Giosuè Carducci

italský básník a učitel
(přesměrováno z Giosue Carducci)

Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 18601904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906[3][4].

Giosuè Carducci
Rodné jménoGiosuè Alessandro Giuseppe Carducci
Narození27. července 1835
Valdicastello Carducci
Úmrtí16. února 1907 (ve věku 71 let)
Bologna
Místo pohřbeníhřbitov boloňské kartouzy (44°29′44″ s. š., 11°18′35″ v. d.)
PseudonymEnotrio Romano
Povoláníspisovatel, básník, novinář, politik, vysokoškolský učitel, literární kritik a filolog
StátItálieItálie Itálie
Alma materconvent of Scolopi (od 1849)
Vyšší normální škola, třída literatury a filozofie (1853–1856)
Významná dílaÓdy barbarské
OceněníNobelova cena za literaturu (1906)
Politická příslušnostHistorická krajní levice
Manžel(ka)Elvira Menicucci
DětiBeatrice Carducci
Libertà Carducci[1]
RodičeMichele Carducci[1] a Ildegonda Celli[2][1]
PříbuzníGiosuè Bevilacqua (vnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Giosuè Carducci

Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí.

Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu, ale i romantismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země.

Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni.

Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ (citace z odůvodnění Švédské akademie), nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna.

  • Rime (1857, Verše),
  • Juvenilia (1857-1880),
  • Rime Nuove (1861-1887, Nové verše), s motivy politickými i intimními,
  • Levia gravia (1861-1871),
  • L'Inno a Satana (1865, Hymnus na Satana), tato báseň, v níž Carducci zobrazil Satana jako symbol pokroku, přírody a pozemské radosti, učinila autora slavným, avšak vzbudila též bouřlivé polemiky.
  • Giambi ed epodi (1867, Jamby a epody),
  • Decennalia (1871),
  • Poesie (1871),
  • Nuove poesie (1873),
  • Studii letterarii (1874-1881, Literární studie)
  • Odi Barbare (1877, Ódy barbarské), Nuovi Odi Barbari (1882, Nové ódy barbarské) a Terzi Odi Barbare (1889, Třetí ódy barbarské), tři sbírky lyrické poezie, ve kterých geniálním způsobem a s velikou erudicí napodobil staré metrické prvky Horaciových ód a zpracoval je v novou ryze moderní poezii, plnou síly, ohně a hlubokých citových akcentů.
  • La poesia barbara nei secoli XV. e XVI. (1881), odborné dílo,
  • Confessioni e battaglie (1882), odborné dílo,
  • Ça ira (1883),
  • Conversationi critiche (1884), odborné dílo,
  • Vite e ritratti (1885), odborné dílo
  • Piemonte (1890), historicko-politická óda,
  • Rime e ritmi (1897-1898)

Česká vydání

editovat

Reference

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat