Hemolymfa
Hemolymfa je obdobou krve u mnoha skupin bezobratlých živočichů, například u hmyzu, korýšů nebo měkkýšů. Je známa také pod českým označením krvomíza (což je vlastně doslovný překlad). Hemolymfa obíhá v otevřených cévních soustavách.[1][2] To znamená, že se volně vlévá mezi orgány a nemůže tak být oddělena krev a míza – proto krvomíza. Obsahuje různé anorganické a organické látky, jako například různé bílkoviny a hormony.[2] Jsou v ní přítomny i krevní buňky – hemocyty. Ty slouží především k pohlcování cizorodých částic (jednoduchý imunitní systém) a hojení ran.[1]
Důležitou funkcí hemolymfy je transport kyslíku.[1] K tomu jsou v hemolymfě dýchací barviva. Nejčastějším dýchacím barvivem u bezobratlých živočichů je namodralý hemocyanin,[1] ale u různých druhů bezobratlých existují i jiná barviva, jako například hemoglobin (typický pro obratlovce včetně člověka), hemerytrin nebo chlorokruorin.[3] U některých skupin (hmyz, stonožky, mnohonožky) je vyvinuto dýchání pomocí vzdušnic, při kterém kyslík není transportován hemolymfou. V jejich hemolymfě tedy dýchací barviva chybí.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d KOVAŘÍK, František a kol. Hmyz: chov, morfologie. Jihlava: Madagaskar, 2000, str. 44.
- ↑ a b c VÁCHA, Martin; BIČÍK, Vítězslav; PETRÁSEK, Richard; ŠIMEK, Vladimír a FELLNEROVÁ, Ivana. Srovnávací fyziologie živočichů. 2. vyd. Brno: Přírodovědecká fakulta MU Brno, 2004, str. 57.
- ↑ VÁCHA, Martin; BIČÍK, Vítězslav; PETRÁSEK, Richard; ŠIMEK, Vladimír a FELLNEROVÁ, Ivana. Srovnávací fyziologie živočichů. 2. vyd. Brno: Přírodovědecká fakulta MU Brno, 2004, str. 92.
Literatura
editovat- KOVAŘÍK, František a kol. Hmyz: chov, morfologie. Jihlava: Madagaskar, 2000. 295 s. ISBN 80-86068-24-2.
- VÁCHA, Martin et al. Srovnávací fyziologie živočichů. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. 165 s. ISBN 80-210-3379-7.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hemolymfa na Wikimedia Commons
