Žralok šedý

druh žraloka
(přesměrováno z Hexanchus griseus)

Žralok šedý (Hexanchus griseus) je druh žraloka dorůstající až 4,8–5,5 metru a dosahující hmotnosti 600 kg a více.[2] Samice bývá větší než samec. Samice má okolo 90 mláďat, která jsou dlouhá 40–60 cm.

Jak číst taxoboxŽralok šedý
alternativní popis obrázku chybí
Žralok šedý
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Řádšedouni (Hexanchiformes)
Čeleďšedounovití (Hexanchidae)
Rodžralok (Hexanchus)
Binomické jméno
Hexanchus griseus
(Bonnaterre, 1788)
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento žralok má dlouhé protáhlé štíhlé tělo a krátký tupý rypec, velké oči bez víček a zpravidla svítivě tyrkysové oči. V horní čelisti jsou zuby do trojúhelníku a v dolní pilovité. Na rozdíl od jiných žraloků, kteří mají pět žaberních štěrbin před prsními ploutvemi, jich má šest. Pomáhají mu získat z vody více kyslíku (od předu dozadu se zmenšují). Zadní část břišních ploutví u samců je přeměněna na kopulační orgán. Ocasní ploutev je dlouhá, v zadní části je vidět výřez. Zbarvení je velmi proměnlivé, většinou šedé a kakaově hnědé. Břišní strana je světlejší.

Rozšíření

editovat

Obývá většinou hluboké vody tropického, subtropického a mírného pásu. V moři se pohybuje maximálně do hloubky 1900 m. Ve dne se drží u dna a odolává velkému tlaku, v noci však vyplouvá na lov do 200 m. V některých oblastech zejména severských ho však lze najít v hloubce okolo 70 metrů.

Potrava

editovat

Živí se rejnoky, olihněmi, rybami a dokonce i tuleni. Kromě toho tento žralok loví málo pohyblivé živočichy dna, např. korýše. Proto se pohybuje hlavou dolů, v úhlu asi 45–60° vůči dnu.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bluntnose sixgill shark na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715

Externí odkazy

editovat