Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka
Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka (1606[pozn. 1] Jindřichův Hradec – 4. května 1645 Bruck an der Mur) byl český šlechtic z rodu Slavatů a držitel vysokého zemského úřadu Českého království.
Původ a život
editovatNarodil se jako mladší syn Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka (1572–1652) a jeho manželky Lucie Otýlie z Hradce (1582–1633). Jeho starší bratr byl Adam Pavel Slavata (1604–1657).
Studoval na jezuitském gymnáziu v Jindřichově Hradci. Většinou pobýval ve Vídni, kde však měl jen málo prestižní úřad císařského komorníka.[1] Přesto byl tento úřad placený.[2] Komorníkem na dvoře následníka trůnu se stal v roce 1626 a v jeho blízkosti se pohyboval až do své smrti po dobu 19 let. Během tohoto dlouhého období opustil Vídeň jen několikrát na celkem pouhých 30 měsíců.[3] V letech 1635–1645 zastával post nejvyššího dvorského sudího Českého království, který však kvůli své absenci v Praze prakticky nevykonával. Takováto souběžná kariéra v zemských úřadech v Praze a dvorských úřadech ve Vídni byla neobvyklá.[4] Jeho otec, který byl nejvyšším kancléřem Českého království, ho přežil.
Majetek
editovatPodle závěti matky Lucie Otýlie Slavatové z Hradce z roku 1632 měl pro Jáchyma Oldřicha vzniknout nedělitelný fideikomis, který se opíral o Telč a Stráž nad Nežárkou, zatímco pro prvorozeného Adama Pavla byl určen fideikomis Jindřichův Hradec a Žirovnice. Protože však Adam Pavel Slavata neměl syny, připadl nakonec veškerý majetek nejstaršímu synovi Jáchyma Oldřicha Ferdinandu Vilémovi.[5]
Rodina
editovatV roce 1627 se oženil s Marií Františkou z Meggau (28. 10. 1609 Vídeň – 22. 9. 1676 Vídeň),[6] dcerou nejvyššího císařského hofmistra Leonarda Helfrída z Meggau a jeho manželky Anny Khuen-Belasi. Sedm jejich dětí, které matka vychovávala německy, se dožilo dospělosti:[6]
- 1. Marie Barbora
- ∞ Kryštof Filip z Lichtensteina-Castelkornu († 1685)
- 2. Ferdinand Vilém (1. 9. 1630 – 2. 4. 1673)
- ∞ (1650) Marie Cecílie Renata z Náchoda a Lichtenburku († 1694)
- 3. Kateřina Terezie (6. 7. 1634 – 11. 9. 1673)
- ∞ (15. 2. 1665) Jan Arnošt z Fünfkirchenu († 1690/1694)
- 4. Anna Lucie (pokřtěna 17. 7. 1637 kostel sv. Michala, Vídeň – 3. 3. 1703 Praha, pohřbena Zásmuky)
- ∞ (16. 1. 1654) Adolf Vratislav ze Šternberka (1627 Postoloprty – 4. 9. 1703 Zásmuky), pozdější nejvyšší purkrabí Českého království
- 5. Jan Jiří Jáchym (1638 – 1. 7. 1689 Velvary)
- ∞ (14. 1. 1663 Vídeň) Marie Markéta Ažběta z Trautsonu (11. 7. 1643 Vídeň – 30. 11. 1698, pohřbena v Jindřichově Hradci)
- 6. František Leopold Vilém (1639 – 26. 1. 1691), kanovník v Pasově
- ∞ Marie Klára Apolonie ze Starhembergu (1664 – 24. 4. 1700)
- 7. Jan Karel Jáchym (13. 1. 1641 – 21. 7. 1712 Řím, pohřben v Římě), generální převor karmelitánského řádu v Římě, poslední mužský člen rodu.
Pro první dva syny byla určena světská kariéra a pro dva mladší syny církevní. Přestože měl Jáchym Oldřich Slavata čtyři syny, smrtí nejmladšího syna Jana Karla Jáchyma rod Slavatů v roce 1712 vymřel po meči. Třetí syn František Leopold Vilém se snažil rod zachránit tak, že si vyprosil dispens, aby mohl opustit duchovní řady, oženil se, avšak brzy nato zemřel.[7]
Po smrti manžela působila Mare Františka na vídeňském dvoře jako hofmistryně. Pohřbena byla v kostel Jména Ježíš v Telči.[1]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 346. se narodil asi v roce 1604.
Reference
editovat- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 177–178.
- ↑ MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 346. Dále jen Svět české aristokracie.
- ↑ Svět české aristokracie, s. 838–839
- ↑ Svět české aristokracie, s. 412
- ↑ Svět české aristokracie, s. 568, 895
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Slavata 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-12-21 [cit. 2019-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Svět české aristokracie, s. 520
Literatura
editovat- JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 177–178.