Wikipedie

Gregg L. Semenza

americký lékař

Gregg L. Semenza (* 12. července 1956 New York) je americký profesor pediatrie, biologické chemie a onkologie na Univerzitě Johnse Hopkinse a laureát Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství v roce 2019. Působí jako ředitel cévního programu na Ústavu pro buněčné inženýrství.[1] V roce 2016 získal Laskerovu cenu.[2] Je známý díky svému objevu HIF-1α, který umožňuje rakovinným buňkám přizpůsobit se prostředí s nedostatkem kyslíku. V roce 2019 obdržel společně s Peterem Ratcliffem a Williamem Kaelinem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku.[3][4]

Prof. Gregg L. Semenza
Gregg L. Semenza (9. prosince 2019)
Gregg L. Semenza (9. prosince 2019)
Rodné jménoGregg Leonard Semenza
Narození12. července 1956 (68 let)
Flushing
Alma materPerelmanova fakulta medicíny Pensylvánské univerzity
Harvardova univerzita
Dukeova univerzita
Povolánívysokoškolský učitel a lékař
ZaměstnavatelUniverzita Johnse Hopkinse
OceněníE. Mead Johnson Award (2000)
Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2010)
Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2012)
Stanley J. Korsmeyer Award (2012)
Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2014)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Gregg Semenza se narodil roku 1956 v newyorském Flushingu.[5] Po absolvování střední školy Sleepy Hollow High School v roce 1974 začal studovat lékařskou genetiku na Harvardově univerzitě.[6] Poté studoval na Pensylvánské univerzitě, kde roku 1984 získal za svojí práci o sekvenci genů spojených s recesivní genetickou poruchou beta-talasémie doktorát.[6][7][8] Následně absolvoval Duke University Hospital v oboru pediatrie[9] a postdoktorandské stipendium na Univerzitě Johnse Hopkinse. Po ukončení studií založil a stal se prvním ředitelem cévního programu na Ústavu pro buněčné inženýrství při Univerzitě Johnse Hopkinse.[6]

Semenza je ženatý s Laurou Kaschovou-Semenzovou, se kterou se seznámil během studií na Univerzitě Johnse Hopkinse a která provozuje jedno z univerzitních zařízení pro genotypizaci.[6]

Výzkum

editovat
 
Ilustrace toho, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku

Semenza zkoumal genovou expresi u transgenních zvířat, aby určil, jak ovlivňuje produkci erythropoetinu (EPO) v jejich těle. Podařilo se mu identifikovat genové sekvence, které exprimují hypoxií-indukovaný faktor (HIF). Jeho práce ukázala, že HIF proteiny se skládají ze dvou částí; HIF- 1β a HIF-1α, která se za běžných okolností rozpadá. Zabránit tomuto procesu, jak Semenza ukázal, dokáže pouze nízká hladina kyslíku v těle. O HIF-1α dále zjistil, že je nezbytný pro výrobní proces EPO, protože testované subjekty, které měly nedostatek HIF-1α, vykazovaly malformované krevní cévy a sníženou hladinu EPO. Dalším Semenzovým objevem bylo, že nadprodukce HIF-1α může vést k rakovině.[10]

Semenzův výzkum se překrývá s výzkumem Williama Kaelina a Petera Ratcliffea ohledně mechanismu detekce kyslíku v buňkách a toho, jak je produkce EPO regulována HIF a dalšími faktory. To vedlo k vývoji léků, které pomáhají léčit anémii, rakovinu a selhání ledvin.[11]

Vybraná ocenění

editovat

Kontroverze

editovat

Po udělení Nobelovy ceny se v databázi PubPeer začaly objevovat upozornění na Semenzovy studie, které nesou známky falšování dat.[25] Na základě manipulace a falšování obrázků ve článcích byl nejprve nucen stáhnout čtyři publikace z významného vědeckého časopisu PNAS.[26] Následně čelil vyšetřování vedeném vydavatelstvím časopisu Nature pro integritu své práce u dalších 17 studií.[27][28] Výsledkem bylo, že ke konci roku 2023 měl Semenza retrahováno již 10 článků[29] a v databázi PubPeer přes 50 upozornění na různé pochybnosti v jeho vědeckých publikacích, ve kterých je často korespondenčním autorem[30]. Semenza se tak stává nobelistou v jehož pracích bylo identifikováno jedno z největších množství podvodů.

V pracích Petera Ratcliffa a Williama Kaelina, kteří obdrželi Nobelovu cenu spolu se Semenzou, nebyly známky falšování dat objeveny.[25].

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gregg L. Semenza na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Gregg L. Semenza, M.D., Ph.D. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ FOUNDATION, Lasker. Oxygen sensing – an essential process for survival - The Lasker Foundation [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2019 [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b KOLATA, Gina; SPECIA, Megan. Nobel Prize in Medicine Awarded for Research on How Cells Manage Oxygen - The prize was awarded to William G. Kaelin Jr., Peter J. Ratcliffe and Gregg L. Semenza for discoveries about how cells sense and adapt to oxygen availability.. The New York Times. 7. 10. 2019. Dostupné online [cit. 8. 10.2019]. (anglicky) 
  5. ↑ Gregg L. Semenza: Facts [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Profile of Gregg L. Semenza. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. August 17, 2010, roč. 107, čís. 33, s. 14521–14523. Dostupné online [cit. 8. 10. 2019]. DOI 10.1073/pnas.1009481107. PMID 20679204. (anglicky) 
  7. ↑ Johns Hopkins geneticist Gregg Semenza wins Lasker Award for insights into how cells sense oxygen [online]. 13. 9. 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SEMENZA, Gregg. Molecular genetic analysis of the silent carrier of beta thalassemia (haplotype) [online]. Pensylvánská univerzita, 1984. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Gairdner Award [online]. 7. 10. 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b HURST, Jillian H. William Kaelin, Peter Ratcliffe, and Gregg Semenza receive the 2016 Albert Lasker Basic Medical Research Award. The Journal of Clinical Investigation. September 13, 2016, roč. 126, čís. 10, s. 3628–3638. Dostupné online. ISSN 0021-9738. DOI 10.1172/JCI90055. PMID 27620538. (anglicky) 
  11. ↑ LEDFORD, Heidi; CALLAWAY, Ewen. Biologists who decoded how cells sense oxygen win medicine Nobel [online]. 7. 10. 2019 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Gregg L. Semenza, M.D., Ph.D. [online]. Johns Hopkins Medicine [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Gregg L. Semenza, MD, PhD [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ E. Mead Johnson Award in Pediatric Research [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-15. (anglicky) 
  15. ↑ 72 New Members Chosen By Academy [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ 2008 Elected Members [online]. Association of American Physicians, 20. 12. 2019 [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-20. (anglicky) 
  17. ↑ Nobel Prize in Physiology or Medicine awarded to 2010 Gairdner Laureates [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-07. (anglicky) 
  18. ↑ Two NAM Members Receive Albert Lasker Basic Medical Research Award [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Gregg L. Semenza. Institut de France. Grands Prix des Fondations. April 21, 2015. Dostupné online [cit. 12. 12. 2017]. (anglicky)  Archivováno 12. 12. 2017 na Wayback Machine.
  20. ↑ The 2012 Stanley J. Korsmeyer Award: William G. Kaelin, Jr., MD, and Gregg L. Semenza, MD, PhD [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-15. (anglicky) 
  21. ↑ Wiley: The 13th Annual Wiley Prize in Biomedical Sciences Awarded for Advancements in Oxygen Sensing Systems [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ FOUNDATION, Lasker. Oxygen sensing – an essential process for survival [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ GALLAGHER, James. How cells sense oxygen wins Nobel prize. www.bbc.com. 7. 10. 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2019 [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b Leonid Schneider. Gregg Semenza: real Nobel Prize and unreal research data. For Better Science [online]. 2020-10-07 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  26. ↑ Ivan Oranski. Nobel Prize winner Gregg Semenza retracts four papers. Retraction Watch [online]. 2022-09-03 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  27. ↑ Holly Else. Dozens of papers co-authored by Nobel laureate raise concerns. Nature [online]. 2022-10-21 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  28. ↑ Katherine Irving. Nobel Prize Winner Faces Investigation into Paper Integrity. TheScientist [online]. 2022-10-21 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  29. ↑ Ellie Kincaid. Nobel Prize winner Gregg Semenza tallies tenth retraction. Retraction Watch [online]. 2023-10-02 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  30. ↑ PubPeer – Gregg L Semenza [online]. PubPeer [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gregg_L._Semenza&oldid=24424885“