emilem Pacovským její výtvarnou redakci. V letech 1913–1914 byl výtvarným referentem časopisu Pokroková revue.
Po ukončení studií krátce žil v Praze, pak působil jako profesor kreslení na střední průmyslové škole v Plzni. V Plzni byl spoluzakladatelem čtrnáctideníku Předboj (1917). Roku 1923 se vrátil do Prahy, kde vyučoval na Státní grafické škole až do roku 1932. V Praze-Střešovicích žil s manželkou a synem Jiřím až do smrti ve své vile čp. 748/48 ve Střešovické ulici, kde měl také grafickou oficínu. Tiskl většinou lept, suchou jehlu nebo linoryt. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění.
Publikoval články o výtvarném umění a grafice v časopise Veraikon,[4] Vzlet,[5] Přerod,[6] Hollar,[7] Okénko do dílny umělcovy, Panorama,[8] Typografia, aj.
Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[9]
Dílo
editovatJeho grafiky jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, v některých dílech se dostal až k orfismu.
Po první světové válce se vrátil k typům svých raných děl, ale staví je racionálně, zvláště v ilustracích chybí dřívější expresivita. Podílel se na ilustraci symbolistní a klasické literatury (K. J. Erben: Kytice, K. H. Mácha: Máj, Ladislav Klíma: Vlastní životopis, Edgar a Eura atd.), vytvořil i samostatné grafické cykly věnované velké části české a světové literatury. Mnoho z jeho prací byla inspirována gotickou a barokní architekturou a mystikou středověku. Věnoval se také tvorbě ex libris.
Vyzdobil většinu bibliofilských tisků litomyšlského Josefa Portmana.[10]
Galerie
editovat-
Exlibris Jana Konůpka (1925) -
Kubistická architektura, akvarel (1926) -
Vejce a vesmír, akvarel - kvaš, (1929) -
Pod křížem (1933), kombinovaná technika/papír -
Lesní víla, tempera/papír -
Egodeismus, kombinovaná technika/akvarel/papír
Publikace (výběr)
editovat- Arno Nauman, Praha 1941
- Život v umění (grafické portréty současníků, viněty aj. drobné grafické listy), bibliofilský tisk Jan Pohořelý Praha 1947[11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
- ↑ Seznam členů SVU Mánes
- ↑ Jan Konůpek, Giovanni Battista Piranesi, Veraikon 1, 1912, s. 44
- ↑ Jan Konůpek, Dílo Aug. Němejce, Vzlet 1, 1917, s. 84–86
- ↑ Jan Konůpek, Úprava scény, Přerod 2, 1918, s. 147–149
- ↑ Jan Konůpek, O barevném leptu, Hollar 1, 1923–24, s. 157–172
- ↑ Jan Konůpek, Ferdiš Duša, Panorama 5, 1928, s. 1–6
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online.
- ↑ OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0469-6. S. 1019–1020.
- ↑ repro na eSbirky.cz
Literatura
editovat- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 665-666, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Mahulena Nešlehová, Publicistická činnost malíře a grafika Jana Konůpka, strojopis, knihovna UDU AV ČR
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Konůpek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Konůpek
- Profil na Antikva Liberec
- Profil na Muzeum Žďár
- Jan Konůpek v informačním systému abART
- Galerie hl. m. Prahy [1]
