Hončova hůrka
Hončova hůrka (německy Weinhübel) je 336,2 metrů vysoký kopec na katastru obce Skotnice v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji.[1] Bývalý lom na vrcholu kopce je významnou mineralogickou lokalitou.[2]
| Hončova hůrka | |
|---|---|
.jpg) Cesta ze Skotnice na Hončovu hůrku | |
| Vrchol | 336 m n. m. |
| Poznámka | mineralogická lokalita |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Podbeskydská pahorkatina |
| Souřadnice | 49°39′36″ s. š., 18°9′15″ v. d. |
  Hončova hůrka | |
| Hornina | těšínit, peridotit, efuzívní pikrit |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie a geomorfologie
editovatHončova hůrka leží na území Příborské pahorkatiny, která je geomorfologickým podcelkem Podbeskydské pahorkatiny. Kopec se nachází necelý 1 km východním směrem od obce Skotnice. Od Klokočova, místní části města Příbora, je Hončova hůrka vzdálena rovněž zhruba 1 km vzdušnou čarou směrem na sever.[3] Hončova hůrka je jednou z vyvýšenin na pravém břehu nad údolím řeky Lubiny, jejíž tok pokračuje od Skotnice k severu a po spojení s Ondřejnicí končí mezi Jistebníkem a Polankou nad Odrou jako pravostranný přítok řeky Odry.
Historie
editovatV minulosti se Hončově hůrce přezdívalo Weinhübel, protože se zde koncem 18. století pěstovala vinná réva. Objevilo se též další místní německé označení kopce jako Steinbruch (kamenolom), svědčící o jeho využití pro těžbu kamene. První písemná zmínka o této lokalitě pochází z roku 1859, pojmenování Hončova hůrka se ujalo teprve koncem 19. století.[4]
.jpg)
Lom na Hončově hůrce byl činný už před první světovou válkou. Kamenolom byl podstatně rozšířen v letech 1966 - 1967.[4] Materiál, vytěžený v té době, byl převážně použit na stavbu nové silnice, která spojuje Ostravu přes Mošnov a tamější mezinárodní letiště (vybudované v letech 1955 - 1959[5]), s městem Příbor. Lom, kterým bylo ve vrcholových partiích kopce těženo těleso, na severní straně omezené tektonickým zlomem a protažené ve směru severovýchod - jihozápad, byl uzavřen v roce 1967. Celkem bylo z lomu na Hončově hůrce vytěženo více než 80 000 m³ kamene.[2]
Geologická charakteristika
editovatNa Hončově hůrce prorážejí vulkanity - horniny těšínitové asociace - skrze sedimenty těšínsko-hradišťského souvrství (jílovce a pískovce). Pikritickými horninami jsou proniknuty zdejší sedimenty ve formě žil a výlevů s pyroklastiky.
.jpg)
V bývalém lomu převažují porfyrické pikrity nad pikrity mandlovcovými. V místech průniku vulkanitů došlo ke kontaktním přeměnám hornin. Mocnost vrstev zdejších vulkanitů činí od několika centimetrů až do patnácti metrů.[6] Těšínsko-hradišťské souvrství je zastoupeno jílovitými tmavošedými slídnatými břidlicemi, které obsahují tenké vrstvy písčitých vápenců.[2]
Mineralogická lokalita
editovatV těšínitech melafyrového typu se vyskytují geody s křemennou, křišťálovou nebo kalcitovou výplní. Vzácněji tvoří výplň geod chalcedon s achátovou kresbou, která bývá jen málokdy barevně výrazná. Neméně vzácně se ve výplni geod vyskytuje ametyst nebo záhněda. Naproti tomu pro Hončovu hůrku typickým a zcela běžným minerálem je dolomit.[4] V mandlovcových pikritech,zejména ve východní části lomu, se v minulosti nacházely geody o velikosti až 20 cm, v pozdějších letech již jen 2 - 8 cm. Výplň těchto geod bývá rozdílná.Tvoří ji buď křemen či křišťál, vzácněji jiné druhy křemitých minerálů, nebo zde nalezneme geody s čistě karbonátovou výplní, v níž se střídají různě zbarvené vrstvy kalcitů, připomínající achátovou kresbu. Třetí skupina geod mívá výplň chalcedonovou.[6]
Z hlediska počtu nalezených druhů minerálů je Hončova hůrka naprosto mimořádnou lokalitou. V prostoru lomu byly do počátku 21. století nalezeny tyto minerály (v abecedním pořadí): achát, ametyst, analcim, ankerit, baryt, dolomit, ferrierit, fluorit, goethit, harmotom, hematit, heulandit, chalcedon, chalkopyrit, chlorit, kalcit, karneol, klinoptilolit, křemen, křišťál, limonit, magnetit, manganomelan, mastek, olivín, opál, pelosiderit, phillipsit, plazma, pyrit, rohovec, rutil, sádrovec, seladonit, serpentin, siderit, thomsonit a záhněda.[2]
"Příborské ohníčky"
editovatMístní kuriozitou bývaly takzvané Příborské ohníčky, které se v prostoru Hončovy hůrky vyskytovaly v první polovině 20. století. Jednalo se plaménky o velikosti od 2 do 30 centimetrů, které vytvářely kruhy a z větší vzdálenosti připomínaly požár. Příčina tohoto zvláštního jevu byla velmi prozaická - jednalo se o metan, unikající z horninového podloží. Plaménky zmizely poté, co plyn začal být jímán pro průmyslové využití.[7]
Fauna
editovatVulkanity těšínitové asociace obsahují vysoký podíl vápníku, což poskytuje vhodné prostředí pro výskyt suchozemských plžů.[8] Celkem bylo na Hončově hůrce nalezeno 24 druhů suchozemských plžů, dva druhy vodních plžů a jeden druh mlže.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Geologické zajímavosti ČR [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2017-01-13]. Interaktivní mapa. Dostupné online.
- ↑ a b c d BENEŠOVÁ, Martina. Petřkovická a Hončova hůrka - významné mineralogické lokality v Podbeskydí [online]. Ostrava - Poruba: Gymnázium Olgy Havlové - SOČ, 03/2005 [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Hončova hůrka na mapy.cz
- ↑ a b c KUBICA, Artur. Hončova hůrka v Podbeskydské pahorkatině kdysi vydávala drahokamy [online]. Český rozhlas, 2015-03-16 [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Informace o obci. Blízké okolí [online]. Skotnice: Obecní úřad [cit. 2017-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13.
- ↑ a b HRUBAN, Robert. Nerosty vulkanických hornin. Nerosty těšínitové asociace [online]. [cit. 2017-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24.
- ↑ TÁBORSKÝ, Pavel; JIRÁSEK, Jakub. Exkurze po podbeskydských vyvřelinách [online]. Ostrava - Poruba: Vysoká škola báňská, 2008-04-12 [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ a b KUPKA, Jiří; KOTAROVÁ, Lenka. Měkkýši Hončovy hůrky u Příbora (Slezsko, Česká republika) [Molluscs of the Hončova Hůrka hill near Příbor (Silesia, Czech Republic)]. Malacologica Bohemoslovaca. 2011-11-01, roč. 10, s. 65–67. Dostupné online [cit. 2022-03-23]. ISSN 1336-6939. doi:10.5817/MaB2011-10-65.
Literatura
editovat- MRÁZEK, Ivan, REJL, Luboš, ŘÍHA, Stanislav. Drahé kameny Moravy a Slezska. Praha: Aventinum 2010, 1. vyd. 301 s. ISBN 978-80-7442-011-5
- TRNOVÁ, Krystýna. Polštářové lávy v metabazitové zóně brněnského batolitu. Bakalářská práce. Brno: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2015. 41 s.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hončova hůrka na Wikimedia Commons
