Gaston Paris
Gaston Paris (9. srpen 1839, Avenay-Val-d’Or, Marne – 5. březen 1903, Cannes) byl francouzský romanista, medievalista a člen Francouzské akademie. Platí za doyena francouzské romanistiky.[1]
| Gaston Paris | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Bruno-Paulin-Gaston Paris |
| Narození | 9. srpna 1839 Avenay-Val-d'Or |
| Úmrtí | 5. března 1903 (ve věku 63 let) Cannes |
| Povolání | filolog, medievalista, historik, profesor, literární historik a spisovatel |
| Stát |  Francie |
| Alma mater | École des chartes |
| Témata | dějiny |
| Významná díla | Romania |
| Ocenění | prix Gobert (1866 a 1872) rytíř Řádu čestné legie (1875) důstojník Řádu čestné legie (1886) komandér Řádu čestné legie (1895) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
| Manžel(ka) | Marguerite Paris (od 1891) |
| Rodiče | Alexis Paulin Paris |
| Příbuzní | otec Paulin Paris |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Byl synem spisovatele a jazykovědce Paulina Parise. Studoval mimo jiné románskou filologii na univerzitě v Bonnu u německého romanisty Friedricha Christiana Diezeho, který jej oborově velice ovlivnil.[2] Od roku 1872 zastával pozici profesora francouzského jazyka a literatury na Collège de France v Paříži, mezi jehož studenty zde náležel např. Joseph Bédier.[3] Věnoval se mnoha oblastem, především pak francouzské středověké literatuře a formuloval první hypotézu o vzniku starofrancouzské hrdinské epiky (chansons de geste).[4]
Gaston Paris je autorem řady odborných literárněvědných publikacích a zakladatelem časopisu Revue critique d'histoire et de littérature (1866) a odborně zaměřeného romanistického časopisu Romania (1872).[4]. Byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu (1901, 1902 a 1903).[5]
Dílo (výběr)
editovat- Étude sur le rôle de l'accent latin dans la langue française (1862).
- Histoire poétique de Charlemagne (1865, Básnické dějiny doby Karla Velikého).
- Grammaire historique de la langue française (1868, Historická mluvnice francouzštiny), v publikaci se Paris vyslovil proti puristickým tendencím ve francouzské gramatologii.
- Les Plus anciens monuments de la langue française (1875).
- Deux rédactions du roman des sept sages de Rome (1876).
- Mystère de la passion by Arnoul Gréban (1878), ve spolupráci s Gastonem Raynauden.
- Mélanges de Littérature française au Moyen Âge (1888, Francouzská středověká literatura), v tomto díle Paris poprvé publikoval svoui teorii o vzniku chansons de geste.
- Penseurs et poètes (1897),
- Poèmes et légendes du moyen âge (1900, Středověké básně a legendy).
- François Villon (1901), monografie.
- Legendes du Moyen Âge (1903).
Parisova teorie vzniku chansons de geste
editovatNa základě toho, že děje, které jsou v jednotlivých chansons de geste vypravovány, mají většinou historický základ, ale skutečná fakta jsou v nich zpravidla silně deformována, došel Gaston Paris k názoru, že základem skladeb byly tzv. kantilény, krátké lyricko-epické básně, které vznikaly v 7. až 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí a vyjadřovaly nejprve převážně lyrickou formou hrdost z vítězství, bolest z porážky nebo žal nad mrtvými. V průběhu dalších století pak tyto hypotetické písně prošly literární redakcí a začaly v nich převažovat epické prvky.[6]
Tuto teorii odmítl Parisův žák, literární historik Joseph Bédier. Ve svých čtyřsvazkových Les Légendes épiques (1908-1913, Epické legendy) dokazoval, že jednak o existenci Parisových kantilén neexistuje žádný doklad, jednak že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších.[6]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaston Paris na německé Wikipedii.
- ↑ TRABANT, Jürgen. Mithridates im Paradies: kleine Geschichte des Sprachdenkens. [s.l.]: C.H.Beck 372 s. Dostupné online. ISBN 9783406502002. (německy) Google-Books-ID: _7qtERown6kC.
- ↑ Geschichte des Faches Romanistik. Methodologie (Das Sprachsystem). [s.l.]: Walter de Gruyter 1108 s. Dostupné online. ISBN 9783110938388. (německy) Google-Books-ID: LKBdMfrczF4C.
- ↑ Fondation Singer-Polignac - Joseph Bédier. www.singer-polignac.org [online]. [cit. 2017-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. (francouzsky)
- ↑ a b Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 539.
- ↑ The Nomination Database for the Nobel Prize in Literature
- ↑ a b Josef Kopal: Dějiny francouzské literatury, Melantrich, Praha 1949, str. 11-12.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaston Paris na Wikimedia Commons - Seznam členů Francouzské akademie
| 17. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Louis Pasteur |
1896–1903 Gaston Paris |
Nástupce: Frédéric Masson |
