Generalplan Ost

Generalplan Ost (GPO) byl německý plán genocidy obyvatelstva teritorií okupovaných Německem ve východní Evropě během 2. světové války a po jejím ukončení a kolonizace těchto území německým obyvatelstvem. Akce byla připravena v roce 1941 a schválena o rok později. Plán navazoval na Hitlerovy plány Lebensraum a měl být splněn po uskutečnění záměru okupace východní Evropy - plánu Drang nach Osten. Generalplan Ost vycházel jednak z nacistických plánů o osídlení Evropy germánskou rasou, jednak z rasových předsudků, podle nichž byli Slované nižší rasou - podlidi, něm. Untermensch.

Vznik a podoba

Plán se zrodil v plánovacím štábu Říšského komisaře pro upevňování němectví (RKF), jímž byl Heinrich Himmler. Tento přísně tajný dokument, který znali jen nejvyšší představitelé nacistického Německa, se v originále nedochoval, ale po válce byl (ve dvou verzích) rekonstruován z různých navazujících memorand a dokumentů. Plán předpokládal, že dojde k vysídlení na východ až za Ural či částečnému vyhlazení asi 50 milionů obyvatel východní Evropy - Rusů, Poláků, Bělorusů, Ukrajinců, Židů i příslušníků pobaltských národů. Existence plánu byla potvrzena SS-Standartenführerem Dr. Hansem Ehlichem, který byl jako vysoký úředník RSHA odpovědný za zpracování návrhů plánu.

Finální verze této etnické čistky byla rozdělen do dvou částí: Kleine Planung (“malý plán”), který plánoval akce, které měly být uskutečněny během války, a Grosse Planung (“velký plán”), který plánoval akce, jenž měly být podniknuty po vítězné válce v dlouhodobém časovém horizontu do 30 let.

Malý plán měl být uveden do praxe ihned, jakmile Němci obsadí území na východě. Tímto způsobem byla připravena jako jedna z prvních realizace germanizace polského území. V časovém horizontu 10 let mělo dojít k úplnému zničení polského národa formou vyhlazení nebo vystěhování za Ural. Stejný osud čekal i další slovanské národy, přičemž pro součet vyhlazení a vystěhování byla u jednotlivých národů stanovena rozdílná procenta:

80-85 % Poláci
50-75 % Češi
55-75 % Bělorusové
55-65 % Ukrajinci
65-85 % Rusové v evropské části Sovětského svazu

Do plánů na vystěhování měly být zahrnuty i ostatní slovanské národy a také např. Litevci. U Slovanů, kteří podle německých plánů směli zůstat v "německém životním prostoru", bylo počítáno s tím, že budou sloužit jako otroci v německých továrnách či na zemědělských velkostatcích německých majitelů, přičemž nebudou moci mít děti a dojde tak k jejich přirozenému vymizení. U části tzv. "rasově vhodných" Slovanů mělo dojít k jejich poněmčení.

Realizace

Němečtí kolonisté přesídlili během akce "Heim ins Reich" ("Zpátky do Říše") na zabraná polská území

Vysídlení Poláků z Velkopolska

Malý plán se začal jako první realizovat v Polsku, kde bylo v rámci operace Tannenberg popraveno přes 20 tisíc příslušníků polské elity. Po ní následovala akce „Inteligence“, při níž bylo zabito přes 40 tisíc polských intelektuálů. Německá okupační moc zavedla v Polsku, resp. v Generálním gouvernementu a na okupovaných polských územích politiku teroru, přičemž prováděla hromadné veřejné popravy i exekuce rolníků, které měly zastrašovat ostatní obyvatelstvo. Postupně docházelo k vysídlování z oblastí určených k další germanizaci a násilnému zabírání zemědělské půdy, přičemž bylo ze svých domovů vyhnáno několik stovek tisíc Poláků. V roce 1941 bylo rozhodnuto, že dojde k úplnému zničení polského národa a v Polsku zůstanou 3 - 4 milióny Poláků, kteří budou sloužit německým kolonistům jako otroci. Jedním z kroků tohoto plánu bylo násilné odebírání rasově "vhodných" polských dětí na "převýchovu" do německých rodin. Násilnická politika vůči Polákům vedla k tomu, že Polsko mělo vedle SSSR největší procentuální ztráty civilistů ve druhé světové válce, jejich počet činil 5,6 mil. (z toho 3 mil. Židé). K dalším zemím s největším počtem zabitých civilistů patřila Jugoslávie s půl miliónem mrtvých (převážně Srbů).

Samostatnou kapitolou je počet zabitých Rusů, Ukrajinců a Bělorusů na územích okupovaných Němci, kde byla zahájena politika genocidy, teroru a vyhladovění. Již v průběhu války byly vypáleny tisíce vesnic z různých důvodů, ať už to byla skutečná či domnělá pomoc partyzánům, nebo cílená likvidace určitých oblastí. Odhaduje se, že v Bělorusku zahynula až čtvrtina tehdejší populace.^[1] V prvním roce po napadení Sovětského svazu Němci zabili nebo nechali zemřít hlady asi 3 miliony sovětských válečných zajatců.^[2]

V Protektorátu Čechy a Morava byly rozpracovány dílčí plány na germanizaci českého prostoru, které jsou známy pod názvem "Konečné řešení české otázky". Tato koncepce postupného ovládnutí Čech a Moravy Němci zapadala do věcného i časového plánu Generalplánu Ost.

Odkazy

Reference

↑ "V běloruské Chatyni upálili nacisté zaživa 149 obyvatel, včetně 75 dětí". Česká televize. 22. března, 2013
↑ "Geografie krvavých zemí Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.". Respekt. 24. listopadu, 2013

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Generalplan Ost na Wikimedia Commons
(česky) Vysídlení Slovanů
(německy)„Wissenschaft – Planung – Vertreibung. Archivováno 18. 12. 2009 na Wayback Machine. Der Generalplan Ost der Nationalsozialisten.“ Eine Ausstellung der Deutschen Forschungsgemeinschaft vom 28. September bis 27. Oktober 2006 im Foyer des Wissenschaftszentrums Bonn
(německy) Generalplan Ost, Juni 1942, v : 1000dokumente.de
(německy) Umfeld des „Generalplans Ost“ Archivováno 28. 12. 2007 na Wayback Machine.
(německy) „Generalplan Ost“ bei LitDok Ostmitteleuropa / Herder-Institut (Marburg)
(německy) Dietrich Eichholtz „Generalplan Ost“ zur Versklavung osteuropäischer Völker
(německy) Hintergrundinformationen und Bildungsmaterial zum Generalplan Ost

[1] "V běloruské Chatyni upálili nacisté zaživa 149 obyvatel, včetně 75 dětí". Česká televize. 22. března, 2013

[2] "Geografie krvavých zemí Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.". Respekt. 24. listopadu, 2013

[1]

[2]