Forty v Olomouci

Forty v Olomouci jsou unikátní soustavou opevnění někdejší Pevnosti Olomouc, která byla postupně vybudována v 16.–19. století. Převážná část fortů vznikla v několika vlnách v průběhu 19. století. Fortifikace města Olomouce byla součástí strategického plánu císařovny Marie Terezie, v 19. století bylo vybudováno celkem 17 fortů, které měly sloužit k hájení královského města Olomouc, jenž se důsledkem válečných výpadů stalo hraničním městem monarchie.

Forty v Olomouci
Fort Křelov
Účel stavby
obrana královského města
Základní informace
Výstavba	1839–1876
Zánik	1886
Stavitel	Julius von Wurmb
Stavebník	Marie Terezie Josef II
Současný majitel	různí majitelé
Poloha
Adresa	Olomouc
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie fortifikace města

Jednotlivé forty vznikaly ve dvou historických obdobích. V samotném historickém centru města, které bylo opevněno hradební zdí, zůstala součást opevnění tzv. Korunní pevnůstka, která začala být budována v roce 1754 a následní sloužila jako hlavní vstup do města. Samotné forty vznikaly postupně v průběhu 19. století. Nejprve vznikly v letech 1839–1846 tzv. forty předsunuté obrany, které měly bránit Olomouc ze západu – Tabulový vrch a Šibeniční vrch. Následně začaly být od roku 1850 budovány forty jako součást fortového věnce. Jednalo se o unikátní projekt plukovníka Juliuse von Wurmba, jehož cílem bylo proměnit Olomouc z pevnosti bastionové podle projektu Bechada de Rochepina na pevnost fortovou (táborovou). Projekt byl dokončen v roce 1850 a v první fázi měly být postaveny čtyři forty, které vznikaly v letech 1854–1857.

Poslední fáze budování pevnosti měla proběhnout mezi roky 1871–1876. Z navrhované předsunuté pevnosti na Svatém Kopečku, kterou vyprojektoval projektant kapitán Karel rytíř von Peche, pak byl vybudován pouze Fort Radíkov.

Jednotlivé forty

V Olomouci a okolí je zachováno osm fortů ze systému Pevnosti a dva starší objekty.

Existující olomoucké forty

Fort II Chválkovice

Ochranná zeď Fortu Radíkov

Fort II v místní části Chválkovice je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 14751/8-1719), která historicky chránila Olomouc ze severu. Jeho výstavba probíhala v letech 1854–1857, autorem projektu byl plukovník Julius von Wurmb. Jedná se o konstrukčně totožný fort, jako jsou forty XX v Křelově a XXII v Černovíře.

Fort IV Bystrovany

Fort IV v místní části Bystrovany je to nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 42054/8-1720), v současnosti v rukou soukromého vlastníka, který ji odkoupil od Armády ČR. Jedná se o atypický osmiúhelníkový fort, jediný svého druhu. Fort je mohutným pevnostním objektem vystavěným na osmiúhelníkovém půdorysu, s atypickým vyseknutím v týle objektu. Jádro fortu tvoří válcový kasárenský objekt (reduit) s vnitřním dvorem, který ubytoval posádku o počtu 300 mužů, v roce 1866, tedy v době prusko-rakouské války až 492 vojáků. Bystrovanská pevnůstka patřila mezi nejvíce vyzbrojené objekty předsunutého věnce pevnůstek.

Fort XI Nemilany

Fort XI v místní části Nemilany je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 26836/8-1722), která je v zachovalém stavu, nicméně patří soukromému majiteli. Konstrukčně je shodný s pevnostmi XIII, XV a XVII.

Fort XIII Nová Ulice

Fort XIII v místní části Nová ulice je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 37376/8-1717), která byla zbudována jako součást prvních čtyř objektů fortového opevnění. Fort XIII byl typově velmi podobný s dalšími současně budovanými forty, a to s fortem číslo XI ve Slavoníně, XV v Neředíně a XVII v Křelově. Tyto 4 forty bránily západní a jihozápadní přístupy k městu Olomouci a byly to jedny z nejmohutnějších objektů celého pevnostního systému.

Fort XV Neředín

Neředínský Fort XV je řazen mezi nemovité kulturní památky (rejstříkové číslo ÚSKP 27455/8-1723) a patří k zachovalým fortům, které jsou v soukromém vlastnictví. Byl vystavěn jako součást první vlny čtyř fortů v roce 1853. Stavbu prováděla soukromá stavební společnost bratří Kleinů pod dozorem pevnostního inženýra kapitána Otto Gemmingena a později kapitána Edlera von Eckwehra. V současnosti slouží jako hřiště pro paintball.

Fort Křelov

Fort XVII Křelov

Fort Křelov je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 28993/8-1724), která v současnosti slouží jako restaurace Citadela.

Fort XX Křelov

Nemovitá kulturní památka (rejstříkové číslo ÚSKP 14189/8-1725) druhého fortu v Křelově spadá do druhé fáze výstavby fortifikace města v letech 1854–1857. Dílčí úpravy byly provedeny v roce 1866. V roce 1877 do fortu uhodil blesk, ale nezpůsobil žádné vážné škody. V současnosti patří soukromé společnosti a je nepřístupný.

Fort XXII Černovír

Fort Černovír

Jedná se o tzv. „lazecký“ fort v Černovíru, který je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 15080/8-1726). Ten začal být budován v roce 1854, tedy v době přípravy na válku, a měl sloužit především jako palebné krytí pro forty I a XX.

Předsunuté forty (fest Svatý kopeček)

Po roce 1871 měla být postavena další skupina tzv. předsunutých fortů na Svatém Kopečku. Patřily mezi ně Fort č. I Toveř, č. II. Radíkov, č. III. Lošov a č. IV. Droždín a dvě dělostřelecké baterie označované A a B. Jako jediný z nich byl nakonec postaven fort Radíkov v letech 1871 až 1876. Zbývající forty byly přeprojektovány na jednodušší stavby, které se měly urychleně realizovat až v případě válečné hrozby, k čemuž již do zrušení Pevnosti Olomouc nedošlo.

Zaniklé olomoucké forty

Fort I Černovír

Jedná se o dvojitou pevnůstku na obou stranách současné železniční dráhy Olomouc-Praha, kterou v současnosti připomíná pouze vyvýšený terén.

Fort VIII Holice

Fort VIII v místní části Holice na jihovýchodě Olomouce je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 23725/8-1721), která již v současnosti není patrná a místo slouží k rekreaci a občerstvení.

Fort XVIII Dílový vrch

Jedná se o zaniklý fort s pohnutou historií. Byl postaven v roce 1866 nedaleko obce Křelov v místě tzv. Dílového vrchu. V roce 1867 bylo rozhodnuto o přestavbě do permanentní podoby. K přestavbě došlo v letech 1867–1870, tedy v době obléhání. Pevnost měla strategickou polohu a byla významným obranným prvkem na severozápadě města. V rámci rekonstrukce v roce 1875 byl poprvé použit nový stavební prvek: beton. Po zrušení pevnostního statusu v roce 1886 zde byly testovány trhaviny a výbušniny, které měly za následek zničení pevnosti. Zbylý materiál i pozemky byly odprodány.

Starší opevnění

Pevnost Tabulový vrch

Mezi forty se řadí i dvě pevnůstky (Fort Tabulový vrch a Fort Šibeniční vrch), které ale de facto nejsou součástí fortové pevnosti a vznikly jako rozšíření staršího systému opevnění po úspěšném ukončení obléhání Olomouce v roce 1758.

Fort Tabulový vrch

Pevnost na Tabulovém Vrchu je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 23652/8-1728), která spadá do první fáze opevnění Olomouce a dnes slouží jako archiv Fakultní nemocnice Olomouc. Je veřejnosti nepřístupná.

Fort Šibeniční vrch

Pevnost Šibeniční vrch v místě zvaném Šibeník je nemovitou kulturní památkou (rejstříkové číslo ÚSKP 104985), která je v současnosti v rukou soukromého vlastníka a prochází významnou rekonstrukcí celého areálu. Fort byl postaven v letech 1839–1846 podle návrhu, který vypracoval v roce 1834 plukovník Camillo Vacani z Generálního ženijního ředitelství ve Vídni. V letech 1944–1945 byl přebudováván nacistickou armádou na protiletecké kryty, mimo jiné propojením podzemních tunelů. V roce 1949 sem byl umístěn provoz Vojenského opravárenského podniku, který byl zrušen až v 90. letech. Po následné privatizaci zde sídlila řada firem, které objekt necitlivě upravily.

Odkazy

Související stránky

• Pevnost Olomouc
• Bastionové opevnění
• Fortové opevnění

Externí odkazy

• Stránky spolu spravující fort Radíkov
• Pevnost Olomouc (forty) na youtube

Portály: Olomouc