Fowlerův proces

chemický proces

Fowlerův proces je postup používaný k výrobě a laboratorní přípravě perfluorovaných sloučeninuhlovodíků nebo jejich částečně fluorovaných derivátů v plynném skupenství fluorací fluoridem kobaltitým.

Historie

editovat

Projekt Manhattan vyžadoval výrobu a skladování fluoridu uranového sloužícího k obohacování uranu. Fluorid uranový je žíravý, oxidující, a těkavá pevná látka, která sublimuje při 56 °C[1] a k jejímu skladování bylo třeba vyvinout několik nových materiálů, a také chladivo, které nebude zničeno stykem s touto látkou. Jako vhodné se ukázaly perfluorované uhlovodíky, ovšem nebyl znám žádný postup jejich výroby v dostatečném množství.

Samotnou reakci uhlovodíku s fluorem nelze použít, protože vysoká reaktivita fluoru by způsobila vznícení. Jako vhodný postup se ukázalo nahrazení elementárního fluoru fluoridem kobaltitým.

Po druhé světové válce byla většina nalezených postupů odtajněna. V březnu 1947 bylo vydáno několik článků o chemii fluoru, zabývajících se výrobou a skladováním prvku, a výrobou a přípravou organofluoridů. V jednom z nich R. D. Fowler et al. popsali laboratorní přípravu perfluorovaných uhlovodíků, perfluor-n-heptanu a perfluordimethylcyklohexanu (směsi 1,3- a 1,4-izomeru), reakcemi plynných uhlovodíků s fluoridem kobaltitým,[2][3] podařilo se provést také průmyslovou výrobu.[4]

Průběh

editovat

Fowlerův proces se skládá ze dvou kroků, prvním je fluorace fluoridu kobaltnatého na fluorid kobaltitý:

2 CoF2 + F2 → 2 CoF3

V druhém kroku (jako příklad je použita výroba perfluorhexanu) se do reakčního prostředí dodává uhlovodík, který reaguje s fluoridem kobaltitým, přičemž se obnovuje fluorid kobaltnatý. Oba kroky se provádí za vysokých teplot.

C6H14 + 28 CoF3 → C6F14 + 14 HF + 28 CoF2

Reakce probíhá skrz přenos jednoho elektronu a v jejím průběhu se vytváří karbokationty;[5] tyto meziprodukty se mohou přesmykovat a vytvářet tak směsi několika produktů.

Suroviny

editovat

Jako výchozí látky se zpravidla používají uhlovodíky, přičemž k výrobě cyklických perfluoruhlovodíků obvykle slouží aromatické substráty; například na výrobu perfluormethylcyklohexanu se místo methylcyklohexanu používá toluen, protože se spotřebuje méně fluoru.

Lze použít i částečně fluorované výchozí látky, například na výrobu perfluor-1,3-dimethylcyklohexanu bis-1,3-(trifluormethyl)benzen; přestože bývají takové postupy obecně považovány za nákladnější, tak potřebují méně fluoru, a mívají větší výtěžnosti, protože se významně snižuje pravděpodobnost přesmyků karbokationtů.

Reference

editovat
  1. Uranium Hexafluoride Archivováno 20. 12. 2007 na Wayback Machine., International Chemical Safety Cards #1250
  2. Fowler, R. D.; Burford, W. B., III; Hamilton, J. M., Jr.; Sweet, R. G.; Weber, C. E.; Kasper, J. S.; Litant, I. (1947). "Synthesis of Fluorocarbons." Industrial & Engineering Chemistry 39: 292–298 DOI:10.1021/ie50447a612
  3. Burford, W. B., III; Fowler, R, D.; Hamilton, J. M., Jr.; Anderson, H. C.; Weber, C. E.; Sweet, R. G. (1947). "Pilot Plant Syntheses - Perfluoro-n-heptane, perfluorodimethylcyclohexane, and high boiling fluorocarbon oils." Industrial & Engineering Chemistry 39: 319–329 DOI:10.1021/ie50447a618
  4. Benner, R. G; Benning, A. F.; Downing, F. B.; Irwin, C. F.; Johnson, K. C.; Linch, A. L.; Parmalee, H. M.; Wirth, W. V. (1947). "Fluorocarbons by Fluorination of Hydrocarbons with Cobalt Trifluoride." Industrial & Engineering Chemistry 39: 329–333 DOI:10.1021/ie50447a619
  5. Sandford, G. (2003) "Perfluoroalkanes" Tetrahedron 59: 437–454 DOI:10.1016/S0040-4020(02)01568-5