Třezalkovité
Třezalkovité (Hypericaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales). Jsou to byliny i dřeviny se vstřícnými či přeslenitými jednoduchými listy a pravidelnými květy často s nápadnými tyčinkami. Čeleď zahrnuje 9 rodů a asi 560 druhů. Je rozšířena po celém světě. V České republice je zastoupena rodem třezalka.
 Třezalkovité | |
|---|---|
 Třezalka Hypericum monogynum | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | třezalkovité (Hypericaceae) Juss., 1789 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatZástupci třezalkovitých jsou jednoleté či vytrvalé byliny, keře i stromy se vstřícnými nebo přeslenitými listy bez palistů. Odění je z jednoduchých, hvězdovitých nebo stromečkovitých chlupů. V pletivech jsou přítomny schizogenní siličné a pryskyřičné nádržky a kanálky různého tvaru, viditelné např. na listech v podobě průsvitných teček. Silice obsahují flavonoidy, naftodiantrony (hypericin) a acylfloroglucinoly (hyperforin) a další látky. U některých rodů (Vismia, Harungana) je v kmenech přítomen žlutý až červený latex. Čepel listů je celokrajná, se zpeřenou žilnatinou. Listy jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, čtyř až pětičetné, jednotlivé nebo ve vrcholičnatých květenstvích. Korunní plátky jsou často asymetrické. Tyčinky jsou ve větším počtu, nejčastěji ve 3 nebo 5 svazečcích. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 až 5 plodolistů s mnoha vajíčky. Čnělky jsou volné nebo částečně srostlé. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice. Semena jsou drobná a četná, bez endospermu.[1][2][3]
-
Triadenum virginicum -
Třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum) -
Plody třezalky bobulovité (Hypericum androsaemum)
Rozšíření
editovatČeleď třezalkovité zahrnuje asi 560 druhů v 9 rodech.[4] Je rozšířena po celém světě, chybí v arktických oblastech a ve většině Polynésie. Největším rodem je třezalka (Hypericum, asi 370 druhů). Vyskytuje se především v mírném pásu, a to na všech kontinentech. Ostatní rody jsou s výjimkou Triadenum tropické. Rod Vismia má 55 druhů v tropické Americe, rod Harungana 50 druhů v tropické Africe a na Madagaskaru.
V květeně České republiky je čeleď zastoupena (podobně jako v rámci celé Evropy) pouze rodem třezalka. Vyskytuje se zde celkem 8 druhů. Další cizokrajné druhy jsou pěstovány v zahradách a parcích jako okrasné trvalky či keře.[1][5]
Ekologické interakce
editovatKvěty třezalkovitých, vyznačující se vesměs dlouhými a nápadnými tyčinkami, jsou opylovány zejména včelami a vosami. Drobná semena třezalek jsou šířena větrem či vodou.[6]
Taxonomie
editovatČeleď, známá též jako Guttiferae, byla v minulosti spojována s čeledí klusiovité (Clusiaceae). Na základě molekulárních studií této skupiny byly rody rozřazeny celkem do 3 čeledí: třezalkovité (Hypericaceae), klusiovité (Clusiaceae) a kalabovité (Calophyllaceae). Aby tato skupina byla jako celek monofyletická, musela by zahrnovat ještě čeledi nohonitcovité (Podostemaceae) a Bonnetiaceae.[4]
Podle kladogramů APG je sesterskou skupinou čeledi třezalkovité tropická čeleď vodních bylin Podostemaceae.
Zástupci
editovatVýznam
editovatMnohé bylinné i keřovité druhy rodu třezalka (Hypericum) jsou v mírném pásu pěstovány jako okrasné rostliny.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je léčivá rostlina s antidepresivními účinky. Druh Harungana madagascariensis je v Libérii používán k léčbě plísňového onemocnění kůže (dermatofytózy).
Seznam rodů
editovatCratoxylum, Eliea, Harungana, Hypericum (včetně Lianthus a Thornea), Psorospermum, Santomasia, Triadenum, Vismia[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 2. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0.
- ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)
- ↑ GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky)
- ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky)
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-24. (anglicky)
Literatura
editovat- Hejný S. et al. Květena České republiky 2. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-1089-0
- Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třezalkovité na Wikimedia Commons 
Taxon Hypericaceae ve Wikidruzích- Angiosperm Phylogeny
- Flora of China: Clusiaceae
