Jaderná elektrárna Kecerovce
Jaderná elektrárna Kecerovce (slovensky Jadrová elektráreň Kecerovce), jinak taky JEKE nebo zkráceně EKE byla třetí plánovaná jaderná elektrárna na Slovensku. Nacházet se měla poblíž Košic u vesnice Kecerovce. Měla disponovat dvěma, později čtyřmi jadernými reaktory VVER o celkovém výkonu 4000 MW. Projekt byl zastaven po roce 1989.
| Jaderná elektrárna Kecerovce | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Slovensko |
| Umístění | Kecerovce, Košický kraj |
| Stav | plánováná zastaveno |
| Začátek výstavby | 1996/1997 |
| Zprovoznění | 2001 |
| Jaderná elektrárna | |
| Typ reaktorů | VVER-1000/320 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Výkon po dokončení | 4000 MW |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a technické informace
editovatPočátky
editovatV 70. letech byly do plánů rozvoje jaderné energetiky v Československu přidány nové možné lokality, včetně některých na východním Slovensku.[1] Příkladem může být Žehňa nedaleko Prešova a Kecerovce u vesnice Kecerovce.[2] Dne 30. dubna 1986 bylo poprvé zahájeno dlouhodobé sledování oblasti kolem plánované lokality na 17 místech. S ohledem na gama záření se to však ukázalo jako obtížné kvůli havárii reaktoru v Černobylu 26. dubna 1986.[3] Do roku 1987 se plány na jadernou elektrárnu v oblasti kolem obce Kecerovce v Košickém kraji upřesnily, aby vodní hospodářství mohlo plánovat, jak získat vodu potřebnou pro chlazení čtyř 1000 MW reaktorů v regionu. Jedinou možností bylo postavit sedm vodních elektráren u Drienova na řece Toryse, u Ružína na Hornádu a u Kysaku na Hornádu tak, aby vzniklo spojení z Hornádu na Torysu. Vodu do Torysy měla přivádět i další elektrárna u Plavku na Popradu. U Obišovce navíc měla vyrůst elektrárna, která by situaci stabilizovala. Celkový výkon všech vodních elektráren měl být 67,4 MW.[4] Plánování elektrárny bylo obdobné jako u dvou jaderných elektráren ve východních Čechách u Opatovic a na severní Moravě u Blahutovic.[5]
Vzhledem k tomu, že se v budoucnu měly stavět pouze elektrárny s výkony mezi 2000 a 4000 MW, bylo hledání dalších lokalit omezené. Do roku 1988 bylo k dispozici pět variant, které měly být zpracovány jedna po druhé. Konstrukční varianty a dříve určené pořadí bylo následující; Výstavba nové elektrárny u Opatovic o výkonu 2000 MW, výstavba Blahutovic o výkonu 2000 MW, rozšíření Blahutovic na 4000 MW, výstavba elektrárny Kecerovce o výkonu 2000 MW, rozšíření Temelína na 4000 MW.[6]
Pořadí se však v roce 1989 změnilo. Zatímco Opatovice byly zcela odstraněny, byla upřednostněna výstavba elektrárny Kecerovce před stavbou Blahutovic. Investiční plány pro tyto dva závody byly dokončeny v roce 1989. Zároveň však došlo k problémům s financováním a postupem výstavby v jaderné elektrárně Mochovce.[7] Přibližně ve stejnou dobu byly v březnu ukončeny práce na dlouhodobém monitorování lokality.[3] V důsledku sametové revoluce v roce 1989 se změnily zájmy elektroenergetiky; namísto dříve možných lokalit v Kecerovcích, Blahutovicích a pozdější lokalitě Tetov ve středních Čechách se nyní uvažovalo o oblasti v severních Čechách.[8] V roce 1990 se k plánovaným lokalitám pro jadernou elektrárnu přidala také lokalita Počerady na severní Moravě.[9] Poté, co ekoaktivisté zpomalili výstavbu jaderné elektrárny Temelín, byla výstavba jaderné elektrárny Kecerovce odložena, zejména proto, že v jaderné elektrárně Bohunice opět nastaly problémy.[10] Po roce 1991 přišly v úvahu poprvé západní modely reaktorů pro Kecerovce, ale také pro Tetov, Blahutovice a 3. a 4. blok elektrárny Temelín.[11] Plány jaderné elektrárny však zůstaly nedokončené.[12]
Obnovení plánů
editovatV roce 2008 byla lokalita znovu projednána v plánu energetické bezpečnosti pro reaktor o výkonu 1200 MW. Rozpočet byl stanoven na zhruba 3,8 miliardy eur. Důvodem je, že Kecerovce mají nahradit ztracené kapacity po odstávce Bohunic V2.
Výstavba
editovatRok začátku výstavby není znám. Existuje však oficiální harmonogram z prosince 1985, který stanovoval, že první blok bude uveden do provozu v roce 1999. Vzhledem k tomu, že očekávaná doba výstavby je 4 až 5 let pro blok VVER-1000, lze usuzovat, že s výstavbou prvního bloku by se začalo v roce 1994 nebo 1995. Harmonogram z roku 1990 naopak uvažuje spuštění prvního bloku v roce 2001 a druhého v roce 2003.[13][14]
Původní plány stanovovaly typ reaktoru na VVER-1000/320, které byly později změněny na "Blok nové generace", čímž se rozumí model reaktoru VVER-1000/392 (AES-92).[15][16] Hrubý výkon bloku by byl 1000 MW a čistý 950 MW. Chlazení měly obstarávat chladicí věže.[15] Zpočátku však měly být postaveny pouze dva reaktory.[6]
Informace o reaktorech
editovat| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení stavby | Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Kecerovce-1 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
| Kecerovce-2 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
| Kecerovce-3 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
| Kecerovce-4 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Kecerovce na Nucleopedii.
- ↑ AUER, Matthew R. Restoring Cursed Earth: Appraising Environmental Policy Reforms in Eastern Europe and Russia. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2005. ISBN 0742529169.
- ↑ United States. Department of Energy. Energy Research Abstracts. [s.l.]: Technical Information Center, U.S. Department of Energy, 1987. S. 4513.
- ↑ a b Institute of Radioecology and Applied Nuclear Techniques, Garbiarska 2, 040 61 Košice. Proceedings of the Conference on Radiology, High Tatras, 11-15 December 1989. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 80.
- ↑ United States. Dept. of Energy. Technical Information Center. Energy research abstracts. Svazek 12. [s.l.]: echnical Information Center, U. S. Dept. of Energy, 1987.
- ↑ Nuclear power: status and trends. Svazek 4. [s.l.]: International Atomic Energy Agency, 1987.
- ↑ a b RICHARDSON, Mervyn. QR code for Risk assessment of chemicals in the environment. [s.l.]: Royal Society of Chemistry, 1988. Dostupné online. ISBN 0851861180.
- ↑ Modern power systems. Svazek 9. [s.l.]: Miller Freeman Publications, 1989.
- ↑ Nuclear engineering international. Svazek 35. [s.l.]: Heywood-Temple Industrial Publications, 1990.
- ↑ Profil. Svazek 21. [s.l.]: Wirtschafts-trend Zeitschriftenverlag, 1990.
- ↑ 1990 Minerals yearbook. [s.l.]: University of Michigan, 1990. Dostupné online. ISBN 0160381800.
- ↑ Kerntechnische Gesellschaft im Deutschen Atomforum. Atomwirtschaft, Atomtechnik. Svazek 36. [s.l.]: Handelsblatt, 1991.
- ↑ CARRARO, Carlo; HAURIE, Alain; ZACCOUR, Georges. Environmental management in a transition to market economy: a challenge to governments and business proceedings of the international conference held at the University of Geneva, January 6-8, 1993. Paris: Éd. Technip ISBN 978-2-7108-0680-6.
- ↑ Jan Zeman: Problémy ochrany klimatu, které konference neřeší. Ekolist.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Československá vědeckotechnická společnost ČV energetické společnosti ČSVTS, Odborná skupina pro jadernou energetiku, Dům techniky ČSVTS Praha. Příprava projektu jaderných elektráren s bloky VVER-1000 nové generace. Praha: [s.n.], 1990. Dostupné online. ISBN 80-02-99976-2.
- ↑ a b NIEVES, L.A. Evaluation of Radioactive Scrap Metal Recycling. [s.l.]: Argonne National Laboratory, 1995. Dostupné online.
- ↑ Atomic Industrial Forum. Nuclear industry. Svazek 35-38. [s.l.]: Atomic Industrial Forum, 1988. S. 48.