František Váhala (právník)
František Váhala (13. března 1881 Palačov[1][2] – 3. července 1942 Brno[1][2]) byl český právník, spisovatel, milovník rodného kraje a statečný vlastenec.[2] Působil jako advokát ve Vídni a Valašském Meziříčí. Angažoval se v politické organizaci české menšiny v Rakousku, zejména v Dolních Rakousích. Publikoval studie o státním právu a postavení národnostních menšin. Zahynul v nacistickém vězení.
| František Váhala | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. března 1881 Palačov |
| Úmrtí | 3. července 1942 (ve věku 61 let) Kounicovy koleje |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | advokát, odbojář a spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí a studium
editovatAbsolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a práva na české univerzitě v Praze.[3] Během studií se také věnoval dějinám, geografii, francouzskému, anglickému, arabskému, perskému a tureckému jazyku, v semináři Dr. Albína Bráfa se zabýval finančními a ústavními problémy složených států.[4] Titul doktora práv získal 17. prosince 1907.[3]
Před 1. světovou válkou
editovatPo doktorátu získal místo u soudu ve Vídni, kde pokračoval ve studiu na universitě. Navštěvoval zde přednášky z mezinárodního práva a národního hospodářství.[4] Později se stal advokátním koncipientem u dr. Polešovského. Účastnil se také zakládání Vídeňské Matice (organizace tamní české menšiny) a r. 1908 byl zvolen jejím prvním jednatelem.[4] Potřeby vídeňských Čechů ho vedly ho k tomu, že pracoval na politicko-právních problémech menšin a publikoval na to téma studie.[4] Roku 1911 se podílel na tvorbě politického programu a organizace Čechů v Dolním Rakousku a přednášel o otázkách kulturních, politických a právních.[4]
Roku 1914 si otevřel vlastní advokátní kancelář ve Vídni a převzal zastoupení tamních odborových organisací české sociální demokracie. To ho vedlo k studiu otázek sociálních.[4] Založil Českou edici, umělecké družstvo českých umělců a spisovatelů ve Vídni, a chystal se k vybudování kulturně sociální organizace pro péči o děti československé menšiny v alpských zemích.[4]
Během války
editovatV roce 1915 byl povolán do armády jako jedinoroční dobrovolník. Měsíc po narukování byl denuncován pro smělé vystupování mezi německými vojáky, 16. září 1915 jako politicky podezřelý zatčen, uvězněn v Langendorfu (dnes Dlouhá Loučka) u Uničova, převezen k polnímu soudu do Moravské Ostravy a nakonec do Krakova.[4] Po vyšetřování byl držen v Těšíně ve faktické internaci.[4] V květnu 1916 byl obžalován pro domnělé protirakouské výroky, ale u polního soudu osvobozen, možná i zásluhou dvou českých důstojníků v senátu.[4] Ve vazbě studoval politicko-právní problémy, v očekávání politických a sociálních převratů. Setkal se tam také s politickými vězni.[4] Poté byl převelen jako účetní poručík zeměbranců v Krakově, kde zůstal až do vzniku první republiky.[4] Volný čas v Krakově využíval ke studiu evropských ústav v univerzitní knihovně. Výsledkem byla práce o možnosti přetvoření habsburské monarchie ve spolkový stát, kterou zaslal předsedovi poslaneckého svazu poslaneckého Staňkovi před květnovými proklamacemi r. 1917 v rakouském parlamentu.[4] Události ale mezitím dospěly tak daleko, že myšlenka federace byla r. 1918 opuštěna. Váhala měl zahraniční zprávy a proto se věnoval studiu vnitřních ústavních poměrů v zájmu případného československého státu. V prosinci 1917 dal prostřednictvím J. S. Machara k dispozici návrh nové ústavy československého státu, přičemž se zabýval úpravou základních občanských práv, katastrů, práva jazykového, zřízení okresího a krajského v ČSR.[4]
V meziválečném období
editovatV říjnu 1918 byl vyzván ředitelem Hrdinou, aby se ujal organizace vídeňské menšiny, přijal vedení sekretariátu Českého národního výboru pro Dolní Rakousko a pomáhal při organizaci obdobných institucí v Linci a Štýrském Hradci. Jeho úkolem bylo řídit kampaň pro první volby do rakouského ustavujícího Národního shromáždění. Navzdory těžkostem, hlavně kvůli chybějící organizaci, kterou bylo nutné od základu budovat, a nezkušenosti voličů, se společným úsilím podařilo prosadit zvolení jednoho kandidáta – což bylo považováno za úspěch.[4]
V té době také vypracoval návrhy menšinového práva pro mírovou konferenci v Paříži, vedl jednání s rakouskou vládou, vypracoval memoranda o potřebě menšinových škol ve Vídni, jež stalo se základem jednání o otázce zřízení menšinových škol ve Vídni mezi menšinou a rakouskou vládou.[4] Chtěl umožnit velkým politickým stranám, aby intenzivněji zasáhly do nastávajících zemských voleb, než mohl on, který stál tehdy mimo politické strany a rezignoval i na místo sekretáře Českého národního výboru ve prospěch poslance J. A. Klimeše.[4] Začal organizovat zemědělské menšiny a kolonie na rakouském venkově, aby vídeňští Češi získali zázemí na Moravském poli, které bylo nutno kulturně a hospodářsky povznést a politicky organizovat. Úkol to byl náročný; vyžadoval studia, agitaci, vypracování statutu strany (program a řád). Založil Hospodářskou jednotu a její odbory.[4] V únoru 1920 se konal první sjezd a v lednu 1922 druhý sjezd československých zemědělců v Rakousku za účasti zemědělských menšin chorvatských a slovinských. V celkovém vývoji národa viděl Váhala neobyčejný politický význam zahraničních menšin, zejména rakouské a uherské, a proto nelitoval práce a obětí, aby vytvořil životaschopné organizace.
Roku 1923 přesídlil do Valašského Meziříčí[4] a ve 30. letech do Prahy.[2] Během pobytu v Praze přednášel o osobnostech Valašska.[1]
Nacistická okupace a smrt
editovatPo okupaci českých zemí r. 1939 se zapojil do odboje. Po atentátu na Heydricha byl zatčen a 3. července 1942 popraven v Kounicových kolejích v Brně.[1]
Na rodném domě JUDr. Františka Váhaly (číslo popisné 9) je umístěna pamětní deska, která připomíná jeho mučednickou smrt.
Dílo
editovatJeho politicko-právní práce jsou zčásti rozptýleny po časopisech a kalendářích.[4] Knižně vyšly např.:[5]
- Československý problém v zemích německorakouských. Kniha 1, Likvidace československých lidových mas v německorakouských zemích po světové válce (1919)
- Krise a právo (1937)
- Glosář moudrosti staletí. Kniha 3, Moudrost česká (1940)
Jako redaktor připravil k vydání:[5]
- Ze staré i nové Vídně : ročenka Vídeňské Matice (nejméně 1912 a 1914)
- J.S. Macharovi (1914)
- Dunaj : menšinový kalendář Hospodářské jednoty československých zemědělců v Rakousku na rok 1923
Sestavil také:[4]
- Program a organisační řád československé agrární strany v Rakousku
- Stanovy Hospodářské jednoty
- nové stanovy Českého Srdce
- Dále např. Stanovy Svazu československých válečných invalidů v Rakousku, Úsporného a spotřebního družstva čs. válečných invalidů v Rakousku a Lidového spotřebního družstva, Svazu čs. spotřebních družstev, přepracované stanovy Rak. Osvětového Svazu. Stanovy České Edice, návrh stanov čs. divadelního družstva, Slovanské akciové společnosti tiskárenské.
- Rakouským poměrům přizpůsobil stanovy Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva čs.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d František Váhala v Encyklopedii Brna
- ↑ a b c d František Váhala – Osobnosti Valašska
- ↑ a b Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 2, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II., strana 896
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků. Praha: M. Navrátil, 1930. 560 s. Dostupné online. Kapitola Váhala Fr., s. 474–475.
- ↑ a b Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR (SKC)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Váhala na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Váhala (právník)
