Wikipedie

Hladomor na Ukrajině

hladomor na území Ukrajinské SSR v letech 1932–1933

Ukrajinský hladomor let 1932–1933 (ukrajinsky Голодомор, Holodomor) byl uměle vyvolaný hladomor na území Ukrajinské SSR,[2][3] způsobený industrializací, povinnými odvody a kolektivizací v zemědělských regionech SSSR.[4] Holodomor byl součástí širší katastrofy, sovětského hladomoru, který zasáhl zejména jižní Rusko, východní a střední Ukrajinu, Kubáň a Povolží.[5] Sovětské vedení v zájmu rychlé industrializace a kolektivizace zabavovalo a prodávalo obilí do zahraničí výměnou za průmyslové technologie a zároveň se snažilo zestátnit zemědělskou produkci; hladomor byl hlavním negativním dopadem.[zdroj?]

Holodomor – hladomor na Ukrajině v letech 1932–1933
Oběti holodomoru
Základní informace
Trvání1932–1933
StátSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz / Ukrajinská SSRUkrajinská SSR Ukrajinská SSR
Příčinauměle vyvolaný hladomor komunistickým režimem
Statistika
Úmrtí4–10,5 milionů osob[1]

Ačkoliv existuje všeobecná shoda, že Ukrajinský hladomor byl uměle vyvolaný, liší se názory, jestli se jedná o genocidu.

Po rozpadu SSSR se v současné Ukrajině a velké části Evropy rozšířila interpretace, že se jednalo o cílenou genocidu Ukrajinců stalinistickým režimem.[6][3] Termín genocida používá například jeho autor Raphael Lemkin,[7] podobně i americký historik Timothy Snyder, podle nějž se jednalo o cílenou snahu zlikvidovat ukrajinské národnostní cítění;[8] tito badatelé z velké části dokládají svůj názor i korespondencí mezi tehdejšími sovětskými politiky.

Tomuto pohledu oponoval sovětský disident Alexandr Solženicyn, který tvrdil, že vyvolání hladomoru z etnických důvodů je výmyslem ukrajinských nacionalistů. Argumentuje tím, že oběťmi hladomoru byli také mnozí Rusové, statkáři označovaní sovětským režimem jako kulaci, stejně jako mnoho dalších neukrajinských národností. Mnoho komunistických organizátorů hladomoru bylo naopak ukrajinské národnosti.[9]

Někteří historikové tvrdí, že hladomor byl nechtěným důsledkem překotné kolektivizace a industrializace.[10][11][12][13][14] Někteří historikové uvádějí jako hlavní příčinu i neúrodu způsobenou neobvyklým suchem.[15][16][17][18]

Oběti

editovat
 
Pokles populace na Ukrajině a v jihozápadním Rusku v letech 1929–33. Sytě červená: >25%
 
Děti vybírají zmrzlé brambory z pole kolchozu, Doněcká oblast, 1933.
 
Oběti hladomoru v ulicích Charkova roku 1933 (foto A. Wienerberger).
 
Za hladomor na Ukrajině byl ukrajinským soudem shledán spoluzodpovědný Stalinův blízký spolupracovník a ukrajinský rodák Lazar Kaganovič.

Shrnutí

editovat

Počet obětí hladomoru na Ukrajině odhadli protikomunističtí disidenti a historikové v Rusku na 5,2 milionu obyvatel.[19] České zdroje, které se tomu tématu věnují, považují za realistické rozpětí 3–5 milionů obětí.[20][21] Přesný počet nelze zjistit pro nespolehlivost a neúplnost úřední evidence.[20][22]

Počet obětí Velkého sovětského hladomoru známého v zahraniční literatuře jako Soviet Famine v letech 1932–1933 se podle oficiálního ukrajinského odhadu z roku 2003 pohybuje mezi 7 a 10 miliony (tento odhad zahrnuje ta území celého Sovětského svazu, která byla obývaná převážně Ukrajinci, nejenom samotnou Ukrajinu).[23]

Odhady a názory podrobněji

editovat
  • Americký historik Timothy Snyder ve své knize Krvavé země odhaduje, že při hladomoru zemřelo ne méně než 3,3 milionu lidí.[24]
  • Většina obětí podle amerických zdrojů[25] (Snyder a další) žila v Ukrajinské SSR, byli to etničtí Ukrajinci, dále také hlavně Rusové, Židé a Poláci.[26] Podle Gorbačovem odtajněných archivů v 90. letech se hladomor týkal převážně oblastí v centru a na východě Ukrajiny, kde žilo velké množství Rusů.[27] Podle novějších studií se týkal hlavně severní části centrální oblasti Ukrajiny.
  • Gorbačov ale opomíjí fakt, že na východ Ukrajiny bylo přestěhováno velké množství Rusů až poté, co tam během holodomoru vymřeli všichni Ukrajinci a z tisíců vesnic se staly vesnice duchů.[28]
  • Podle Ptouhka Institute, při hlodomoru zemřelo 13,3 % Ukrajinců a 3,2 % Rusů.[29]
  • Významný ruský protikomunistický disident, držitel Nobelovy ceny za literaturu a kritik sovětského režimu Alexander Solženicyn prohlásil, že převážná část obětí byli ruští kulaci – statkáři.[30] Kritici ovšem poukazují, že Solženicin je kritizován za ruský nacionalismus, imperialismus a antisemitismus[31][32][33], že je příznivec politiky Putina[34], nerozlišuje mezi Rusy a Rusky mluvícími příslušníky jiných národů[33], popírá existenci Ukrajinského národa[35] a že Solženicinův popis historie Ukrajiny je v rozporu s historickými fakty.[36]
  • Před hladomorem populace Ukrajinců v Ukrajinské SSR (roku 1926) tvořila 80 % (23 218 860) obyvatel, Rusů v tu dobu bylo na Ukrajině 2 677 952, tedy 9.2 %,[37] tedy méně, než nejnižší počet obětí hlodomoru.
  • Do dalšího sčítání lidu v roce 1939 jejich podíl Ukrajinců klesl na 76,5 % celé populace (23 667 509). Někteří autoři udávají po konci hladomoru ještě nižší počet Ukrajinců, např. Raphael Lemkin udává 19,6 milionů a 63 %.[38] V celém SSSR pak podle amerických zdrojů odkazujících se na údajné sovětské statistiky z roku 1927 a 1937 poklesl počet Ukrajinců z 31,1 milionů na 26,4 milionů, zatímco počet Rusů narostl z 77,8 na 93,9 milionů.[39] Detailní oficiální sovětské zdroje nejsou k dispozici. Podle dostupných dobových statistik počet obyvatel Ukrajinské SSR z roku 1924 stoupl z 27,4 milionu obyvatel na 33,4 milionu obyvatel k roku 1939.[40]

Příčina vzniku hladomoru

editovat

Uvádí se, že hladomor vznikl nařízením sovětské vlády, lidově zvaným „zákon pěti klásků“,[41] který zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo pobytem v gulagu, 10 roky vězení nebo smrtí zastřelením za jakékoliv použití obilí i pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí. Tento plán byl ovšem odvozen z nadprůměrně vysoké úrody v roce 1930 a navíc bylo žádáno od ukrajinských rolníků nepoměrně mnoho: zatímco produkce Ukrajiny tvořila cca 27 % z produkce SSSR, Ukrajina měla odevzdat 38 % odvodů z celého SSSR.[3] Fungoval systém naturálních pokut, zbožových represí. Pokud nebyly odvody splněny, zabavovalo se i obilí určené pro setbu, což dále prohloubilo hladomor.[8] Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu ukrajinských rolníků k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů.[42][43]

Podle některých historiků byl hladomor na Ukrajině cíleně způsoben politikou sovětského generálního tajemníka ÚV KSSS Josifa Stalina. Lze doložit výroky čelných představitelů SSSR, že si byli vědomi, že přijatá opatření způsobí hladomor. Např. generální tajemník ÚV Komunistické strany Ukrajiny Stanislav Vikenťjevič Kosior v létě 1930 prohlásil: „Ukážeme jim, co je hlad.“[3] Historik Jan Rychlík uvádí, že velký hladomor v Ukrajinské sovětské socialistické republice patří k nejhorším zločinům, jichž se komunistický režim v letech Stalinovy éry dopustil.[44] Sovětským režimem a Stalinem vyvolaný umělý hladomor zasáhl i další oblasti Sovětského svazu, zejména regiony jižního Ruska a Kazachstánu, kde zemřely hlady miliony lidí.[45][46] Hladomor v jižním Rusku postihl i rodinu Michaila Gorbačova, který později napsal: „V tom strašlivém roce 1933 zemřela hlady skoro polovina obyvatel mé rodné vesnice Privolnoje, včetně otcových dvou sester a bratra“.[47]

Oficiální ruské zdroje za spolupůvodce hladomoru označují „zlatou blokádu“. Od roku 1925 totiž západní země odmítaly platbu Sovětského svazu zlatem, a tomu tak nezbývalo než platit dovoz západních strojů zásobami ropy, dřeva a obilí jako obchodní „měnou“.[48] V dubnu 1933 vyhlásila Velká Británie zákaz dovozu sovětského zboží a zakázala dovoz dřeva, ropy, másla, pšenice a ječmene.[49] V roce 1934 byl tento zákaz plateb zlatem zrušen. Ovšem vzhledem k tomu, že Rusko mělo po celou dobu hladomoru zásoby obilí,[50] působí toto obvinění jako výmluva.

Postoj sovětské vlády

editovat
 
Oblasti SSSR nejvíce postižené hladomorem v roce 1933.

Sovětská vláda se veškeré zprávy o hladomoru snažila popírat a bagatelizovat. Při této činnosti nacházela účinnou pomoc u evropských komunistů, ale i u představitelů kultury (např. Lion Feuchtwanger, Henri Barbusse, Romain Rolland a G. B. Shaw) a politiky (bývalý francouzský premiér Édouard Herriot).[51]

V srpnu 1942 Stalin při rozhovoru s britským premiérem Churchillem odhadl, že v celém Sovětském svazu zahynulo nebo bylo deportováno asi 10 milionů „kulaků“, kteří vzdorovali kolektivizaci zemědělství.[52]

Vliv hladomoru na postoj Ukrajinců v druhé světové válce

editovat

Když v roce 1941 Adolf Hitler zahájil útok na Sovětský svaz pod názvem Operace Barbarossa a dobyl území jižního Ruska až k Volze, tak německé jednotky byly některými lidmi s nadšením uvítány jako osvoboditelé od komunistické tyranie. Sovětský hladomor let 1932–1933 a jeho součást ukrajinský hladomor je některými historiky považován za důvod, proč se mnozí Ukrajinci stali spojenci nacistického Německa v boji proti Sovětskému svazu. Do období nacistické okupace Ukrajiny spadá také publikování první komplexní statistické studie o hladomoru z pera Stepana Sosnového. Paradoxně nejvíc nacistů a bojovníků z násilných band jako UPA, včetně Ukrajinců sloužících v ukrajinské divizi SS Galitzien pocházela z tradičně nacionalistických oblastí jako Halič, Volyň a Lvov,[53] které byly v meziválečném období součástí Polska a hladomor se jich nedotkl. Miliony Ukrajinců však zároveň bojovaly v Rudé armádě proti nacistickému Německu a ukrajinského původu byli někteří sovětští velitelé jako Timošenko, Vorošilov, Grečko, Malinovskij nebo Jeremenko.

Dnešní postoj Ruska

editovat
 
Ruský prezident Medvěděv a prezident Ukrajiny Janukovyč uctívají v Kyjevě památku obětí ukrajinského hladomoru, květen 2010.
 
Státy které prohlásily hladomor na Ukrajině 1932–1933 za akt genocidy.

Bývalý sovětský disident Alexandr Solženicyn v roce 2008 v článku v deníku Izvestija přirovnal hladomor na Ukrajině v letech 1932–1933 k hladomoru v Rusku v letech 1921–1922. Podle Solženycina se v obou případech jednalo o důsledek bezohledné bolševické politiky vůči rolníkům.

Rusko považuje hladomor na Ukrajině za tragédii způsobenou politikou násilné kolektivizace ze strany stalinského režimu, která kromě Ukrajiny zasáhla také některé oblasti jižního Ruska a severní Kazachstán,[54] ale aktivně se brání tomu, aby na mezinárodním poli byl hladomor šířeji uznán za akt sovětské genocidy vůči Ukrajincům. Z depeší amerických velvyslanectví zveřejněných serverem WikiLeaks např. vyplývá, že tehdejší prezident Dmitrij Medveděv upozornil ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, že když prohlásí tyto události za genocidu, zpochybní Rusko nároky Ázerbájdžánu na Náhorní Karabach.[55]

Uznání za akt genocidy

editovat

Ukrajina tento hladomor z let 1932–1933 oficiálně prohlásila za akt genocidy.

Kromě Ukrajiny považují hladomor na Ukrajině za genocidu následující státy:

Austrálie, Brazílie, Česko, Ekvádor, Estonsko, Gruzie, Kanada, Kolumbie, Irsko[56], Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Moldávie[57], Německo, Nizozemsko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko[58], USA a Vatikán.

Evropská unie uznala hladomor na Ukrajině za genocidu 15. prosince 2022.[59]

Česko uznalo 6. dubna 2022 tento hladomor za akt genocidy ukrajinského národa. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v roce 2022, u příležitosti 90. výročí hladomoru, přijala usnesení, které jej prohlašuje za akt genocidy stalinistického režimu:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky prohlašuje před lidem Ukrajiny, zejména přeživšími hladomoru a rodinami i příbuznými miliónů obětí, že:

a) uznává uměle vyvolaný hladomor v letech 1932 - 1933 na Ukrajině za otřesný zločin genocidia proti ukrajinskému lidu a proti lidskosti;

b) důrazně odsuzuje tyto zločiny namířené proti ukrajinskému lidu, masovou represi a porušování lidských práv a svobod;

c) s hlubokým zármutkem uctívá památku obětí hladomoru na Ukrajině, který byl v letech 1932 - 1933 zrůdným totalitním režimem záměrně vyvolán, aby zlomil odpor ukrajinského lidu k násilné kolektivizaci a zdeptal jeho národní sebevědomí;

d) vyjadřuje jménem českého národa hlubokou soustrast příbuzným a blízkým milionům lidí, již se stali oběťmi hladomoru, který úmyslně a cíleně vyvolal zločinný stalinský režim;

e) vyjadřuje v kontextu současné válečné agrese Ruské federace proti Ukrajině svoji odhodlanost přispět k prosazování mezinárodních principů, včetně odhalování pachatelů těchto zločinů, které by zabránily tomu, aby se v budoucnu mohla podobná tragédie kdekoli na světě opakovat.

PS PČR, Usnesení PS 6.4. 2022, [60]

Připomínka na Ukrajině

editovat

Od 26. listopadu 1998 se na základě dekretu prezidenta Ukrajiny oběti masových hladomorů na Ukrajině let 1921–1923, 1932–1933 a 1946–1947 připomínají každoročně čtvrtou sobotu v listopadu.[61][62]

Dne 13. ledna 2010 uznal apelační soud v Kyjevě Stalina, Lazara Kaganoviče, Stanislava Kosiora, Vlase Čubara, Mendela Chatajeviče a další tehdejší vedoucí představitele komunistické strany a vlády SSSR a Ukrajiny vinnými z organizování genocidy ukrajinského národa.

Podle průzkumu z listopadu 2013 plně souhlasilo 33,7 % Ukrajinců a 30,4 % spíše souhlasilo s tvrzením, že Holodomor byl důsledkem činů spáchaných sovětskými orgány v čele s diktátorem Josifem Stalinem.[63]

Obraz v umění

editovat

Literatura

editovat
  • román Ulasa Samčuka Marie (1934)
  • román Vasyľa Barky Žovtyj kňaz (1963)

Film

editovat
  • Hladomor´33 (rusky Голод 33), Sovětský svaz/Ukrajina, 1991
  • Povodyr (ukrajinsky Поводир), Ukrajina, 2013
  • Dítě číslo 44 (anglicky Child 44), USA, 2015
  • Trpká úroda (anglicky Bitter Harvest), Kanada, 2017
  • Pan Jones (anglicky Mr. Jones), Polsko/Velká Británie/Ukrajina, 2019

Hudba

editovat

Bretonský písničkář Denez Prigent věnoval událostem hladomoru kompozici Pláč nad Kyjevem[64][65]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ https://www.umoloda.kiev.ua/number/3792/196/162998/
  2. ↑ Хто й навіщо прагне переглянути Закон "Про Голодомор 1932—1933 років в Україні" [online]. УКРАЇНСЬКА ПРЕС-ГРУПА [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d CONQUEST, ROBERT. The harvest of sorrow : Soviet collectivization and the terror-famine. New York: Oxford University Press 412 pages, 8 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-19-504054-6, ISBN 978-0-19-504054-8. OCLC 13270411 
  4. ↑ The famine of 1932–33. [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2010-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-06. 
  5. ↑ ENGERMAN, David. Modernization from the Other Shore [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ TUMIS, Stanislav. Historiografie hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933.. HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY [online]. Carolinum, 2/2016 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ https://holodomormuseum.org.ua/wp-content/uploads/2019/04/978-966-2260-15-1.pdf
  8. ↑ a b SNYDER, TIMOTHY, 1969-. Krvavé země : Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. 1. vyd. Praha: Paseka 493 s. ISBN 978-80-7432-254-9, ISBN 80-7432-254-8. OCLC 862712823 
  9. ↑ Solzhenitsyn attacks Bush over Ukraine. the Guardian [online]. 2008-04-02 [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GRAZIOSI, Andrea. The Years of Hunger: Soviet Agriculture, 1931-1933. By R. W. Davies and Stephen G. Wheatcroft. The Industrialisation of Soviet Russia, no. 5. New York: Palgrave Macmillan, 2004. xvi, 555 pp. Appendix. Notes. Bibliography. Glossary. Index. Tables. $110.00, hard bound.. Slavic Review. 2008, roč. 67, čís. 3, s. 774–775. Dostupné online [cit. 2021-11-28]. ISSN 0037-6779. DOI 10.2307/27652988. 
  11. ↑ DAVIES, R. W. The years of hunger : Soviet agriculture, 1931-1933. New York: Palgrave Macmillan xvii, 555 pages s. Dostupné online. ISBN 0-333-31107-8, ISBN 978-0-333-31107-3. OCLC 52251306 
  12. ↑ ANDREEV, E. M.; АНДРЕЕВ, Е. М. Naselenie Sovetskogo Soi︠u︡za : 1922-1991. Moskva: "Nauka" 139, [5] pages s. Dostupné online. ISBN 5-02-013479-1, ISBN 978-5-02-013479-9. OCLC 29588348 
  13. ↑ GHODSEE. A Tale of "Two Totalitarianisms": The Crisis of Capitalism and the Historical Memory of Communism. History of the Present. 2014, roč. 4, čís. 2, s. 115. Dostupné online [cit. 2021-11-28]. ISSN 2159-9785. DOI 10.5406/historypresent.4.2.0115. 
  14. ↑ DAVIES, R. W.; WHEATCROFT, Stephen G. Stalin and the Soviet Famine of 1932 – 33: A reply to Ellman. Europe-Asia Studies. 2006-06-01, roč. 58, čís. 4, s. 625–633. Dostupné online [cit. 2021-11-28]. ISSN 0966-8136. DOI 10.1080/09668130600652217. 
  15. ↑ GANSON, Nicholas. The Soviet famine of 1946-47 in global and historical perspective. 1. vyd. New York: Palgrave Macmillan 1 online resource (xix, 218 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-230-62096-4, ISBN 0-230-62096-5. OCLC 497757196 
  16. ↑ MAGOCSI, Paul R. A history of Ukraine : the land and its peoples. 2nd, rev. and expanded ed. vyd. Toronto: University of Toronto Press xxvii, 894 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-4426-4085-6, ISBN 1-4426-4085-5. OCLC 463766328 
  17. ↑ Tauger, Mark B. (2001). "Natural Disaster and Human Actions in the Soviet Famine of 1931–1933". The Carl Beck Papers in Russian and East European Studies (1506): 1–65. doi:10.5195/CBP.2001.89. ISSN 2163-839X. Archived from the original on 12 June 2017.
  18. ↑ Raleigh, Donald J. (2001). Provincial Landscapes: Local Dimensions of Soviet Power, 1917–1953. University of Pittsburgh Press. p. 167. ISBN 978-0822970613.
  19. ↑ Zubov, s. 687.
  20. ↑ a b ZIEGLER, Aleš. Pomoc Československé republiky hladovějícímu Rusku a Ukrajině v letech 1921-23 a 1932-33. Brno, 2019 [cit. 2021-12-01]. Rigoróní práce. Masarykova univerzita. s. 81–82. Dostupné online.
  21. ↑ ZIEGLER, Aleš. Hladomor na Ukrajině v letech 1932 - 1933. Brno, 2006 [cit. 2021-12-01]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Vladimír Goněc. Dostupné online.
  22. ↑ PIROZHKOV, Serhii. Population Loss in Ukraine in the 1930s and 1940s. Příprava vydání Bohdan Krawchenko. London: Palgrave Macmillan UK (Harrowgate). Dostupné online. ISBN 978-1-349-22671-9. DOI 10.1007/978-1-349-22671-9_6. S. 84–96. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-349-22671-9_6. 
  23. ↑ Human rights questions, including alternative approaches for improving the effective enjoyment of human rights and fundamental freedoms. [online]. United Nations General Assembly [cit. 2017-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-13. 
  24. ↑ UKÁZKA: Hlad, střelba, smrt. Kniha Krvavé země odkrývá nejen ukrajinské dějiny. iDnes.cz [online]. 16. března 2014. Dostupné online. 
  25. ↑ A. Zubov (red.), Dějiny Ruska 20. století I.
  26. ↑ COMMENTARY: Re-counting Holodomor losses [online]. Ukrainian Weekly. Dostupné online. 
  27. ↑ Голод 1932–1933 годов: трагедия российской деревни - Издательство РОССПЭН. www.rosspen.su [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-15. 
  28. ↑ Gavin N. Harris, Příběhy z doby „holodomoru“ na Ukrajině, Seznam médium, 9.3.2023
  29. ↑ Demographic Research. gis.huri.harvard.edu [online]. [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ RuskoDnes.cz. www.ruskodnes.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-06. 
  31. ↑ REFLEXU, Jiří X. Doležal, reportér. Omylem milovaný nacionalista Solženicyn. iDNES.cz [online]. 2008-08-08 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  32. ↑ Solženicyn nesnadný: Kritik bolševismu a obdivovatel ruského imperialismu?. FORUM 24 [online]. [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b Solzhenitsyn, Putin and the historical myth-making that drives Russian imperialism [online]. [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (švédsky) 
  34. ↑ Putin dá cenu Solženicynovi - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2007-06-05 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  35. ↑ ELTSOV, Peter. What Putin’s Favorite Guru Tells Us About His Next Target [online]. Politico, 2015-02-10 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ Swallowing shameless lies. The Guardian. 2008-04-03. Dostupné online [cit. 2024-05-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  37. ↑ LIBER, George. Urban growth and ethnic change in the Ukrainian SSR, 1923–1933. Soviet Studies. 1989-10, roč. 41, čís. 4, s. 574–591. Dostupné online [cit. 2024-05-22]. ISSN 0038-5859. DOI 10.1080/09668138908411838. (anglicky) 
  38. ↑ SERBYN, R. Lemkin on Genocide of Nations. Journal of International Criminal Justice. 2009-03-01, roč. 7, čís. 1, s. 123–130. Dostupné online [cit. 2020-12-07]. ISSN 1478-1387. DOI 10.1093/jicj/mqp002. (anglicky) 
  39. ↑ Nationalities in 1926 and 1937 [online]. 2015-08-31 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ VALLIN, JACQUES; MESLÉ, FRANCE; ADAMETS, SERGUEI. A new estimate of Ukrainian population losses during the crises of the 1930s and 1940s. Population Studies. 2002-01-01, roč. 56, čís. 3, s. 249–264. PMID: 12553326. Dostupné online [cit. 2020-12-30]. ISSN 0032-4728. DOI 10.1080/00324720215934. PMID 12553326. 
  41. ↑ Popraveni hladem: neznámá genocida Ukrajinců 1932–1933 My a Ukrajina. www.myaukrajina.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  42. ↑ Zubov s. 812n.
  43. ↑ Konzulát Ukrajiny ve městě Brno. www.ukrkonzulat.cz [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  44. ↑ Bohdan Zilynskyj a kol.: Dějiny Ukrajiny. Praha : NLN, 2015, ISBN 978-80-7106-409-1, Kapitola Velký hladomor let 1932-1934, s. 294-299
  45. ↑ 30 U.N. member-states sign joint declaration on Great Famine [online]. The Ukrainian Weekly [cit. 2017-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-03. 
  46. ↑ Timothy Snyder, Krvavé země
  47. ↑ Mikhail Sergeevich Gorbachev (2006). "Manifesto for the Earth: action now for peace, global justice and a sustainable future". s.10. ISBN 1-905570-02-3
  48. ↑ February, 5 in history – Russiapedia. russiapedia.rt.com [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-08. 
  49. ↑ Oriental Review [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-14. 
  50. ↑ DAVIES, R. W.; TAUGER, M. B.; WHEATCROFT, S. G. Stalin, Grain Stocks and the Famine of 1932-1933. Slavic Review. 1995/ed, roč. 54, čís. 3, s. 642–657. Dostupné online [cit. 2020-12-07]. ISSN 0037-6779. DOI 10.2307/2501740. (anglicky) 
  51. ↑ ZIEGLER, Aleš. Člověk cítí stále jenom hlad. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Dějiny a současnost. 2009, roč. 31, čís. 4, s. 22. ISSN 0418-5129. 
  52. ↑ Valentin Berezhkov, Kak ja stal perevodčikom Stalina, Moscow, DEM, 1993, ISBN 5-85207-044-0. p. 317
  53. ↑ WANNER, Catherine. Heroes and Villains: Creating National History in Contemporary Ukraine. By David R. Marples. Budapest: Central European University Press, 2007. xxi, 363 pp. Notes. Bibliography. Index. Tables. Map. $47.95, hard bound.. Slavic Review. 2009, roč. 68, čís. 1, s. 201–202. Dostupné online [cit. 2020-01-30]. ISSN 0037-6779. DOI 10.1017/s0037677900000619. 
  54. ↑ 30 U.N. member-states sign joint declaration on Great Famine. The Ukrainian Weekly. 16. listopadu 2003. Dostupné online. 
  55. ↑ WikiLeaks. Candid discussion with Prince Andrew on the Kyrgyz [online]. 2010-11-29. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Ireland’s Senate recognizes Holodomor of 1932-1933 in Ukraine as genocide. www.ukrinform.net [online]. [cit. 2022-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ DESK, The Kyiv Independent news. Romania, Moldova, Ireland recognize Holodomor as genocide against Ukrainian people. The Kyiv Independent [online]. 2022-11-24 [cit. 2022-12-21]. Dostupné online. 
  58. ↑ PREDSEDA NÁRODNEJ RADY SLOVENSKEJ REPUBLIKY. www.nrsr.sk [online]. [cit. 2022-12-21]. Dostupné online. 
  59. ↑ ALMQVIST, Viktor. Holodomor: Parliament recognises Soviet starvation of Ukrainians as genocide. News [online]. Evropský parlament, 2022-12-15 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ https://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=15832
  61. ↑ Dekret Prezidenta Ukrajiny č. 1310/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Oficiální webový portál parlamentu Ukrajiny [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  62. ↑ PEREBYINIS, Yevhen. Zítra, tradičně čtvrtou... [online]. Twitter, 2020-11-27 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. 
  63. ↑ Poll: Almost two-thirds of Ukrainians believe famine of 1932-1933 was organized by Stalinist regime. Interfax-Ukraine [online]. Dostupné online. 
  64. ↑ Пісня бретонською мовою про Голодомор – Gwerz Kiev "Плач по Києву". ТЕКСТИ. Dostupné online [cit. 2017-01-08]. 
  65. ↑ Denez Prigent — Gwerz Kiev (feat. Karen Matheson)

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hladomor_na_Ukrajině&oldid=24245366“