Hermann von Ramberg
Hermann svobodný pán von Ramberg (německy Hermann Friedrich Freiherr von Ramberg) (24. listopadu 1820 Vídeň – 26. prosince 1899 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v roce 1841, jako důstojník generálního štábu se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách. Později byl účastníkem dalších válečných tažení, v hodnosti plukovníka bojoval v bitvě u Hradce Králové (1866). V roce 1881 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1881–1889 byl zemským velitelem v Chorvatsku, respektive 13. armádního sboru v Záhřebu. V roce 1883 krátce zastával funkci chorvatského bána.
Hermann von Ramberg | |
---|---|
Chorvatský bán | |
Ve funkci: 4. září 1883 – 4. prosince 1883 | |
Předchůdce | Ladislaus Pejacsevich |
Nástupce | Károly Khuen-Héderváry |
Zemský velitel v Chorvatsku (od 1. ledna 1883 13. armádní sbor v Záhřebu) | |
Ve funkci: 1. listopadu 1881 – 1. listopadu 1889 | |
Předchůdce | Franz Philippovich |
Nástupce | Josef von Reicher |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1881), polní podmaršál (1874), generálmajor (1868) |
Narození | 24. listopadu 1820 Vídeň |
Úmrtí | 26. prosince 1899 (ve věku 79 let) Štýrský Hradec |
Titul | svobodný pán |
Rodiče | Georg von Ramberg |
Příbuzní | Arthur von Ramberg a Victor von Ramberg (sourozenci) |
Profese | politik a důstojník |
Ocenění | Řád Albrechtův |
Commons | Hermann von Ramberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel z německé rodiny původem z Hannoverska s historií sahající až do 15. století.[1] Narodil se jako druhorozený syn c. k. polního podmaršála Georga Heinricha Ramberga (1786–1855), velitele pevnosti Terezín.[2] Externě studoval gymnázium ve Vídni, poté pokračoval ve studiích práv na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1841 vstoupil do armády jako kadet k 6. dragounskému pluku. V roce 1847 byl povýšen na rytmistra a během revolučních let 1848–1849 bojoval v Uhrách, kde byl mimo jiné pobočníkem ruského generála Fjodora Panjutina. Po porážce maďarské revoluce sloužil u 1. kyrysnického pluku, u kterého dosáhl hodnosti majora (1855). V roce 1857 se stal jako podplukovník zástupcem velitele 1. kyrysnického pluku.[3] V roce 1864 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 7. kyrysnického pluku,[4] s nímž se zúčastnil prusko-rakouské války,[5] bojoval v bitvách u České Skalice a Hradce Králové.
V roce 1868 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Pécsi,[6] souběžně se podílel na reformách u kavalerie, které inicioval generální inspektor jezdectva Leopold von Edelsheim-Gyulai. Od roku 1874 byl velitelem 14. pěchotní divize v Prešpurku a v roce 1874 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[7] V roce 1878 byl pověřen velením 5. armádního sboru určeného pro okupaci Bosny a Hercegoviny.[8] Poté se jako velící generál vrátil do Prešpurku (1878–1881)[9] a nakonec byl od roku 1881 velícím generálem v Záhřebu,[10] k datu 1. listopadu 1881 obdržel hodnost generála jezdectva.[11] Po reorganizaci rakousko-uherské armády se v roce 1883 stal velitelem 13. armádního sboru,[12] respektive zemským velitelem pro Chorvatsko-Slavonské království s čerstvě připojenou oblastí tzv. Vojenské hranice se sídlem v Záhřebu.[13]
Chorvatský bán
editovatOd září do prosince 1883 zastával krátce funkci chorvatského bána, respektive vojenského královského komisaře pro Chorvatsko.[14] Jeho dočasnému působení v čele státní správy Chorvatska předcházely nepokoje, které vypukly poté, co uherský ministr Gyula Szapáry nechal na základě chorvatsko-uherského vyrovnání na všechny veřejné budovy umístit společné státní znaky Chorvatska a Uherska s dvojjazyčnými nápisy. V Záhřebu a dalších městech došlo k protestům proti maďarským nápisům a dosavadní chorvatský bán hrabě Ladislaus Pejačević po marných pokusech o zklidnění situace koncem srpna ze své funkce odstoupil. Na návrh uherského premiéra Tiszy jmenoval císař František Josef I. generála Ramberga královským vojenským komisařem s pravomocemi bána. Ramberg proti nepokojům zasáhl vojenskou silou a i po odstranění maďarských nápisů nechal strážit veřejné budovy vojenskými hlídkami. Po urovnání poměrů z funkce vojenského komisaře odstoupil na začátku prosince a následně byl jmenován oficiálně nový chorvatský bán hrabě Károly Khuen-Héderváry. Ramberg nadále zůstal velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, k datu 1. listopadu 1889 byl penzionován.[15]
Tituly a ocenění
editovatOd roku 1849 byl uživatelem šlechtického titulu svobodného pána, který získal jeho otec.[16] Jako zemský velitel v Chorvatsku obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady na oslovení Excelence.[17] Od roku 1882 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 96 dislokovaného v Karlovaci.[18][19] Za vojenské zásluhy získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[20]
Rakousko-Uhersko
editovat- Vojenský záslužný kříž (1850)[21]
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1878)
- Řád železné koruny I. třídy (1883)
- velkokříž Leopoldova řádu (1889)
Zahraničí
editovat- Řád bílého orla (Rusko)
- Řád sv. Stanislava (Rusko)
- rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
- velkokříž Řádu svaté Anny (Rusko)
- velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
- komandér Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
- velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
- velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
- rytíř Řádu Jindřicha Lva (Brunšvicko)
- rytíř Řádu Adolfa Nasavského (Nasavsko)
Jeho jméno nese vojenský pochod Ramberg-Marsch zkomponovaný Franzem Sommerem pro záhřebský armádní sbor.[22]
Rodina
editovatV roce 1865 se oženil s Ottilií Franciskou Annou, rozenou hraběnkou Bredovou (1845–1935).[23] Z manželství se narodily tři děti,[24] z nichž dcera Elsa (1867–1948) zůstala svobodná. Syn Egon Viktor (1869–1938) působil v diplomacii a před první světovou válkou byl konzulem v Johannesburgu a Kapském Městě. Mladší syn Arthur (1875–1970) vystudoval práva a působil jako státní úředník, byl vládním radou u štýrského místodržitelství.[25]
Jeho starší bratr Arthur (1819–1875) se proslavil jako malíř, další bratr Viktor (1828–1906) byl generálem rakousko-uherské armády. Sestra Selma (1822–1910) byla manželkou c. k. plukovníka hraběte Gottharda Pachty z Rájova.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Historie rodu Rambergů dostupné online
- ↑ Rodina Georga Heinricha Ramberga na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus für 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 363 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes für 1866; Vídeň, 1866; s. 96, 376 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 142 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1874; s. 107 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 112 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 114 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 103, 114 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Služební postup Hermanna von Ramberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 147 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 570–571 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 96 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 96 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 570 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Hermanna von Ramberga in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1889; Vídeň, 1889; s. 286 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 128 dostupné online
- ↑ Ramberg-Marsch dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1884; Gotha, 1884; s. 665–666 dostupné online
- ↑ Rodina Hermanna von Ramberg na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 729–730 dostupné online