Heinrich Franz von Bombelles
Heinrich Franz hrabě von Bombelles (francouzsky Henri-François comte de Bombelles) (26. července 1789 Versailles – 31. března 1850 Savenstein, Kraňsko, dnes Boštanj, Slovinsko) byl rakouský šlechtic, rakouský diplomat francouzského původu. Od roku 1805 sloužil v c. k. armádě a jako důstojník byl účastníkem napoleonských válek. Po Vídeňském kongresu působil v rakouské diplomacii, byl vyslancem v Rusku, Portugalsku a italských státech.[1][2] V letech 1836–1848 byl vychovatelem pozdějšího císaře Františka Josefa.
| Heinrich Franz hrabě von Bombelles | |
|---|---|
 | |
| Rakouský vyslanec v Sardinii | |
| Ve funkci: 1831 – 1836 | |
| Rakouský vyslanec v Portugalsku | |
| Ve funkci: 1827 – 1828 | |
| Narození | 26. června 1789 Versailles |
| Úmrtí | 31. března 1850 (ve věku 60 let) nebo 31. května 1850 (ve věku 60 let) Boštanj |
| Titul |  hrabě |
| Choť | Sophia Maria Jane Fraser (od 1827) |
| Rodiče | Marc-Marie de Bombelles a Marie-Angélique de Bombelles |
| Děti | Louisa z Clam-Martinic Karl von Bombelles Marcus, Graf von Bombelles de la Motte Sainte-Liée |
| Příbuzní | Louis Philippe de Bombelles a Charles-René de Bombelles (sourozenci) Jindřich Karel z Clam-Martinic a Bohuslav z Clam-Martinic (vnoučata) |
| Profese | diplomat a voják |
| Commons | Heinrich von Bombelles |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny portugalského původu, která po Velké francouzské revoluci emigrovala do Rakouska.[3][4] Narodil se na zámku Versailles jako nejmladší ze tří synů diplomata markýze Marca Marie de Bombelles (1744–1822) a jeho manželky Marie-Angélique de Bombelles, rozené baronky de Mackau (1762–1800). Po přesídlení rodiny do Rakouska vstoupil Heinrich v šestnácti letech do rakouské armády a již v roce 1805 se zúčastnil války proti Francii. V následujících mírových letech sloužil u 32. pěšího pluku v Petrovaradínu.[5] Ve válce roku 1809 bojoval v bitvách u Aspern a Esslingu a dosáhl hodnosti kapitána. Po válce byl přidělen k 29. pěšímu pluku na Moravě.[6] V roce 1813 bojoval v bitvě u Lipska a poté doprovázel generála Merveldta s diplomatickým poselstvím do Londýna. V závěrečném tažení proti napoleonské Francii v roce 1815 byl pobočníkem arcivévody Ferdinanda d'Este.
Po skončení napoleonských válek se dlouhodobě věnoval diplomacii, v roce 1815 byl legačním radou v Lisabonu a v letech 1816–1827 byl ve stejné funkci zástupcem velvyslance v Petrohradě Ludwiga Lebzelterna.[7] V letech 1827–1828 byl rakouským vyslancem v Lisabonu.[8] V letech 1831–1836 byl vyslancem v Sardinském království se sídlem v Turíně,[9][10] odkud od roku 1832 vykonával i kompetence diplomatického zastoupení pro Parmské vévodství.[11] V roce 1836 byl povolán do Vídně, kde převzal výchovu synů arcivévody Františka Karla, tedy i pozdějšího císaře Františka Josefa.[12][13] Františka Josefa a jeho bratry doprovázel na jejich první vzdálenější cestě z Vídně do Tyrolska a Bavorska.[14] Jako společník dospívajících arcivévodů (ve Dvorských schematismech uváděn pod španělským výrazem ajo) setrval u dvora až do vypuknutí revoluce v roce 1848,[15] kdy císařskou rodinu doprovázel do Innsbrucku.
V roce 1848 odešel do soukromí, pobýval v Meranu, Bad Ischlu a Brixenu. V roce 1849 koupil panství Stavenstein (dnešní Boštanj ve Slovinsku), kde o rok později zemřel.[16]
Tituly a ocenění
editovatJako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1815 jmenován c. k. komořím[17] a později ve funkci vychovatele v císařské rodině obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1836).[18] Během diplomatické služby získal několik vyznamenání od zahraničních panovníků. Mimo jiné byl také čestným členem Akademie Tiberina v Římě.[19]
velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Sardinie)
velkokříž Konstantinova řádu sv. Jiří (Parma)
komandér Řádu věže a meče (Portugalsko)
Řád svatého Vladimíra III. třídy (Rusko)
rytíř Řádu meče (Švédsko)
.png){kind=small}
Rodina
editovatBěhem působení v Lisabonu se seznámil s Angličankou Sophií Fraserovou (1804–1884), dcerou britského generála v portugalských službách Sira Henryho Davida Frasera (1762–1810). Vzali se v roce 1828, Sophie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodily čtyři děti. Starší syn Markus (1830–1906) vyženil s hraběnkou Ferdinandou Draškovićovou majetek v Chorvatsku a usadil se na zámku Opeka. Mladší syn Karl Albert (1832–1889) sloužil u c. k. námořnictva, dosáhl hodnosti viceadmirála a v letech 1877–1889 byl nejvyšším hofmistrem korunního prince Rudolfa. Starší dcera Luisa (1836–1921) byla manželkou poslance říšské rady hraběte Richarda Clam-Martinice (1832–1891), mladší dcera Sophie (1843–1928) se provdala za pozdějšího hornorakouského místodržitele barona Viktora Puthona (1843–1919).[20]
Měl dva starší bratry, Ludwig (Louis, 1780–1843) působil také v rakouské diplomacii, byl dlouholetým vyslancem v Sasku, Toskánsku a Švýcarsku. Prostřední z bratrů Karl Renatus (Charles-René, 1785–1856), sloužil v rakouské armádě, později byl nejvyšším hofmistrem a nakonec třetím manželem bývalé francouzské císařovny Marie Luisy.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 391–392 dostupné online
- ↑ Personální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 320 (heslo Bombelles) ISBN 80-7185-089-6
- ↑ Rodina Bombelles na webu francearchives.gouv.fr dostupné online
- ↑ Militär-Almanach XIX.; Vídeň, 1808; s. 152 dostupné online
- ↑ Militär-Almanach XXIII.; Vídeň, 1813; s. 138 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1827; Vídeň, 1827; s. 215 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1829; Vídeň, 1828; s. 212 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1833; Vídeň, 1833; s. 213 dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1836; Gotha, 1836; s. 106 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1834; Vídeň, 1834; s. 215–216 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1838; Gotha, 1838; s. 105 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums f○r das Jahr 1838; Vídeň, 1838; s. 174 dostupné online
- ↑ URBAN, Otto: František Josef I.; Praha, 1991; s. 20 ISBN 80-204-0173-3
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 94 dostupné online
- ↑ Zámek Savenstein na webu gradovislovenije.si dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1817; Vídeň, 1817; s. 77 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1837; Vídeň, 1837; s. 87 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Franze Bombellese in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1848; Vídeň, 1848; s. 168 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 148–149 dostupné online