Herbert VIII. z Auerspergu
Herbert respektive Herbard VIII. svobodný pán z Auerspergu (německy Herbard VIII. von und zu Auersperg, slovinsky Hervard VIII. Turjaški, 15. června 1528, Vídeň – 22. září 1575 u Budačky na vojenské hranici) byl rakouský (slovinský) šlechtic z rodu Auerspergů. Působil jako guvernér Kraňska podporující protestantismus a jako generál císařské armády ve válkách proti Turkům.
| Herbert VIII. z Auerspergu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. června 1528 Vídeň |
| Úmrtí | 22. září 1575 (ve věku 47 let) Vojenská hranice |
| Děti | Kryštof z Auerspergu |
| Rodiče | Trojan z Auerspergu a Anna Egkh zu Neuburg |
| Příbuzní | Dětřich II. z Auerspergu a Hervart IX. z Auerspergu[1] (vnoučata) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generál |
 multimediální obsah na Commons | |
Život a kariéra
editovat
Herbard z Auerspergu se narodil v jedné z nejstarších rakouských rodin v době šíření luteránství a turecké invaze do habsburských zemí.
Herbard se narodil jako syn Trojana z Auerspergu a jeho manželky Anny baronka z Egcku. Po absolvování školy ve Vídni byl poslán na několik let ke dvoru klevských vévodů, kteří patřil k příbuzným Auerspergů.[2]
V roce 1546 zahájil svou úspěšnou vojenskou kariéru pod vedením chorvatského generála Ivana Lenkoviće na „Vindické“ vojenské hranici (Hornoslavonská Krajina) a v roce 1548 se jako 20letý stal kapitánem strategicky důležitého uskockého střediska Senj na pobřeží Dalmácie a v březnu 1550 byl povýšen do panského stavu.
K velkému selhání Herbarda z Auerspšergu došlo v roce 1565. Velkovezír Mehmed Sokolović nařídil svému synovci, bosenskému guvernérovi Mustafu Sokolovićovi, aby zaútočil na Krupu na Uni, díky hrdinné chorvatské obraně Krupy po 16 dnech Mustafovi došel střelný prach a olovo. Zatímco Mustafa poslal pro zásobování do Banje Luky, Ausperg s chorvatským bánem Petrem z Erdődy a Peterem Farkasićem dorazili se 7000 vojáky na protější břeh řeky Uny. Slunjski a Farkasić naléhavě opakovaně žádali Auerspergera, aby jim dal 1 000 jezdců a 1 000 pěchotních vojáků, se kterými by překročili Unu a zaútočili na nepřítele, Auersperger však odmítl, neboť se obával početní převahy Turků. Mustafa nakonec dostal nové zásoby a provedl velký rozhodující útok, dobyl pevnost a všechny obránce pobil.[3]
I přesto byl Auersperg, díky své statečnosti a úspěšnému výkonu v bitvě u Bosenské Nového Gradu (1566) na řece Uně jmenován „Landeshauptmannem“ (zemským hejtmanem) Kraňského vévodství (1566–1575) se sídlem na zámku Auersperg.
Jako horlivý stoupenec Lutherova učení Auersperg jako guvernér v Kraňsku upřednostňoval protestantské učení, spřátelil se a byl hostitelem velkého reformátora Primože Trubara [4] a prostřednictvím svého syna Kryštofa z Auerspergu nabídl útočiště na hradě Auersperg/Turjak prvnímu překladateli bible do místního jazyka, Juriji Dalmatinovi. Herbard z Auerspergu se jako uznávaný pilíř protestantismu ostře postavil proti protireformačním opatřením vnitrorakouského soudu ve ŠtýrskémHradci a postavil se na odpor katolickým klerikům v Kraňsku, kteří byli v zemi většinou cizí.
V letech 1560-1563 byl Auersperg pověřen obranou chorvatsko-osmanské hranice a pobřeží Jaderského moře a v letech 1565-1569 za slovinské pohraničí. Po smrti Ivana Lenkoviće (1569) se stal generálem odpovědným za celou rakouskou vojenskou pohraniční oblast na jihovýchodě.
Herbert VIII. z Auerspergu přišel o život v září 1575 v bitvě u chorvatské hranice u Budačky v boji s výraznou přesilou tureckých jednotek. Auersperg byl sťat a jeho useknutá hlava byla 9. listopadu 1575 s jásotem vystavena na kopí při triumfálním tažení vítěze Ferhata Beje v Konstantinopoli. Později však rodina Auerspergů od Turků ostatky koupila. Traduje se, že celková částka, kterou Herbardova vdova zaplatila jako výkupné za propuštění jejich syna Wolfa Engelbrechta, který byl zajat ve stejné bitvě, umožnilo postavení velkolepé mešity Ferhata paši v Banje Luce. [5]
Jak uvádí Janez Valvasor: „...aby pomstil vysoce váženou hlavu Herbarda z Auerspergu, podobně, jako učinili Turci“, byly sťaté hlavy dvou osmanských pašů, Hasana Paši, bejlerbeje Bosny a Mehmeta, sultánova synovce a hercegovinského paši, kteří se při útěku utopili v řece Kupě, po drtivé porážce u Sisaku, které dosáhl Herbardův bratranec Ondřej z Auerspergu, rovněž vystaveny nabodené na kopích. [6]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Herbard VIII von Auersperg na anglické Wikipedii.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Peter von Radics, Herbard VIII., Freiherr zu Auersperg 1528-1575, Vienna, Wilhelm Braumüller, 1862, p. 10
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Theodor Elze (ed), Primus Trubers Briefe, mit den dazu gehörigen Schriftstücken, Bibliothek des Literarischen Vereins vol. 215, Stuttgart, Litterarischer Verein in Stuttgart, 1897, p. 114
- ↑ János Asbóth (Johann von Asbóth), Bosnien und die Herzegowina: Reisebilder und Studien, Vienna, A. Hölder, 1888, p. 374
- ↑ Valvasor, Die Ehre des Herzogthums Crain, vol. 15, p. 526, quoted (in the German original) by Peter von Radics, Herbard VIII., Freiherr zu Auersperg 1528–1575, p. 66
Literatura
editovat- Metnitz, Gustav Adolf, Auersperg, Herbard VIII. Freiherr , in: Neue Deutsche Biographie 1 (1953), str. 437 (online, německy)
- Peter von Radics, Herbard VIII., Freiherr zu Auersperg 1528–1575, Wien, Wilhelm Braumüller, 1862 (online, německy)
- Franz Krones, Auersperg: Herbard VIII. (X.) , in: Allgemeine Deutsche Biographie, Leipzig 1875, sv. 1: Van der Aa - Baldamus, str. 639 (online, německy)
- Polona Šega, Turjak skozi čas, Turjak Turistično društvo, Turjak 1990,ISBN 86-900991-1-5 (slovinština)
- Georg Khisl zu Kaltenbrunn, Herbard Freiherr zu Auerspergs wahrhafftige Thaten, Laibach 1576
- Herbard von Auersperg, in: Carniola, Vaterländische Zeitschrift, Laibach 1839/40, Nr. 94-97
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert VIII. z Auerspergu na Wikimedia Commons
