Jakon

druh rostliny

Jakon (Smallanthus sonchifolius) syn. Polymnia sonchifolia, je statná, vytrvalá rostlina pocházející z teplejších oblastí jihoamerických And. Byl znám již v dobách Incké říše a jako potravina je pro hlízy stále pěstován hlavně v Bolívii, Ekvádoru, Kolumbii a Peru.

Jak číst taxoboxJakon
alternativní popis obrázku chybí
Dospělé rostliny jakonu (Smallanthus sonchifolius)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
RodSmallanthus
Binomické jméno
Smallanthus sonchifolius
Poeppig et Endl., 1978
Synonyma
  • Polymnia sonchifolia
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květní úbor

Rozšíření

editovat

V prvé polovině 19. století se tato plodina dostala do Evropy, kde se až do 2. světové války pěstovala v Itálii a Německu. Do dalších zemí, např. Nového Zélandu, Austrálie, Spojených států amerických a Japonska byla zavedena v polovině osmdesátých let minulého století. Do České republiky byl jakon dovezen z Nového Zélandu roku 1993 ve spolupráci České zemědělské university v Praze a Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě.

Ekologie

editovat

Ve své domovině roste v teplých údolích i na osluněných svazích v nadmořské výšce do 3 000 m. Pro úspěšný růst potřebuje dostatek vláhy, nevhodné jsou půdy těžké a zamokřené. Není ovlivňován prodlužováním či zkracováním délky dne, je velmi citlivý na mráz.

Množivé stonkové hlízy se vysazují do řádků (podobně jako brambory) na konci dubna při teplotě půdy okolo 5 °C. V nížinách má vegetační dobu dlouhou šest až sedm měsíců, ve výškách okolo 3000 m osm až devět měsíců, její ukončení signalizuje zasycháním odkvetlých vrcholů. Při pokusech v ČR byla zjištěna průměrná vegetační doba 157 dnů, výnos hlíz vhodných ke konzumaci asi 40 t/ha, vhodných na množení 10 t/ha a zelené hmoty 20 t/ha. Hlízy skladujeme v chladu, během skladování sládnou, rychleji se jejich cukernatost zvyšuje vystavením slunečním paprskům. Hlízy lze v temperovaných skladech uchovávat do května následujícího roku.

V domovině vytrvalá a v evropských podmínkách jednoletá, sytě zelená až nafialovělá bylina s nadzemní části tvořenou třemi až pěti chlupatými lodyhami dosahující výšky okolo 2 m. Lodyha je pevná, dutá, čtyřhranná, větvená, hustě olistěná a porostlá velkými, vstřícně vyrůstajícími šípovitými listy. Na vrcholech hlavních lodyh na sklonku vegetace vyrůstají v latách drobné, asi 3 cm velké úbory se žlutými až oranžovými květy, ve středu úboru jsou oboupohlavné trubkovité a po obvodě samičí jazykovité. Po opylení vznikají drobné, černé, většinou sterilní, asi 2 mm velké nažky, které se běžně v evropských podmínkách vůbec nevyvíjejí. Ploidie druhu je 2n = 60.

Rostliny tvoří dva druhy hlíz, krátké stonkové hlízky sloužící k vegetativními rozmnožování a ztloustlé, kořenové hlízy pro které se jakon pěstuje. Stonkové hlízky vyrůstají na bazální části stonku, jsou na povrchu světle červené až tmavě fialové a nejsou vhodné ke konzumaci, slouží pouze k rozmnožování; pohlavní rozmnožování jakon téměř ztratil. Každým rokem narůstají na objemu a mohou být před sázením rozděleny na několik části.

Kořenové hlízy jsou řepovitého či kulovitého tvaru, někdy jsou nepravidelně zkroucené, rostou ve svazku po pěti až dvaceti kusech a jedna váží od 0,2 do 0,5 kg. Čerstvé hlízy jsou načervenalé až šedohnědé a na vzduchu jejich tenká pokožka rychle tmavne. Pod touto slupkou je nejedlá kůra s pryskyřičnou příchutí a pod ní křehká, chutná a šťavnatá dužina bílé až krémově žluté barvy.

 
Hlízy

Význam

editovat

Hlízy jakonu vykazují z hlediska složení blízkou shodu s hlízami brambor. V čerstvém stavu obsahuje asi 70 % vody a má tudíž nízkou energetickou hodno. Sušina je ze 70 % tvořena sacharidy a z nich 60 % tvoří fruktany inulinového typu a zvláště oligomery známe svou schopnosti udržovat tlusté střevo v dobrem zdravotním stavu. Z listů byly izolované látky s podobnou aktivitou jako inzulin, které snižují zvýšenou hladinu krevního cukru a při její normální výši nepůsobí.

Hlízy se obvykle jedí jak syrové, tak je lze i tepelně zpracovat vařením nebo pečením. Na trzích se prodávají jako ovoce mezi jablky a hruškami, nikoliv mezi bramborami. Jelikož hlízy obsahují poměrně vysoké množství inulinu, jsou vhodnou potravinou pro diabetiky. Listy čerstvé nebo sušené se používají na přípravu čaje při léčbě diabetu a cholesterolu.

Reference

editovat


Externí odkazy

editovat
  • VALENTOVÁ, Kateřina; FRČEK, Jan; ULRICHOVÁ, Jitka. Jakon a maka, tradiční andské plodiny .... S. 594–601. Chemické listy [online]. Česká společnost chemická, Praha, 2001 [cit. 19.12.2016]. Čís. 95, s. 594–601. Dostupné online. ISSN 1213-7103. 
  • ZEMÁNKOVÁ, Tereza. Netradiční druhy zeleniny a jejich využití v gastronomii. Zlín, 2013 [cit. 19.12.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Petra Vojtíšková. Dostupné online.
  • HEŘMANOVÁ, Martina. Hlíznaté okopaniny. Zlín, 2008 [cit. 19.12.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Monika Černá. Dostupné online.
  • VALLOVÁ, Věra. Deriváty kyseliny kávové v jakonu. Brno, 2011 [cit. 19.12.2016]. Diplomová práce. Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. Vedoucí práce Milan Žemlička. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  • MOUDRÝ, Jan. Pěstování speciálních plodin: Jakon [online]. Jihočeská univerzita, ZF, Katedra rostlinné výroby, České Budějovice [cit. 2016-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-04. 
  • Flora of China: Smallanthus sonchifolius [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • VILHENA, Stela Maria C.; CÂMARA, Francisco Luiz A.; KAKIHARA, Sergio T. O cultivo de yacon no Brasil. Horticultura Brasileira [online]. Universidade Estadual do Sudoeste da Bahia, Vitoria da Conquista, BA, BR, 03.2000 [cit. 19.12.2016]. Roč. 18, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0102-0536. (španělsky) 
  • HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Smallanthus sonchifolius [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)