Wikipedie

František Bačkovský

český literární kritik, spisovatel a nakladatel (1854–1908)

František Bačkovský (2. listopadu 1854, Benátky u Ždírce nad Doubravou – 29. listopadu 1908, Chvatěruby[2]) byl český knihkupec, nakladatel, spisovatel a badatel.

František Bačkovský
František Bačkovský
František Bačkovský
Narození2. listopadu 1854
Benátky u Ždírce nad Doubravou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. listopadu 1908 (ve věku 54 let) nebo 23. listopadu 1908 (ve věku 54 let)
Chvatěruby
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materGymnázium Josefa Ressela
Gymnázium Havlíčkův Brod
Povoláníspisovatel, středoškolský učitel, knihkupec, novinář a vydavatel
ChoťMarie Bačkovská[1]
DětiJindřich Bačkovský
Jaroslav Bačkovský
PříbuzníLudmila Bačkovská (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v Benátkách, nyní místní části města Ždírec nad Doubravou v okrese Havlíčkův Brod. Pocházel z rodiny rolníka Václava Bačkovského a jeho manželky Marie.

Studium

editovat

Po obecné škole v Krucemburku studoval na gymnáziích v Chrudimi a Německém Brodě. V letech 1875–1885 studoval češtinu, klasickou filologii a filozofii na pražské univerzitě, kde také promoval a 25. ledna 1886 obhájil dizertační práci s titulem Zevrubné dějiny písemnictví doby nové[3], kterou roku 1913 vydal tiskem. Již během studií se roku 1879 oženil a založil rodinu[4]

Praxe

editovat

V letech 1878–1891 byl suplujícím středoškolským profesorem na gymnáziu v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod), pak se rozhodl učitelskou dráhu opustit.[5]

Editor, redaktor a nakladatel

editovat

Byl zakladatelem a redaktorem literárních časopisů Studentské listy (1881–), Literární obzor, České listy, Literární věstník, Novočeský archiv.[6] Dále přispíval do časopisu Vlast a do Dodatků Kobrova Slovníku naučného. Jeho činnost byla v 80. a 90. letech neobyčejně rozsáhlá a extenzivní. V Praze si roku 1899 otevřel knihkupectví s antikvariátem v domě čp. 1573/II na nároží Žitné a Legerovy ulice. Rozvíjel i nakladatelskou a ediční praxi. Vydával naučnou literaturu, českou beletrii, knihy pro mládež. Jako podnikatel příliš úspěšný nebyl.

Byl spisovatelem, autorem různých prací mluvnických a literárně-historických, které se týkaly zejména doby národního obrození, zapojil se do veřejné celonárodní diskuse o pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, v níž se postavil do role urputného obhájce pravosti dokumentů.

Lingvista

editovat

Aktivně se účastnil diskusí o českém pravopise. Vyjadřoval se k otázce psaní adverbizovaných ustálených předložkových spojení: „Pišme tedy volné sloučeniny mající platnosť příslovcí, vůbec a zvláště ty, jejichžto původ jest zatemněn, vždy dohromady, a pišme tedy na př.: namnoze, poprvé, podruhé, odjinud, nadmíru…“ Zvlášť je taková spojení třeba psát tehdy, jestliže „prvotního významu ještě nijak příslovce ta nepozbyla ani nezatemnila původu svého“ (jako příklady uváděl např. spojení v pravo, v levo, v zadu, na jevo, za živa). ([7]) Zabýval se interpunkcí, byť jeho terminologie (ležací čárka, zvolavník…) se neujala a byla před ní nakonec dána přednost Bartošově. Jako první nastolil otázku ležací čárky (spojovníku) a korigoval zásady pro její používání ([8]) (vyslovil se například proti psaní spojovníku ve zdvojeném příjmení a rozlišil případy, kdy se píše např. neboli, pakli, nežli, zdali od případů, kdy se částice -li spojovníkem odděluje, čímž oponoval například Fr. Bílému, který ji nechtěl oddělovat nikdy) a ujalo se i jeho odmítnutí odsuvníků (apostrofů) ve složených slovech (aby’s, ty’s, řekl’s). V polovině 80. let 19. století napsal spis Kdy jest psáti v češtině na počátku slov písmena veliká?, který je syntézou dosavadních odborných textů a zřejmě prvním soustavnějším pojednáním na toto téma. Byl zastáncem pravidla, aby se ve složených vlastních jménech psalo velké jen první písmeno, a zároveň autorem argumentace, že v místních názvech si slova nedrží původní význam a tedy se v nich mají psát velká i počáteční písmena dalších slov; tuto zásadu chtěl uplatnit nejen na města a vesnice, ale i například na hory, zatímco Český les doporučoval psát s malým „l“, protože si prý slovo „les“ zde původní význam zachovalo, od čehož však ve svých Mluvnických rozpravách pod Lepařovým vlivem ustoupil. Reforma pravopisu z roku 1993 se k některým jeho dávným návrhům vrátila (např. Vánoce, Velikonoce a Hromnice s velkým písmenem či Na Můstku, Na Příkopě, V Jámě, Ve Smečkách). Kritizoval také tehdejší zásadu neoznačovat délku samohlásek ve slovech latinského a řeckého původu, která podle něj vedla k deformaci výslovnosti těchto slov, tedy k tomu, že jsme si v češtině navykli vyslovovat krátce samohlásky, které v původních jazycích byly dlouhé (např. Evrópa, theórie, planéta, mímika, kolléga, kómický, paródie, írónický), podobný důsledek má i psaní krátkého e místo původního ae a oe.[9]

Závěr života a smrt

editovat

V 90. letech se vlivem neúspěšné vydavatelské dramaturgie, gamblerství a nákladného života početné rodiny se šesti dětmi dostal do finančních problémů. V dalším desetiletí se přidaly nemoci a téměř oslepl. Tyto problémy ho dohnaly k sebevraždě.[5] 29. listopadu 1908 odešel z domova a nedal o sobě žádnou zprávu.[10] Když se neozval ani do konce roku, začala mít rodina i obchodní partneři obavy, že v návalu nervové choroby dobrovolně ukončil svůj život.[11] Byla vyslovena domněnka, že v noci z 29. na 30. listopadu 1908 skočil z Čechova mostu do Vltavy; nebylo ji však možné potvrdit, protože neznámého sebevraha odnesl proud.[12] Obavy se potvrdily 11. února 1909, kdy byla u Kralup ve Vltavě nalezena mrtvola staršího muže[13] a Bačkovského synové potvrdili, že jde o jejich otce.[12] Pohřben byl 14. února 1909 v Chvatěrubech, poblíž místa nálezu. Jako místo úmrtí je v matrice uvedeno „Řeka Vltava v katastru Chvatěrubském, okres Velvarský, hejtmanství Slaný“.[2] Způsob jeho odchodu ze života vyvolal vzpomínky na Emanuela Bozděcha, který záhadně zmizel za podobných okolností.[13]

Hlavní práce

editovat
  • Jak sázeti do loterie, bychom zcela jistě vyhráli (1882)
  • O básnické činnosti P. J. Šafaříka a Fr. Palackého (1885)
  • Několik rozprav o F. L. Čelakovském (1886)
  • Oprávce poklesků mluvnických v jazyce českém
  • Zevrubné dějiny písemnictví české doby nové (1884–1887) – nedokončeno
  • Na obranu proti některým Masarykovcům a Gebauerovcům (1887)
  • Stručné dějiny řečnictví (1887)
  • RKZ ve světle pravděpodobném (1888)
  • Přehled dějin písemnictví českého doby nejnovější (1889)
  • Národní obětiny, jejich vznik, rozvoj, význam a úspěchy (1889)
  • Obrázky z dob našeho probuzení (1890)
  • Stručné dějiny písemnictví starořeckého s popisy a obsahy nejdůležitějších plodů jeho (1893)
  • Slovník cizojazyčný obsahující výklad cizích slov v češtině užívaných aneb české náhrady za ně (1895)

Editor

editovat
  • Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha (Josef Kajetán Tyl) (1895)
  • Divadelní ochotník, repertorium soukromých divadel, knižnice 258 svazků

Pseudonymy

editovat

Dr. Bačkovský používal pseudonymy Vlastimil Benátský, J. Procházka, Fr. Černý.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-06-02].
  2. ↑ a b SOA Praha, Matrika zemřelých Chvatěruby 17, s. 60. Dostupné online.
  3. ↑ Archiv Univerzity Karlovy, Matrika doktorů
  4. ↑ Pražská pobytová přihláška rodiny Františka Bačkovského.
  5. ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-007-1. Kapitola Bačkovský František, s. 71. 
  6. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola František Bačkovský, s. 246. 
  7. ↑ F. Bačkovský, Mluvnické rozpravy, Praha 1889, s. 85
  8. ↑ M. Sedláček: Sto let od vydání Mluvnických rozprav Františka Bačkovského, NŘ 72, 1989, s. 173–179
  9. ↑ Miloslav Sedláček: K vývoji českého pravopisu. Část 2, Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 3
  10. ↑ Klamná zpráva o dru F. Bačkovském. Národní listy. 1908-12-19, roč. 48, čís. 349, s. 3. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  11. ↑ V záležitosti knihkupecké firmy dra F. Bačkovského v Praze. Národní listy. 1908-12-31, roč. 48, čís. 360, s. 3. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  12. ↑ a b Pražský knihkupec dr. Frant. Bačkovský nalezen mrtev. Národní listy. 1909-02-12, roč. 49, čís. 43, s. 3. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  13. ↑ a b Mrtvola dra Frant. Bačkovského nalezena. Národní listy. 1909-02-11, roč. 49, čís. 42, s. 2. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Bačkovský&oldid=24492602“