Ilia II.
Ilia II. (gruzínsky ილია II; 4. ledna 1933, Vladikavkaz) je současný Katolikos patriarcha celé Gruzie a duchovní vůdce Gruzínské pravoslavné církve. Jeho oficiální titul je: Katolikos patriarcha celé Gruzie, arcibiskup Mcchety a Tbilisi a metropolitní biskup Abcházie a Picundy.
| Jeho Svatost Ilia II. | |
|---|---|
| Katolikos patriarcha celé Gruzie | |
 | |
| Církev | Gruzínská pravoslavná církev |
| Jmenování | 25. prosince 1977 |
| Předchůdce | David V. |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 1957 |
| Kněžské svěcení | 1959 |
| Biskupské svěcení | 1963 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Země |  Gruzie |
| Datum narození | 4. ledna 1933 (91 let) |
| Místo narození | Vladikavkaz,  Sovětský svaz |
| Národnost | gruzínská |
| Rodiče | Giorgi Shiolashvili Natalia Kobaidze |
| Alma mater | Moskevská teologická akademie |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Narodil se 4. ledna 1933 ve Vladikavkazu v Sovětském Rusku jako Irakli Ghudushauri-Shiolashvili (arménsky ირაკლი ღუდუშაური-შიოლაშვილი). Jeho rodiče pocházeli z Gruzie, okresu Kazbegi; jeho otec Giorgi Šiolašvili pocházel z vesnice Sno a matka Natalia Kobaidze z vesnice Sioni. Šiolašvili byla vlivná rodina v regionu Chevi.
Studoval Moskevský teologický seminář, roku 1957 byl vysvěcen na hierodiakona a poté roku 1959 na jeromonacha; roku 1960 vystudoval Moskevskou teologickou akademii a poté se vrátil do Gruzie. Při svém návratu byl jmenován jako kněz do Katedrály v Batumi. Roku 1961 byl povýšen na igumena a později na archimandritu. Dne 26. srpna 1963 byl ustanoven biskupem Batumi a Shemokmedi a patriarchálním vikářem. V letech 1963 až 1972 byl prvním rektorem Teologického semináře Mccheta – v tom čase jediné církevní školy v Gruzii.
Roku 1967 byl jmenován biskupem Tskhumi a Abkhazeti a roku 1969 byl povýšen na metropolitu. Po smrti kontroverzního patriarchy Davida V. byl 25. prosince 1977 zvolen novým katolikosem a patriarchou Gruzie.
Jako nový patriarcha začal s velkými reformami Gruzínské pravoslavné církve, jakmile skončila sovětská éra, znovu získala svůj bývalý vliv a prestiž. Roku 1988 působilo 180 kněží, 40 mnichů a 15 mnišek, existovalo 200 kostelů, jeden seminář, tři konventy a 4 monastýry.
Během posledních let Sovětského svazu byl aktivně zapojen do gruzínského společenského života. Dne 9. dubna 1989 se připojil k lidem demonstrujícím v Tbilisi proti sovětské nadvládě a marně vyzval protestující, aby odstoupili od kostela Kashueti, aby se zabránilo krveprolití. Tato mírumilovná demonstrace byla potlačena sovětskými vojsky a zanechala za sebou 22 mrtvých a stovky zraněných. Během Gruzínské občanské války v 90. letech 20. století oslovoval soupeřící strany, aby nalezly mírové řešení krize.
V letech 1978 až 1983 byl místopředsedou Světové rady církví. V květnu 1997 oznámil své odstoupení z této rady.
Názory na konstituční monarchii
editovatJe znám jako zastánce konstituční monarchie jako formy vlády v Gruzii. Dne 7. října 2007 ve svém kázání vyzval, aby bylo zváženo obnovení konstituční monarchie s dynastií Bagration, která byla vyvlastněna Ruským impériem na počátku 19. století.[1] Prohlášení se shodovalo s rostoucí konfrontací mezi vládou prezidenta Michaila Saakašviliho a opozicí.[2]
Ocenění a uznání
editovatJako patriarcha přijal nejvyšší církevní ocenění od patriarchů Antiochie, Jeruzaléma, Alexandrie, Ruska, Řecka, Bulharska, Rumunska a dalších.
Jako produktivní teolog a církevní historik získal čestný doktorát teologie z Pravoslavného teologického semináře svatého Vladimíra v New Yorku (1986), Akademie věd na Krétě (1997) a Pravoslavného teologického semináře svatého Tichona v Pensylvánii (1998).
Je čestným akademikem Gruzínské národní akademie věd (2003). V únoru 2008 mu byla udělena cena Davita Guramishviliho.
Za své názory o možné restauraci monarchie mu princ David Bagration-Mukhrani předal Velkou kolanu Řádu orla Gruzie
Vyznamenání
editovat
Řád přátelství mezi národy – SSSR, 1983[3]
Řád Davida Stavitele – Gruzie, 1997 – za obnovení nezávislosti gruzínské pravoslavné církve, za duchovní spasení gruzínského lidu, za jeho zvláštní přínos k budování státnosti a boj za opětovné sjednocení země[3]
Řád slávy – Ázerbájdžán, 2005 – za rozvoj vztahů mezi Gruzií a Ázerbájdžánem[3]
Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy – Ukrajina, 11. října 2007 – udělil prezident Viktor Juščenko za mnoho let pastorační služby a charitativní činnost, za vynikající osobní přínos k rozvoji gruzínsko-ukrajinských duchovních vazeb[4]- Prezidentský řád znamenitosti – Gruzie, 8. dubna 2010
Řád za zásluhy I. třídy – Ukrajina, 9. ledna 2013 – udělil prezident Viktor Janukovyč za vynikající osobní přínos k rozvoji ukrajinsko-gruzínských kulturních a duchovních vazeb a za mnoho let asketické činnosti[5]- Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – 27. července 2013 – za aktivity církve zaměřené na zvýšení autority pravoslaví ve světě a při příležitosti 1025. výročí příchodu křesťanství na Kyjevskou Rus
-lent.svg){kind=small}
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ilia II of Georgia na anglické Wikipedii.
- ↑ Georgian Church Calls for Constitutional Monarchy Archivováno 11. 10. 2016 na Wayback Machine..
- ↑ Politicians Comment on Constitutional Monarchy Proposal.
- ↑ a b c Илия II, Католикос-Патриарх всей Грузии. Церковно-Научный Центр "Православная Энциклопедия". Dostupné online [cit. 2020-05-30]. (rusky)
- ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2020-05-30]. Dostupné online.
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 4/2013 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2013-01-13 [cit. 2020-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-13.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilia II. na Wikimedia Commons - (gruzínsky) Oficiální stránky patriarchátu
