Horní čp. 135 (Prachatice)
Horní č. p. 135 je renesanční měšťanský dům v Horní ulici v Prachaticích, vzniklý v 16. století spojením dvou původních gotických domů. Fasádu domu pokrývá hrubá, pouze zednickou lžící strhávaná, omítka přirozeně pískové barvy s bílým nárožním kvádrováním a bílými šambránami kolem oken. Průčelí vrcholí původní renesanční atikou ve formě cimbuří s vpadlými políčky. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice. Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka.[1]
| Horní 135 (Prachatice) | |
|---|---|
 Měšťanský dům Horní č.p. 135 | |
| Základní informace | |
| Sloh | Renesance |
| Výstavba | 14-15. století |
| Přestavba | po r. 1501, pol. 16 stol., 19. stol., 20. a 70-80. léta 20. století |
| Poloha | |
| Adresa | Horní č. p. 135, Prachatice,  Česko |
| Ulice | Horní |
| Souřadnice | 49°0′44,32″ s. š., 13°59′47,84″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 34748/3-3438 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis domu
editovatŘadový jednopatrový dům s druhým, původně pouze půdním, atikovým patrem, vrcholící atikou ve formě cimbuří. Průčelí navazující plynule na sousední domy je lehce zalomeno.[1] Zalomení, mezi druhou a třetí okenní osou, je pravděpodobně v místě rozhraní dvou původních gotických domů. Fasáda na pravé straně předstupuje do ulice před sousední dům č.p. 136. Uliční průčelí je co do počtu okenních otvorů čtyřosé, dřevěná okna jsou v levé části objektu v přízemí a prvním patře osazena do kamenných ostění, dělených do kříže a rozdělena menšími okenními tabulkami. Okna v pravé části objektu jsou bez ostění a jsou dvoukřídlá osmitabulková, v atikovém patře šestitabulková. Kamenná ostění oken vlevo byla doplněna v roce 1979, na základě hloubkového stavebně historického průzkumu z roku 1978.[2] Zcela vpravo na nároží je vysoká štíhlá nika s bílým orámováním, konturovaná černou linkou. Nika je pravděpodobně gotického původu, z doby, kdy pod ním existoval vstup do pravého domu. Nika sloužila pravděpodobně pro umístění sochy. Zde se lze, vhledem k neobvykle protáhlému tvaru, domnívat, že nika byla připravena pro konkrétní sochu svatého (např. sv. Kryštofa nesoucího Ježíška). V přízemí stlačeně klenutý vjezd pozdně klasicistního původu s bílým orámováním. Vstupní vrata jsou novodobá. Průčelí zakončeno atikou s cimbuřím s vpadlými políčky. Cimbuří odděluje od atikového patra plasticky členěná římsa. Atiku prolamují čtyři otvory, podle vyobrazení na obraze Jindřicha de Verle jich bylo šest, zazděný je tedy jeden levý a pak i středový otvor, původně sloužící pro střešní žlab. Nad okny atiky probíhá pod vlastním cimbuřím mírně profilovaná římsa s fabionem.[3] Střecha za atikou je sedlová, podélně orientovaná. Původní renesanční střecha byla dvoupultová, se středovým úžlabím a otvorem v atice pro střešní žlab vyústěný do ulice. Fasáda domu je pokryta hrubou, pouze zednickou lžící strhávanou, omítkou přirozeně pískové barvy s bílým nárožním kvádrováním a orámování okenních otvorů. Zadní fasádu domu (v rozsahu zadního obvodového zdiva levého traktu) tvoří úsek gotické hradební zdi ze 14. století, na konci zahrady je vnější hradební zeď z přelomu 15. a 16. století. Dispozici přízemí tvoří spodní síň s hřebínkovou klenbou,[4] se střední plochostropou chodbou a bočním schodištěm se světlíkem při kraji.[4] Zadní část dispozice má valeně klenutý prostor, pokračující do přístavku ve dvoře,[4] místnosti vlevo klenuty do traverz.[4] Dům je podsklepen,[1] sklep v předu je valeně klenutý s cihel,[4] zaklenutí sklepa pravděpodobně renesančního původu.
K hodnotným prvkům náleží zejména pojetí uliční fasády s atikou zakončenou cimbuřím, hodnotné jsou rovněž klenuté prostory v přízemí, v některých případech s vytaženými hřebínky na hranách, sklepní prostor, samotná dispozice přízemí a zasazení objektu v historické struktuře města.[1]
Historie domu
editovat
Existenci dvou domů na tomto místě lze předpokládat již ve 14. století. Po požáru města v roce 1501[5] proběhla výrazná přestavba, jež je základem hmoty dnešního objektu. Pravděpodobně kolem poloviny 16. století byly spojeny oba gotické domy na úzkých parcelách v jeden celek, prodlouženy ke vnitřní gotické městské hradbě a sjednoceny společnou atikou. Dále byly v renesanci nově zaklenuty sklepy (do té doby pravděpodobně kryté pouze trámovým stropem). Střecha za atikou byla změněna na dvoupultovou, příčně orientovanou k průčelí, se středovým úžlabím a otvorem v atice pro střešní žlab. Dům možná nebyl, jako jeden z mála domů ve městě, poškozen při velkém požáru města v roce 1832.[6][7] Fasáda byla dále upravena v 19. století klasicistně.[1] V rámci zřízení druhého patra pro potřebu bydlení byly v roce 1920 původní otvory v atice zvětšeny pro nová okna,[3] odstraněna byla původní renesanční půdní okénka a zazděn středový výtokový otvor z úžlabí střechy.[3] Na počátku 80. let 20. století došlo k výměně původní konstrukce krovu,[1] v roce 1979 byla navrácena kamenná ostění oken v levé části fasády na základě předcházejícího stavebně historického průzkumu[3][2] a fasádu pokryla nová hladká vápenocementová omítka s jednoduchým oranžovým orámováním okenních otvorů. V roce 2014[8] bylo, na základě hloubkového stavebně historického průzkumu z roku 1978,[2][9] rozhodnuto o rekonstrukci fasády tak, aby se výsledné řešení připodobnilo původnímu řešení fasády z doby přelomu pozdní gotiky a rané renesance.[9]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f měšťanský dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Stavebně historický průzkum. Souborný katalog NPÚ (všechny knihovny) [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Dům č.p. 135 Horní: Prachatice. www.prachatice.eu [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Detail dokumentu - G0411787. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
- ↑ STARÝ, Václav. Listina Jana Lucemburského z roku 1323 a požár města Prachatic. Zlatá stezka. Roč. 1999, čís. 6, s. 167–169.
- ↑ SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. S. 132.
- ↑ STARÝ, Václav. Prachatice a Jan Neumann. 1. vyd. Prachatice: Městský úřad Prachatice, Galerie Nahoře, 1997. 232 s. ISBN 80-900811-0-X. S. 103.
- ↑ JURČO, Antonín. Rekapitulace oprav památek města v roce 2014. Radniční list, měsíčník města Prachatice. 2015-1, roč. XVII, čís. 1, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b JURČO, Antonín. V Horní ulici mají dva domy novou tvář. Radniční list, měsičník města Prachatice. 2014-7, roč. XVI, čís. 7, s. 4. Dostupné online.
Literatura
editovat- FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5.
- Památkový katalog, kulturní památka ÚSKP 34748/3-3438, měšťanský dům [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-12-05]. Dostupné online.
- SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s.
- MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice. Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
- FENCL, Pavel; A KOLEKTIV. Prachatice. 2. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2005. 110 s. ISBN 80-239-5443-1.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům čp. 135 na Wikimedia Commons
