Isoberlinia

rod rostlin

Isoberlinia je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stromy se zpeřenými listy a bělavými, nepříliš nápadnými květy s dlouhými tyčinkami. Plodem je plochý lusk. Rod zahrnuje 5 druhů a je rozšířen téměř v celé tropické Africe. Nejvýznamnější a nejvíce rozšířený druh je Isoberlinia doka. V některých oblastech Afriky tvoří Isoberlinia převládající složku lesních porostů.

Jak číst taxoboxIsoberlinia
alternativní popis obrázku chybí
Isoberlinia doka
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďDetarioideae
RodIsoberlinia
Craib & Stapf, 1911
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zástupci rodu Isoberlinia jsou beztrnné stromy se sudozpeřenými střídavými listy složenými ze 2 až 5 párů vstřícných nebo téměř vstřícných, řapíčkatých lístků. Palisty jsou intrapetiolární, srostlé nebo v horní části volné. Na listové čepeli nejsou prosvítavé tečky. Kalich je většinou pětičetný. Korunních lístků je většinou 5, řidčeji 6. Horní korunní lístek je většinou o něco delší nebo širší než ostatní nebo má jiný tvar. Tyčinky jsou dlouhé, většinou v počtu 10, řidčeji více (až 14). Semeník je přisedlý až krátce stopkatý a nasedající na trubkovité hypanthium. Obsahuje 4 až 8 vajíček. Plodem je zploštělý, pružně až explozivně pukající lusk, obsahující zploštělá, vejčitě eliptická semena.[1]

Rozšíření

editovat

Rod zahrnuje 5 druhů. Vyskytuje se výhradně v tropické Africe. Areál rozšíření sahá od tropické západní Afriky na východ po Súdán a na jih po Zambii a Malawi. Rozsáhlý areál mají v tropické Africe druhy Isoberlinia doka, I. tomentosa a I. angolensis. Naopak zbývající 2 druhy jsou endemity jedné země: I. paradoxa v Dem. rep. Kongo, I. scheffleri v Tanzanii.[2]

V některých oblastech tropické Afriky tvoří Isoberlinia dominantní složku lesních porostů typu miombo, označovaných jako Isoberlinia woodland. Tento typ vegetace je hojný např. v oblasti severoguinejských savan. Převažují zde druhy Isoberlinia doka a I. tomentosa, jednotlivé stromy jsou poměrně řídké ale se zapojeným korunním patrem. Jsou promísené některými dalšími dřevinami, jako je máslovník africký (Vitellaria paradoxa), parkie (Parkia) nebo vrcholáky (Terminalia).[3][4]

Taxonomie

editovat

Rod Isoberlinia je v rámci čeledi bobovité řazen do podčeledi Detarioideae.[5] Řada druhů řazených v minulosti do tohoto rodu byla v roce 1950 přeřazena do rodu Julbernardia.[6]

Význam

editovat

Dřevo Isoberlinia doka je obchodováno pod názvy abogo nebo sau. Využívá se zejména v truhlářství, místně i na zemědělské náčiní, kůly, ohrady a podobně. Často slouží k výrobě dřevěného uhlí. Druh je využíván také v domorodé medicíně např. k léčení malárie a zranění a proti střevním parazitům.[7] Na listech Isoberlinia angolensis žije několik druhů jedlých housenek kteří vyhledávají domorodí Afričané jako potravu. Dřevo je používáno jako výdřeva v dolech.[8] Na listech Isoberlinia doka žijí housenky můr Epanaphe moloneyi a Gastroplakaeis rufescens, z jejichž kokonů se získává hedvábí.[7]

Reference

editovat
  1. LEISTNER, O.A. Seed plants of southern tropical Africa: families and genera. Pretoria: SABONET, 2005. ISBN 1-919976-07-8. (anglicky) 
  2. International Legume Database [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. UBOM, R.M.; ISICHEI, A.O. Soil-vegetation interrelationships in Isoberlinia woodlands of Northwestern Nigeria. Acta Botanica Hungarica. 1995, čís. 39(3-4). 
  4. KANG, B.T. Moist Savannas of Africa. [s.l.]: IITA, 1995. (anglicky) 
  5. AZANI, Nasim; BABINEAU, Marielle; BAILEY, Donovan et al. A new subfamily classification of the Leguminosae based on a taxonomically comprehensive phylogeny. Taxon. Feb. 2017, čís. 66(1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-16.  Archivováno 16. 2. 2018 na Wayback Machine.
  6. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Plant Resources of Tropical Africa. Isoberlinia doka [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ORWA, C. et al. Isoberlinia angolensis [online]. World Agroforestry Centre, 2009. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat