Wikipedie

Gletscherbahn Kaprun

síť lanovek v rakouské obci Kaprun

Gletscherbahn Kaprun je název několika lanovek v rakouské obci Kaprun, které vedou na horu Kitzsteinhorn. Provozovatelem je společnost Gletscherbahnen Kaprun AG, kterou 1. srpna 1963 založily Tauernkraftwerke AG, obec Kaprun a spolková země Salcbursko za účelem rozvoje ledovce v celoroční lyžařské středisko (Alpincenter Kaprun).

Gletscherbahnen Kaprun Aktiengesellschaft
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1965
SídloKaprun, RakouskoRakousko Rakousko
Adresa sídlaKitzsteinhornplatz 1a, 5710
Souřadnice sídla47°12′28,66″ s. š., 12°41′25,48″ v. d.
Klíčoví lidé
  • Norbert Karlsböck (předseda správní rady)
  • Arno Gasteiger (předseda dozorčí rady)
Charakteristika firmy
Oblast činnostihorské železnice
Obrat40,9 milionů eur (2016/17)
Zaměstnanci272
Identifikátory
Oficiální webkitzsteinhorn.at
ISINAT0000A10ZR5
LEI5299001S879NO04TJI15
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled z Kitzsteinhornu na ledovec, Kaprun a Zell am See.

Přehled

editovat

Tabulkový přehled lanových drah (vleky nejsou zahrnuty) GBK:

Lanová dráha Druh Uvedení
do provozu 		Nadmořská výška
dolní stanice
(v m) 		Nadmořská výška
horní stanice
(v m) 		Délka
(v m) 		Kapacita
cestujících
za hodinu
Gletscherjet 1 24kabinová lanovka 2001 911 1 979 2 508 1 800
Gletscherjet 2 15místná monokabelová gondola 2002 1 978 2 450 1 460 2 200
Gletscherjet 3 Kombinovaný výtah s 10místnými kabinkami a 8místnými lavicemi 2015 2 448 2 628 1 010 3 600
Gletscherjet 4 10místná monokabelová gondola 2015 2 628 2 926 1 150 3 326
Panoramabahn 8místná monokabelová gondola 1991 928 1 979 2 549 1 850
Gipfelbahn Kabinová lanovka (60 osob) 1966/1981 2 452 3 029 2 200 600
Gletscher-Shuttle nadzemní lanová dráha 1990 2 928 3 020 257 500
6er-Sonnenkarbahn 6sedačková lanovka s ochrannými kryty proti povětrnostním vlivům 1997 2 414 2 673 759 3 000
2er-Sonnenkarbahn 2sedačková lanovka 1987 2 414 2 611 780 1 440
Langwiedbahn 4sedačková lanovka s ochrannými kryty proti povětrnostním vlivům 1990 1 976 2 453 1 505 2 200
Gratbahn 4sedačková lanovka s ochrannými kryty proti povětrnostním vlivům 1992 2 450 2 656 1 127 2 670
6er-Kristallbahn 6místná sedačková lanovka s ochrannými kryty proti povětrnostním vlivům a vyhřívanými sedadly 2007 2 265 2 678 1 820 2 600
8er-Schmiedingerbahn 8místná sedačková lanovka s ochrannými kryty proti povětrnostním vlivům a vyhřívanými sedadly 2016 2 530 2 775 721 2 900
Maiskogelbahn 10místná monokabelová gondola 2018 748 1 570 3 813 2 800
Almbahn Kaprun 6sedačková lanovka s ochrannými kryty proti povětrnostním vlivům 2006 1 125 1 733 2 206 2 000
3K Maiskogel-Langwied 32místná trikabelová lanovka 2019 1 570 1 975 4 311 2 700

Gletscherbahn Kaprun 1

editovat

Gletscherbahn Kaprun 1 je tříúseková visutá lanová dráha, která byla uvedena do provozu 12. prosince 1965. Díky jejímu zpřístupnění ledovců Schmiedingerkees a Maurerkees se Kitzsteinhorn stal první ledovcovou lyžařskou oblastí v Rakousku.

Úseky 1 a 2

editovat

Kabinová lanovka byla uvedena do provozu 12. prosince 1965. Nejnižší úsek z Kapruner Thörl na Salzburger Hütte měl délku 2 028 metrů s výškovým rozdílem 970 metrů. Druhý úsek lanovky začínal u Salzburger Hütte, vedl kolem Krefelder Hütte do Alpincenter a výškový rozdíl činil 554 metrů.

Druhý úsek velkokabinové obousměrné lanové dráhy byl v roce 1990 nahrazen novou čtyřsedačkovou lanovkou (Langwiedbahn) a první úsek byl v roce 1991 nahrazen novou osmimístnou gondolovou lanovkou (Panoramabahn).

Úsek 3

editovat
 
Do roku 2016 se jednalo o nejvyšší sloup lanovky na světě.

Gletscherbahn Kaprun 3 je třetím úsekem lanovky na Kitzsteinhorn, která byla uvedena do provozu 26. listopadu 1966. Byla postavena společnostmi Elin, Waagner-Biro a Swoboda a navržena jako velká gondolová lanovka se dvěma kabinami (každá s kapacitou 60 osob). Jezdí z dolní stanice Alpincenter ve výšce 2453 m n. m. do stanice na severozápadním hřebeni Kitzsteinhornu ve výšce 3029 m n. m. Délka této lanovky je 2 208 metrů a její maximální sklon činí 42 %. Doba jízdy činí 8,5 minuty a maximální rychlost 36 km/h.

Gletscherbahn Kaprun 3 má dva podpůrné sloupy, které byly až do výstavby lanovky Ha Long Queen ve Vietnamu nejvyššími podpůrnými sloupy lanovky na světě. Jedná se o 113,6 metru vysokou ocelovou příhradovou konstrukci, která je zasazena do čtvercového betonového bloku o délce strany 17 metrů, jenž je umístěn na skalním zubu. Konstrukce se skládá z centrální ocelové trubky o průměru 2,2 metru, v níž je umístěn výtah pro údržbu a žebřík. Tento tubus je podepřen osmi parabolickými ocelovými vzpěrami o průměru 500 milimetrů. Tyto vzpěry jsou k centrálnímu tubusu připojeny každých 10 metrů. Původní výška podpěrného sloupu činila 103 metrů. Od té doby byla dvakrát navýšena, nejprve na 106,9 metrů a nakonec na 113,6 metrů. Stavba byla zahájena a dokončena v roce 1966.[1]

Gletscherbahn Kaprun 2

editovat
Související informace naleznete také v článku Gletscherbahn Kaprun 2.
 
Vlaková souprava Gletscherbahn Kaprun 2 vjíždí do horní stanice
 
Jedna z vlakových souprav Gletscherbahn Kaprun 2 čekající v dolní stanici několik týdnů před požárem

Gletscherbahn Kaprun 2 (GBK 2) byla pozemní lanová dráha, která byla uvedena do provozu 23. března 1974 po přibližně dvou a půl letech výstavby. Vzhledem k prudkému nárůstu počtu návštěvníků již Gletscherbahn Kaprun 1 nestačila, a proto se v roce 1969 začala plánovat výstavba druhé lanovky. Navzdory vysokým nákladům na stavbu ve výši přibližně 197 milionů šilinků bylo rozhodnuto o výstavbě podzemní lanové dráhy, neboť mohla fungovat bez ohledu na počasí. Slavnostní položení základního kamene projektu se uskutečnilo 19. listopadu 1971, tunel byl hlouben převážně pomocí tunelovacího stroje a vrtné práce byly dokončeny zhruba po roce. Dne 21. března 1974 bylo vydáno povolení k provozu tehdy největší lanové dráhy na světě – první den provozu nového systému nastal 23. března 1974 po ukončení zkušebního provozu.[2][3][4]

Dráha měla délku přibližně 3 900 metrů, přičemž prvních 625 metrů vedlo přes ocelový most k portálu tunelu, čistá délka tunelu činila 3286 metrů. Průměrný sklon byl 411,4 ‰, maximální sklon 500 ‰. Pohon systému – 2 elektromotory, každý o výkonu 800 kW – byl umístěn v horní stanici, zatímco napínací systém kabelů o hmotnosti 13 tun byl umístěn ve spodní stanici. Stavbu zajišťovaly společnosti Waagner-Biro, Elin, Swoboda a Siemens.

Oba vlaky byly trvale spřažené dvouvozové jednotky a nesly názvy „Gletscherdrachen“ a „Kitzsteingams“, které jezdily na neobvyklém rozchodu 946 milimetrů. Každá jednotka byla dlouhá 29 metrů a šířka vozu činila 1,80 metru. Jedna vlaková souprava dokázala přepravit až 180 osob z dolní stanice do Alpincenter (47° 12′ 31″ s. š., 12° 41′ 20″ v. d.) za přibližně 8,5 minuty. Alpincenter se nachází v nadmořské výšce 2 450 m. Maximální rychlost dosahovala 10 m/s (36 km/h). Přepravní kapacita systému tedy byla 1240 cestujících za hodinu. V roce 1994 byly obnoveny a modernizovány vlakové soupravy. Až do vypuknutí požáru bylo přepraveno přibližně 18 milionů osob a zařízení tak bylo považováno za lanovku s největším počtem cestujících v Rakousku.[5]

Lanovka byla jednokolejná s výhybkou Abt uprostřed trati. V oblasti průjezdního bodu se nacházela prostřední stanice „Breitriesenalpe“, kam bylo možno dojet i na lyžích. Pod Salzburger Hütte končila sjezdovka před 650 m dlouhým přístupovým tunelem, jenž byl na jedné straně vybaven umělou sjezdovkou pro lyžaře a umožňoval přístup k nástupišti s lyžemi na nohou. Když byla lanovka po požáru v roce 2000 uzavřena, nemohl být tunel nadále využíván.

Poslední oficiální hlavní kontrola proběhla v červnu 1997, poslední generální oprava v září 2000.

Požár lanovky v roce 2000

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Požár lanovky v Kaprunu.

Při požáru ze dne 11. listopadu 2000 zemřelo na následky uhoření či vdechnutí kouře 155 lidí, včetně strojvedoucího a turisty v protijedoucím vlaku a tří lidí v horní stanici. Tunel byl ještě nějakou dobu používán pro přepravu materiálu, ale poté byl trvale uzavřen. Stále jím vede zásobovací a odpadní potrubí z Alpincenter. Poté, co v roce 2014 vypršela koncese na provoz zařízení, byly všechny části dolní stanice a 600 m dlouhý ocelový most definitivně demontovány. Horní stanice je nyní využívána jako sklad.

Gletscherjet 1–4

editovat

Lanovka Gletscherjet 1 byla otevřena 23. prosince 2001 a jednosedačková lanovka Gletscherjet 2 19. října 2002. Obě lanovky nahradily pozemní lanovou dráhu Gletscherbahn Kaprun 2 a jezdí souběžně s úseky 1 a 2 lanovky Gletscherbahn Kaprun 1. Výstavba lanovek Gletscherjet 3 a Gletscherjet 4 začala na jaře 2014 a byla dokončena na podzim 2015.[6]

Kristallbahn

editovat

Kristallbahn, odpojitelná vyhřívaná šestisedačková lanovka s novou trasou, nahrazuje lanovku Krefelderhüttenlift.

Technické parametry

editovat
  • Dolní stanice: 2 260 m n. m.
  • Horní stanice: 2 671 m n. m.
  • Výškový rozdíl: 412 m
  • Délka: 1 820 m
  • Rychlost jízdy: 5 m/s (18 km/h)

Maiskogelbahn

editovat

Maiskogelbahn je monokabelová gondola pro 10 cestujících, která byla uvedena do provozu 14. prosince 2018.[7][8][9] Horní stanice Maiskogelbahn slouží zároveň jako dolní stanice lanovky 3S-Bahn, jež byla otevřena na konci listopadu 2019. Díky tomu lze cestovat z Kaprunu přímo na ledovec.[10]

Technické parametry

editovat
  • Dolní stanice: 768 m n. m.
  • Horní stanice: 1 570 m n. m.
  • Výškový rozdíl: 802 m
  • Délka: 3 813 m
  • Rychlost jízdy: 6 m/s (21,6 km/h)

3K Maiskogel-langwied

editovat

3K Maiskogel-Langwied je lanovka typu 3S-Bahn zajišťující spojení mezi Kitzsteinhornem (Langwiedboden) a horní stanicí Maiskogelbahn. Do provozu byla uvedena 30. listopadu 2019.[10][11][12][13]

Technické parametry

editovat
  • Dolní stanice: 1 570 m n. m.
  • Horní stanice: 1 975 m n. m.
  • Výškový rozdíl: 405 m
  • Délka: 4 311 m
  • Rychlost jízdy: 8 m/s (28,8 km/h)

Další lanovky

editovat

Přestože je Kitzsteinhorn v podstatě celoročním lyžařským areálem, musel být v roce 1986 kvůli klimatickým změnám poprvé na několik týdnů přerušen lyžařský provoz během horkého léta. Od roku 1999 se na Kitzsteinhornu používají také sněžná děla, která zajišťují sněhovou pokrývku zejména v oblasti mezi Alpincenter a dolním okrajem ledovce. V roce 2004 byly poprvé instalovány ochranné sněhové fólie proti tání sněhu.

Struktura společnosti

editovat

Správní rada

editovat

Ředitel Thomas Maierhofer, od 1. srpna 2023[14]

Dozorčí rada

editovat
  • Rudolf Zrost, předseda
  • Domenik David, místopředseda

Prokurista

editovat
  • Günther Brennsteiner

Základní kapitál a akcionáři

editovat
Akcionáři[15]
(stav k září 2015)
Podíl Akcionáři v milionech
eur 		Další údaje o akcionářích
40,19 % Gemeinde Kaprun 1,8086
33,34 % Kapruner Tourismus Holding GmbH 1,5003 100% dceřiná společnost Kapruner Wirtschaftstreuhand GmbH, daňová poradenská firma se sídlem v Kaprunu[16][17]
11,00 % Tourismusverband Kaprun 0,4950
8,79 % Kapruner Promotion & Lifte Ges.m.b.H 0,3956 Člen dozorčí rady: mimo jiné Karlsböck Norbert Ing.[18]
6,68 % Private und Mitarbeiter der Gesellschaft 0,3005
100,00 % Základní kapitál 4,5000

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gletscherbahn Kaprun na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Seilbahnstütze Gipfelbahn Kitzsteinhorn (Kaprun, 1966). Structurae [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Salzburger Nachrichten vom 10. November 1971.
  3. ↑ Gletscherbahn Kaprun II. www.bergbahngeschichte.de [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archiv Salzburger Nachrichten. www.sn.at [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Salzburger Nachrichten vom 13. November 2000.
  6. ↑ Pressetexte und Presseinformationen : Kitzsteinhorn Kaprun : Gletscherskigebiet Österreich. web.archive.org [online]. 2014-08-26 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kaprun: Maiskogelbahn in Betrieb. salzburg.orf.at [online]. 2018-12-14 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Maiskogel: das ortsnahe Familienskigebiet in Kaprun. www.kitzsteinhorn.at [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ MK Maiskogelbahn: Moderne 10er-Gondelbahn am Maiskogel. www.skiresort.de [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Highlights, Zahlen und Fakten zur K-onnection. www.kitzsteinhorn.at [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ 3K K-onnection: Verbindung von Maiskogel und Kitzsteinhorn. www.skiresort.de [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pinzgauer Skigebiete fusionieren weiter. salzburg.ORF.at [online]. 2019-10-16 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  13. ↑ Neue Verbindung auf Kitzsteinhorn eröffnet. salzburg.ORF.at [online]. 2019-11-30 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Thomas Maierhofer 🏔️ neuer Vorstand der Gletscherbahnen Kaprun AG. www.kitzsteinhorn.at [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Unternehmensprofil Gletscherbahnen Kaprun AG 🏔️ Kitzsteinhorn. www.kitzsteinhorn.at [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  16. ↑ NACHRICHTEN, Salzburger. Die Gletscherbahn gehört jetzt Kaprun. Salzburger Nachrichten [online]. 2012-05-31 [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ STEUERBERATUNGSGESELLSCHAFT, Kapruner Wirtschaftstreuhand GmbH. Startseite. www.kapruner-wt.com [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  18. ↑ Österreichische Wirtschaftsinformationen im Blick. wirtschaft.at [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

editovat
  • Peter Obermüller: Kaprun – Dokumentation der Katastrophe am Kitzsteinhorn. Colorama, Salcburk 2004, ISBN 3-901988-32-7.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gletscherbahn_Kaprun&oldid=24376174“